Ochota lidí angažovat se pro zlepšení stavu přírody není velká
Stále častější využívání výsledků výzkumů veřejného mínění jako nástroje k prezentaci dat sloužících k prosazení či potvrzení nějakých trendů obvykle generuje závěry, z nichž není zas tak radno vycházet.
Typickým příkladem jsou neustálá tvrzení spotřebitelů o tom, že při nákupu potravin dávají přednost kvalitním potravinám tuzemského původu. Ve skutečnosti se ale chovají opačně, jinak by nemohl růst podíl potravin dovážených do naší země ze zahraničí.
Vždy samozřejmě záleží na formulaci kladené otázky, případně na výběru předem stanovených odpovědí pro vzorek zkoumaných respondentů, což je první riziko příslušných výzkumů. Druhým rizikem je pak již zmiňovaná vlastnost dotazovaných neuvádět ve výzkumech skutečné své názory a chování, ale spíše takové odpovědi, které jsou z jejich pohledu správné, byť je sami nedodržují. Občas ale přece jen ze zkoumání názorů veřejnosti vzejde hořká pravda, tím více hořká, že je v naprostém rozporu s veřejně deklarovaným správným postojem v rámci stejného výzkumu a stejného vzorku dotazovaných. Jako v případě nedávno publikovaných výsledků šetření Masarykovy univerzity zkoumající postoj veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí. Z nich celkem nepřekvapivě vyšlo, že příroda (80 %) a životní prostředí (68 %) jsou témata, která Čechy nejvíce zajímají. Výstupem z výzkumu ale také bylo, že se Češi nejsou ochotni v zájmu ochrany životního prostředí nějak významně angažovat. A to se za formu angažmá brala ochota k třídění odpadu, pití kohoutkové vody nebo ochotě připlatit si za kvalitnější a k přírodě šetrnějším způsobem vyrobené potraviny, tedy aktivity, které přece jen značná část populace dělá, přičemž někdy jí (kohoutková voda) ani nic jiného nezbývá. Z tohoto důvodu je zjištění, že 56 % populace se v zájmu přírody omezovat nehodlá, například v používání aut, ještě docela pozitivní. Ve skutečnosti se totiž až na pár ochránců přírody a vědců nechce omezovat nikdo. Postoj „podporuji ochranu přírody, jen ať se mě to nijak nedotýká“ není bohužel typický jen pro tuto oblast. Jestli se ale tento postoj v dnešní dospívající generaci nezmění, těžko se stav našeho životního prostředí zlepší. Možná by to chtělo ptát se více, než mezi dospělými, našich dětí, jak to vidí ony. Přírodě by to mohlo možná přinést nějakou naději.
Všechny příspěvky s Helena Brown
Diskuze: