Zpět

Na chemickém kokteilu v našich povrchových i podzemních vodách se ale také velkou měrou podílejí šminky a obecně přípravky kosmetického průmyslu, o kterých se ale – zřejmě kvůli úctě k ženám – téměř nemluví. Pakliže se dnes (správně) diskutuje o regulaci plastů, omezení či zákazu glyfosátů nebo nadlimitním užívání léků, měla by být součástí této diskuse i regulace prostředků používaných při zvyšování atraktivity našich žen.

Jistá míra regulace již samozřejmě existuje, i tak ale laboratorní rozbory vody v ní stále prokazují pozůstatky kosmetiky, které navíc nezůstávají jen v tekoucí či stojaté vodě, ale pronikají do půdy a následně, pokud je to půda na poli, kde se pěstují hospodářské plodiny, také do potravního řetězce. A množství takto detekovaných látek neklesá. Prakticky všechny takové látky jsou přitom v přírodě velmi těžko odbouratelné, jejich rozklad trvá v těch nejlepších případech desítky let. Největší riziko představují – poměrně logicky – menší vodní toky pod většími městy, do nichž se vypouští sice vyčištěná, přesto ale pozůstatky kosmetiky obsahující voda z čistíren odpadních vod. I když je voda v takových tocích na první pohled průzračná a k napití lákající, není to pro člověka v takových případech zrovna ta optimální volba.

Všechny příspěvky s Petr Havel