Zpět

Ve druhé části se diskuse odvíjí nad tím, jak se může člověk orientovat v záplavě informací z klasické i alternativní medicíny a použít je zcela konkrétně pro sebe a své blízké. Existuje cesta k uchování nebo obnově zdraví, případně k léčení dnes těžko léčitelných nebo zcela neléčitelných chorob? Je možné zastavit stárnutí a umírání buněk? Je k tomu potřeba nějaký speciální způsob života a může se touto cestou vydat každý?

Martina: Milane Calábku, to, co jste říkal v první části našeho rozhovoru, je nesmírně zajímavé. Neumím odhadnout, kolika desítkám procent z toho jsem dokázala porozumět. Ale když to převedu do úplného praktična, tak co z toho vyplývá pro našeho posluchače? Náš posluchač, pokud mohu soudit podle sebe, se může momentálně cítit velmi unaveně, mizerně, nezdravě. Považuji se za poměrně poctivého hledače a přitom nevím a neustále osciluji na jedné straně mezi klasickou medicínou – to znamená: když je zle a potřebuji rychlou úlevu, tak je každý prášek dobrý. A na druhé straně se samozřejmě snažím poměrně poctivě oddalovat všelijakými jinými cestami okamžik, kdy po něm sáhnu. Je to vlastně téměř až hra, ne ode zdi ke zdi, ale snaha pomoci si jinými cestami, bylinami, stravou. Ale těch informací, které ke mně stále přicházejí, je tolik, že se v nich ztrácím a místy mě i děsí, protože mě zavalují. Co si s jiným přístupem k nemoci může počít každý jeden z nás? Jak najít alternativu sám pro sebe a být sám sobě lékařem?

Milan Calábek: Než přejdu k senescentním buňkám, které jsou za těmito problémy, tak bych chtěl upozornit na jeden faktor. Na vznik toho druhého modelu, jak jsme o tom hovořili v první části rozhovoru, toho základního, ze kterého vyrůstá umění a do jisté míry i humanitní obory, má veliký vliv struktura vědomí. U nás v Čechách víc jak 20 procent lidí je pořád lidmi mýtické struktury vědomí. Tuto strukturu mají třeba zbožní křesťané a hluboce věřící lidé.

Možná více než 60 procent tvoří lidé mentálně racionálního vědomí, kteří k těmto věcem přistupují racionálně, dá se říci velice exaktně. A necelých 20 procent lidí jsou lidé pluralitního vědomí, které vzniká a prochází svými dětskými nemocemi jako je multikulturalismus, relativizace všeho a podobně, ale zároveň vytváří pluralitní mozaiku. To je obrovské množství informací, které nás zahlcují, a my s tím nedokážeme nic udělat, pokud nenastavíme svůj vlastní filtr, kterým by mělo být integrální vědomí.

Jde o to, že alternativní medicína není cílem. Alternativní medicína totiž není pomocí integrálního vědomí integrována se současnou západní medicínou, přičemž alternativa dává obrovskou svobodu a přesah do prvních dvou modelů. Ale zatím se neobejdeme ani bez exaktního modelu. Musíme tyto dva modely integrovat, jinak se budeme zmítat mezi nimi, budeme přebíhat z jednoho do druhého a nikam to nepovede.

Cílem je integrace těchto dvou modelů a to, co tady říkám, již jakousi integrací v podstatě je. Vidíte, že používám odborné terminologie exaktních věd, zabývám se strašně dlouho genetikou a epigenetikou a podobnými věcmi. Ale zároveň neulpívám jen na tomto exaktním poznání a snažím se to z hlediska filosofie překročit.

Cílem není alternativa, ani klasická západní medicína. To by totiž vedlo k tomu, že budeme neustále přebíhat od klasické medicíny k herbalismu, tradiční čínské medicíně a zase zpátky a budeme v naprostém chaosu. Cílem je integrace všech těchto postupů a dostat se z obrovské záplavy informací, které jsou charakteristické pro pluralitu jevů. Z toho se musíme dostat, v tom je náš veliký problém a souvisí to do jisté míry s duchovní cestou.

