Kupředu do minulosti
Zpět
Praxe ukazuje na důležitost lokálních výrobců potravin – i u nás
Přestože je český spotřebitel opakovaně ujišťován, že výrobu potravin mohou dominatně zajišťovat pouze průmyslové podniky, které k tomu mají moderních technologie, čímž je dán předpoklad kvalitní produkce, není to tak zcela pravda.
Nedávno totiž vyšly najevo výsledky šetření Státní veterinární správy ČR, která v rámci svých mimořádných akcí kontrolovala kvalitu mléka v hospodářstvích, která nedodávají mléko do velkých mlékáren (čili v takzvaných minimlékárnách), a to opakovaně po dobu několika měsíců. Za toto období vyšetřili v minimlékárnách veterináři více než 2 900 vzorků mléka na více než 30 000 parametrů. Nedostatky přitom veterináři zjistili u 7 procent odebraných vzorků, což v praxi znamená, že mléko z minimlékáren a výrobky z něj vyrobené mají stejnou, ne-li vyšší kvalitu než produkty průmyslových mlékáren, ačkoli jejich představitelé tvrdí veřejnosti opak. Spotřebitelé by se tak nejenže neměli produkce z minimlékáren obávat, ale naopak jí více preferovat, a to z celé řady důvodů. Například, že jde o produkty s jasným původem od konkrétního výrobce, ale i proto, že se výrobou mlékárenských výrobků z kvalitního mléka přímo na venkově, v selských provozech, vytváří k primární zemědělské surovině vyšší přidaná hodnota, což snižuje závislost na dotacích, a tím se také zvyšuje ekonomická nezávislost a soběstačnost venkova. A samozřejmě se tím také rozšiřuje nabídka mlékárenských produktů pro spotřebitele o produkty, s nimiž se v celostátních maloobchodních sítích jen těžko setkají. Uvedený příklad je také potvrzením toho, co zejména na západě EU léta funguje – totiž, že zemědělská a částečně i potravinářská produkce stojí na rodinných farmách, které dokáží zajistit jak dostatek, tak kvalitu potravin, a není tedy pravda, že se tak může dít jen prostřednictvím průmyslového zemědělství, průmyslového potravinářství a globálních společností, jako je tomu u nás. Mimochodem – nejnižší podíl malých a středních výrobců potravin a také nejnižší podíl soukromých zemědělců na celkové zemědělské produkci má v rámci EU sousední Slovensko. Zároveň je ale Slovensko zemí s nejnižší „potravinovou soběstačností“, kterou se u nás obvykle operuje v souvislosti s podporou průmyslových podniků. Na Slovensku s dominujícími zemědělskými subjekty je to ale jen 39 procent. Kde je tedy ta „komparativní výhoda“ koncentrované produkce?
Všechny příspěvky s Petr Havel
Bez EU by to šlo myslím líp, jsem na práci ve Švýcarsku a tam to jde taky. Malinké farmičky, malinká pole, různé druhy vedle sebe pěstují, to jsem dlouho neviděla nikde v evropě. Třeba malé pole s květákem,vedle chřest, vedle slunečnice-a všechno malinké-prodají to v místě a pohoda..A bez dotací EU.
Dekuji za prispevek, ktery odrazi to, co jsem videl pri letosnim dvoumesicnim cestovani po Anglii. Od prelidneneho jihu, stredozemi az po Skotsko, vsude jsou male farmy, vetsinou rodinne – tak ci onak prosperujici, fungujici, zakladni potravinovou sobestacnost zajistujici. Ve vsech obchodem vidite prevazne lokalni (mysleno Anglicke) produkty, vyrobky, potraviny.
Smutny to navrat do vlasti.
Děkuji pane Havle za rozbory zemědělské a potravinářské situace u nás ,i ve světovém kontextu.Od šéfa potravinářské ko mory a agrární komory se dozvīdáme jen tendečnī „info“ ,jak je pro naší společnost důležité průmyslové zemědělství.Do jakēho stavu průmyslovē zemědèlstvī za 70 let dostalo pūdu a vodní režim v krajině však mlčí .Ještě jednou dīky ,Košvica Lubomír.