Zpět

Respektive, pravda je jen to, že budou mít zřejmě k dispozici méně dotací. S tím se ale mohou popasovat tak, že místo podpor čerpaných na „velké širé rodné lány“ využijí jiných dotačních programů, které hodlá EU preferovat, a které budou více zaměřeny na veřejný zájem, což je v tomto případě především péče o krajinu a takový způsob hospodaření, která nebude „vybydlovat“ úrodnost půdy a zdroje vody následujícím generacím.

Odmítání „zastropování“ (což je ono krácení dotací největším zemědělským podnikům) je tak postoj napomáhající pokračující devastaci krajiny v zájmu zemědělské produkce za každou cenu. V této souvislosti je třeba zásadně poopravit tezi, kterou naše veřejnost slýchala v dobách předlistopadového zemědělství a slýchá jí do současné doby – totiž, že koncentrované podniky mají „komparativní výhodu ze své velikosti“. To se totiž nepotvrdilo ani před listopadem, ani po něm, a naopak platí, že země s velkým podílem největších podniků mají horší ekonomické výsledky. Modelovým příkladem je Slovensko, které i díky tomu dospělo do stavu, kdy se slovenští producenti zemědělských surovin a potravin z nich vyrobených podílejí na vlastním trhu jen 39 procenty, nejméně ze všech zemí EU.

Velikost tak nejenže automaticky neznamená konkurenceschopnost, ale zejména z hlediska krajiny jde o model, který konkurenceschopnost, zejména do budoucnosti, snižuje. Vidíme to i u nás na rostoucích plochách půdy pravidelně postihované zemědělským suchem, neboť „velké širé rodné lány“ nezadrží vodu, a ještě navíc zvyšují odpar i toho malého množství vody, která v nich zůstane, a tím i vysávají zdroje vody ze svého okolí. Světový a zejména evropský model zemědělství je přitom postaven na menších nebo odpovědněji spravovaných rodinných farmách, a funguje to lépe, než u nás, i z ekonomického pohledu. Proč by to mělo být zrovna v ČR jinak, přitom nikdy nikdo nevysvětlil.

Všechny příspěvky s Petr Havel