Například Jan Patočka měl obavy z emergence nebo z jejích náznaků, které už se objevovaly, protože mohly vést k renesanci metafyziky. A samozřejmě, že to k tomu povede, protože bez metafyziky si nemůžeme představit další vývoj. Zásadní chyba, které se dopustil Newton, spočívala v tom, že oddělil přírodní vědy od etiky a filozofie, které byly v koruně Descartova Živého stromu ještě společně. A to proto, že pro své zákony nepotřeboval žádnou etiku, zatímco ještě pro středověký model jediné zákony, které existovaly, byly morální zákony. Newton se obešel bez jakékoliv morálky a sám byl hluboce nemorální člověk. Ale to už je jiná otázka. Obešel se bez etiky, bez filosofie a i když ji chtěl obejít, tak ji neobešel, protože jeho třetí princip je postaven na filozofii. A od té doby všechny zákonitosti, které se vědci snaží ve všech možných oborech nacházet (Newtonovi za moc vděčí Marx a Engels), oddělili od etiky a mravnosti. A v tom také spočívá náš současný problém, ve kterém se nacházíme.

Síť procesů v našem těle musí být přeorganizována sebeorganizací a sebeuspořádáním, správnými informacemi. To je základ všeho a pak může vystoupit zdraví.

Martina: Milane Calábku, uvědomuji si, že jsem přeci jen ještě potřebovala trochu dovysvětlit a uvést konkrétní příklad toho, jak bychom museli změnit přístup k nemocem, aby byl emergentní. Zajímá mě to proto, že to v tuto chvíli nemůže chtít po vědě jako takové, ale musíme začít my. Tak co mohu udělat já, aby mé přemýšlení o mém těle, o mých potížích, bylo více pluralitní a více emergentní, jak říkáte?

Milan Calábek: Emergenci musíme vždy spojit se sebeorganizací, se sebeuspořádáním, protože to je vlastně základ všeho. Nejsou to atomy, ale procesy, síť procesů, která musí být přeorganizována správnými informacemi, aby pak emergenčně mohl vystoupit stav zdraví.

Martina: To znamená chápat své tělo jako systém procesů, ne systém buněk.

Milan Calábek: Ano, asi tak. Tato otázka je zde od antiky: „Je základem substance, nebo proces?“ Na buddhismu je úžasné, že třeba sklenice, která zde stojí, je z hlediska buddhismu už rozbitá. To znamená, že když ji rozbiji, tak se nic nestane, protože vím, že sklenice již rozbitá je a tak si ji užívám, s radostí se na ni dívám, prožívám chvíli, dokud ještě existuje. V buddhismu jde o procesy, ne o objekty.

Teprve úplným vypnutím, nemyšlením na nic, zapínáme odlišný okruh našeho mozku, který je normálně vypnut, když přemýšlíme. A tehdy dosahujeme stavu, kdy jsme schopni se začít léčit. Do té doby jsme v chaosu, nebo v soustředění.

Martina: To by znamenalo, že buddhisté jsou zdravější. Je tomu tak?

Milan Calábek: Vůbec ne, takto to není postaveno. Buddhismus přináší do všeho určitý způsob meditace. Nejen té běžné, nám známé meditace, ale můžeme mluvit o mahamudře nebo dzogčhenu, kde je meditace úplně jiná. Je to meditace, kdy přechod k ní tvoří takzvaná jóga jedné chuti. Jde o meditaci, která je v souladu se současnou vědou a je neocenitelná.

My se domníváme, že náš mozek bude ochráněn před Alzheimerovou chorobou, stařeckou senilitou a řadou dalších problémů tím, že ho budeme neustále zaměstnávat a trénovat. Ale buddhisté říkají, mluvím o Mahámudře, o nejvyšším stupni tibetského budhismu, že to tak není. Dokonce považují všechny naše meditační praxe, ať jde o soustřeďování na konkrétní bod nebo všímavost, a podobně, pouze za jakýsi úvod, od kterého musíme rychle odejít, jakmile se naučíme soustřeďovat. Jde o úplné vypnutí, nemyslet na nic, protože v tom okamžiku zapínáme zcela odlišný okruh našeho mozku, který je normálně vypnut, když přemýšlíme.

To jsou přesně ta místa, kdy začíná Alzheimer, kde začínají plaky, i když jsou způsobeny pravděpodobně atakem našeho imunitního systému na nějaký patogen (většinou jsou to herpetické viry a podobně). Ale teprve tím úplným vypnutím dosahujeme stavu, kdy jsme schopni se začít léčit. Do té doby jsme stále v chaosu, nebo v soustředění.

Martina: To znamená, že v okamžiku, kdy se nenaučím meditovat tak, jak jste to právě popsal…

Milan Calábek: …tato meditace je v podstatě nezbytný krok, bez kterého se nedostaneme dál. Uvedu příklad ze savany: lev se povaluje, je líný a najednou uvidí stádo gazel a ví, že je nedohoní. Ale je tam jedna zraněná, má nalomenou nohu a lev vidí, že se loudá. V tom momentě se na ni soustředí, ale jakmile se soustředí, tak se celé tělo napne. Celé tělo je v napětí. Když jsme v napětí, moc věcem nepomůžeme.

Musíme se učit soustřeďovat, když se třeba chceme učit, a podobně. Ale to je jenom jeden z kroků, který je dokonce pro velkou část lidí škodlivý. Teď nemluvím o budhismu, ale říkám to proto, abychom v tom neuvízli. Setkal jsem se s lidmi, kteří absolvovali například velice intenzivní výcvik v klášteře, třeba v Barmě, a skončili na psychiatrii. Takže všude musíme opatrně.

Společnost není souborem individuí, jak se domnívá liberální demokracie, ale naše existence ve společnosti, štěstí, smysl života spočívá ve vztazích s ostatními lidmi. V tom se realizujeme, v tom je základ – a nikoliv v hromadění majetku nebo v zaměření na sebe.

Martina: Život je naplněn metodou pokus, omyl. Ale, jak jste řekl, některé pokusy mohou být nebezpečné. Nejsem si jistá, že bych věděla, po které literatuře sáhnout, jak rozeznat, co mě provede bezpečně dál na další stupeň vnímání, sebepoznání, a tím pádem i sebeléčení, a co je scestím.

Milan Calábek: To je úkolem elit, které u nás v podstatě neexistují. Celé naše vzdělávání je zaměřeno na to, aby lidé získávali zaměstnání u korporací. Tam to vede a tam to končí. Ti, kteří jsou osvobozeni od běžných starostí a běžné práce, by těmto věcem měli věnovat pozornost a zabývat se jimi. A potom je samozřejmě předávat dál, protože ani společnost není souborem individuí a jednotlivců, jak se domnívá liberální demokracie, ale naše existence ve společnosti, naše štěstí, náš smysl života spočívá ve vztazích s ostatními lidmi. V tom se realizujeme, v tom je základ – a nikoliv v hromadění majetku nebo v zaměření na sebe.

Ale v současné době, kdy na jedné straně probíhá souboj mezi korporacemi, na druhé straně mezi oligarchy, to není vůbec nic přitažlivého. Ani jedna z těchto stran v nás nevyvolává nějaké uspokojení a proto jsme v tomto chaosu. Ale vrátíme se zpátky, jestli mohu.

Martina: Ano, protože já nemám čas čekat na to, až se vytvoří elity.

Milan Calábek: Ano, musíme začít hledat sami, ale to hledání je hodně těžké.

Martina: Dobře, já vám přepošlu asi tak stovky nebo tisíce mailů od našich posluchačů, zodpovíte je?

Milan Calábek: Nezodpovím, sotva stačím pracovat s našimi studenty, kterých je asi 300. Nemůžeme už brát víc, už to nezvládáme.

Senescenční, tedy zestárlé buňky, stojí za drtivou většinou všech našich chronických, degenerativních onemocnění, stárnutím, únavou

Martina: 300 je dost, ale není to dostačující.

Milan Calábek: Samozřejmě že ne – a navíc jen část z nich se tomu bude věnovat dál. Většina lidí se, tak jako vy, chce věnovat své práci, což je správné a samozřejmé, ale zároveň potřebují něco, aby se dostali z marasmu. A hlavně aby věděli, jakým způsobem se zbavit únavy, rozčílení a podobně. Všechno to jsou okrajové věci, ale ono se to skládá z této mozaiky.

