Zpět

Pokud bude laik bez právnického vzdělání pátrat po definici a funkci rodiny, vygoogluje si, že nejjednodušší definice popisuje rodinu jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny manželskými, příbuzenskými nebo jinými vztahy, a zvláště společným způsobem života.

Což je definice vágní a při troše fantazie je možné si pod pojmem rodina představit kdeco. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejich pěti funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomická, kulturně výchovná,sociálně psychologická a funkce emocionální.

Připočte-li k tomu onen laik ještě různé mikrofunkce a nanofunkce rodiny, dojde k závěru, že je nejlepší se neženit.

Možná také proto, že si povšimnul, nebo s největší pravděpodobností zažil sám na své vlastní kůži, že současná rodina je vážně nemocná a netrpí jen jedinou chorobou, ale můžeme hovořit o polymorbiditě. A kde je nemoc, tam se hledají buď léky, lékaři, léčitelé nebo hrobaři.

Rodiny se v naší zemi rozpadají. A mnoho lidí, kteří jsou u moci, se bohužel domnívá, že úpadek rodinného života lze léčit penězi a paragrafy. Hrozím se důsledku tohoto omylu. Moderní zákonodárci, ekonomové a právníci mají své moderní iluze a jednou z nich je právě tento omyl.

Dovolím si na tomto místě předložit názvy a projevy tří nemocí, kterými trpí současná rodina.

Atrofie neboli úbytek pojivové tkáně

Pokud by tělo člověka bylo postaveno jen z kvalitních kostí bez pojivové tkáně, rozsypalo by se stejně, jako se rozsype dům, postavený sice z kvalitních cihel a kamenů, ale bez pojiva, kterému se říká malta. Mám-li v tomto smyslu hledět na současnou rodinu, je sice postavena z kvalitních zákonů (od toho máme právníky), ekonomických zásad (od toho máme ekonomy), psychologických rad (od toho máme psycho-poraděnky), ale ony stavební dílce nejsou spojeny kvalitní, eventuálně vůbec žádnou maltou. Oním pojivem, které se míchalo z pokory, odpuštění, slušnosti, odpovědnosti, ale především ze smyslu pro rodinu. Kromě toho, že jsme zpovrchněli, chybí nám vzory.

Syndrom hodnotového relativismu

Žijeme v době, ve které nic není pokládáno za pevné, stálé a definitivní. A to, co ještě zůstává, je zpochybňováno. Vytrácí se přirozeno.

Pokud chtěl zedník postavit rovnou zeď, potřeboval k tomu olovnici. Závaží na šňůře, která ukazovala svislou rovinu. Řídil se přírodním zákonem. Pokud si z olovnice udělal kyvadlo, olovnici rozkmital, nepostavil buď nic, nebo mu křivá zeď spadla. Podle stejných kyvadel je postavena současná rodina.

Používá-li se k postavení zdí přírodní zákon, musí se k postavení pevné rodiny používat přirozený zákon. Rozlišujme tedy mezi slovem přírodní a přirozený.

Bohužel, i přirozené zákony si vzali pod svůj patronát naši právníci. Registrované partnerství homosexuálů již máme právně ošetřené. Tím to ale nekončí. Nepotřebuji bujnou fantazii k tomu, abych si představil, že žena trpící pygmalionismem, což je eroticko-sexuální náklonnost vůči sochám, která se zamilovala do sochy svaté Václava na Václavském náměstí, požádá o sňatek s touto sochou. Zdatní právníci – v rámci nezadatelných lidských práv a nezcizitelných občanských svobod – najdou paragrafovou cestu, jak takový sňatek, potažmo i s adopcí dětí uzákonit. Maminka bude z masa a kostí, tatínek celý z mosazi a děti budou mít rodinu. Včetně koně. Kdo to bude kritizovat, dopouští se tří těžkých hříchů. Není tolerantní, liberální a korektní, a nemá co pohledávat ve sjednocené Evropě.

Syndrom ztraceného smyslu aneb záměna prostředku a cíle

Budují se domy, ale nebudují se domovy, kupují se knihovny, ale nehledá se moudrost uložená v knihách, kupují se postele, ale nehledá se čisté svědomí pro dobrý spánek, plodí se děti, ale nezná se smysl rodičovství.

Cílem muže v rodině už není jeho žena a cílem ženy její muž. Cílem se staly prostředky. Volný čas, peníze, sex, nejpohodlnější azylové ubytování.

Ale ona hodnotová zemětřesení vedou ke ztrátě smyslu rodiny.

Mnoho našich rodin žije bohatě navenek, ale chudě uvnitř. Možná by bylo na místě, jako lék první pomoci, aby došlo k obratu. Žít chuději navenek a uvnitř bohatě.

A k tomu navíc, aby právníci a ekonomové vyráběli méně stavebních dílců pro stavbu rodin, ale filozofové, básníci, duchovní a proroci produkovali více kvalitního pojiva.

Všechny příspěvky s Maxmilián Kašparů