Dostáváme se zpět k senescenčním buňkám, o kterých jsem mluvil na začátku. Je to faktor, který se velice opomíjí, a přesto tyto buňky stojí za drtivou většinou všech našich chronických, degenerativních onemocnění, stárnutím, únavou. Jsou to buňky, které jsou takzvaně zestárlé. Hledají se senolitika, které by je odstranily. Existuje jedno, které je ničí a likviduje. Je to spojení s kvercetinem a jedním lékem proti leukémii. Ale to není uspokojivé.

Když obrátíme celý proces odumírání buněk, tak se chybné, vadné a nefunkční buňky, které nedostávaly informace, stanou opět funkčními. Na tomto principu se dají odstranit prakticky všechny degenerativní choroby.

Martina: Kvercetin je prosím co?

Milan Calábek: Kvercetin je látka, která se nachází ve většině ovoce, třeba v jablcích. Je to doplněk, který nedoporučuji, o tom vůbec nemluvím, tento směr není správný. Jde o to, že ty věci se odehrávají na hodně hlubokých úrovních. Jde o buňky, které nemohou spáchat sebevraždu, a dělají nám velký problém tím, že nereagují na velké množství informací z DNA. To znamená na informace o tvoření bílkovin, proteinů a podobně. Díky tomu vyvolávají záněty, blokují spoustu věcí, a čím víc převládají v našich tkáních, tak nám způsobují artritidu, ničí slinivku, mozek a podobně.

Tento proces začíná poměrně brzo a cílem je jej obrátit. Ale jak ho obrátit? Obrátíme ho, když najdeme podstatu (ona je známá, ale třeba na českém internetu jsem nenašel nikoho, kdo by se tím zabýval), tedy že tyto buňky mohou být opět oživeny a zařazeny. A odstraněny by měly být pouze ty, které by skutečně odumřely.

Jde o to, že dochází k takzvaným sestřihovým faktorům. Tyto faktory dělají jednu věc. Když přecházejí informace z DNA na mRNA, a pak teprve se přenášejí do těla, tak musí dojít k odstřižení takzvaných intronů, které se na těchto informacích nepodílejí. Jestliže se tyto sestřihové faktory ocitají na nižších a nižších úrovních tím, jak stárneme, tím méně jich tělo vytváří. V tom momentě nedojde k tomu, aby naše DNA na tyto buňky působila, a tyto buňky pouze vegetují, jsou nefunkční a způsobují obrovskou spoustu všech možných problémů.

Cílem je, jestliže se nám podaří aktivovat tvorbu těchto sestřihových faktorů. V tom okamžiku obrátíme celý proces a tyto buňky, které byly chybné a vadné, protože nedostávaly informace a byly nefunkční, se stanou opět funkčními. Díky tomu se na tomto principu dají odstranit prakticky všechny degenerativní choroby. Potřebujeme správnou informaci. Nosičem této informace jsou dvě látky, protože jsme každý jiný. Jednou z nich je resveratrol a druhou je pterostilben. U nás převládá názor, že resvedatrol působí na naše tělo velice pozitivně díky sirtuinům. Nebudu to nyní rozvádět, protože tato teorie zaslouží, aby upadla v zapomnění, ale zatím se ji medici a všichni učí. Nikolivěk. Resvedatrol a pterostilben působí pomocí informace právě na tvorbu sestřihových faktorů.

U lidí, kteří pocházejí třeba z Francie, Itálie, ze všech oblastí, kde je středomořská strava, je nosičem této informace resveratrol. Ten ale nefunguje na druhou polovinu lidí, kteří jsou třeba ze střední Evropy, protože tam působí pterostilben. U nás, kde jsme více frutariální, naši předkové se živili ovocem, borůvkami a podobně, je nosičem této informace pterostilben.

Je obsažen například ve slupkách hroznů vína, to znamená, že ta úžasná modř je způsobena tím, že resveratrol a OPC jsou obsaženy buď v zrníčkách, nebo slupkách hroznů. Čím jsou slupky silnější, jako je třeba Nebbiolon, Shiraz, Cabernet Sauvignon nebo Malbec, tím víc této látky obsahují. Čím více působí slunce a negativní faktory, tím více musí vinná réva vytvářet obranných látek, tím má silnější slupku, je o to lepší a má spoustu dalších pozitivních látek, například v Itálii a jižní Francii. To znamená čím více na jih, čím větší nepohoda, čím menší kultivovanost a čím déle se víno maceruje nad 7 dnů, tím je víno plnější, full body. Opět jde o úměru.

Podle Einsteinovy teorie relativity energie přechází v hmotu a hmota v energii, takže je možné přes energetické tělo určit nemoc a také najít byliny, které ji léčí

Martina: Poradil jste, jak může člověk vyzrát na senescenční buňky. Ale také jste zde zmínil, jak změnit metabolismus, jak sdělit tělu, buňkám správnou informaci. A to již jsou myslím věci, na které nestačíme jen tak. Kde hledat odpovědi na tyto otázky?

Milan Calábek: Musíme sledovat současný výzkum. V ČR se k informacím o medicínských zprávách běžný laik nedostane. Spousta důležitých studií je v angličtině, španělštině, v ruštině a zejména ty v angličtině si musíme někdy zaplatit. Každý k nim má demokratický přístup, pokud obětuje určitou sumu peněz. Lze se tím zabývat, ale už musíte vědět, koho máte sledovat, za kým jít, co má cenu, co ne a podobně.

Chce to delší dobu a orientovat se v tom, ale to není úkol pro laika. Je to úkol pro alternativní medicínu, aby tady vznikla. Je zde spousta lidí, kteří pro to mají ty nejlepší předpoklady. Jedním z úžasných herbalistů, i když pracuje jen s bylinami, je třeba Ladislav Kříž, jeho bratr a škola jejich otce. Spousta lidí se tím zabývá a určitě dojde k průlomu. Jde o to, najít si toho svého správného herbalistu, ale neopomenout ani klasickou medicínu.

Martina: Jak ho poznám?

Milan Calábek: Poznáte ho velice snadno, uvedu příklad. Přijdete k Ladislavovi a on vezme pár bylinek do ruky (my to umíme, ale ne zdaleka tak jako on) a přes vaše energetické tělo, protože jak víme z Einsteinovy teorie relativity, tak energie přechází v hmotu a hmota přechází v energii, tak on přes energetické tělo přesně určí, jakou máte nemoc. Není to samozřejmě úplně dokonalé jako současná medicína, kdy jdete na odběr z krve. Ale než se dostanete k nějakému specialistovi, než vám udělají nějaké zkoušky, tak to hrozně trvá. A řekne vám: „Zde máte tento problém a na to působí tato bylina.“ On najde bylinu, která ucpe díru v auře, a to je ta správná bylina, která vám pomůže na váš problém.

Toto léčení probíhá na jiném těle, než je hmotné, probíhá na energetickém těle. Dříve se říkalo na astrálu. A teprve později se zpět dostane i na naše hmotné tělo. Je to jeden ze způsobů, kterými si můžete v případě běžných problémů pomoci. Velká část našich studentů to neumí jako Ladislav, který to dělá od čtyř let. Ale někteří z nich velice dobře určí problémy na vašem energetickém těle a najdou byliny, které na to působí. Když to zkombinujete, integrujete s poznáním současné medicíny, jste už o velký krok kupředu.

Podobným způsobem pracuje třeba Valdemar Grešík, který dělá úžasnou práci se svými bylinami a udržuje cenu bylin na přijatelné rovině. Ten to zase dělal jiným způsobem, naučil ho to jako malého chlapce doktor Vydra. Pochází ale také z bylinkářské rodiny, jeho otec pracoval s bylinami už od útlého mladí, byl jedním z členů u Mikoláška. Jsou to dlouhé bylinkářské rody. Tito lidé tady jsou a pracují. Samozřejmě zůstávají ve stínu, ale i tak si myslím, že jsou přetíženi a mají toho příliš mnoho.

Martina: Milane Calábku, děkuji vám za váš pro mnohé velmi objevný a svébytný pohled na lidské tělo, mysl a zdraví.

Milan Calábek: Také děkuji.

Všechny příspěvky s Milan Calábek