Zpět

Odpověď je přitom prostší, než se na první pohled zdá – projekt biopaliv neměl vůbec vzniknout, a je úplně jedno, zda by mělo jít o biopaliva první generace (z potravinářských plodin), druhé generace (z nepotravinářských plodin a potravinářského odpadu) nebo třetí generace (z mořských řas). Každá z uvedených generací totiž narušuje zásadním způsobem životní prostředí díky umělému navýšení poptávky po příslušné surovině. První generace biopaliv se zejména opticky projevila a projevuje rozsáhlými lány řepky na našich polích, a je tak skutečně velmi viditelným důsledkem existence biopaliv jako takových, byť jsou surovinou pro výrobu komponentů do konvenčních pohonných hmot i jiné hospodářské plodiny, jako je cukrovka, kukuřice nebo obilí. Jenže ty nejsou tak vidět. Stejně tak by nevzbuzovaly patrně pozornost lány rychlerostoucích dřevin, které by měly být surovinou pro biopaliva druhé generace, kromě kafilérních tuků nebo použitých olejů. Těch je ovšem na nějaký statisticky významnější podíl v přimíchávání biosložek do paliv málo – proto by se muselo jako surovina použít odpadní dřevo. I toho je ovšem málo (i když dočasně kvůli kůrovcové kalamitě aktuálně hodně, ale snad to nebude dlouhodobější stav), takže stejně jako řepku by bylo nutné cíleně pěstovat (a velmi brzo zase kácet) stromy. To by mělo obdobně negativní důsledky na „pestrost“ krajiny jako právě řepka, jen by byly místo polí postiženy lesní porosty. Pokud bychom pak uvažovali o cílené produkci řas, zřejmě tedy přímo v moři, což by bylo nejlevnější, pro změnu by tím byl narušen mořský ekosystém. O produkci řas mimo moře lze sice uvažovat také (v různých recirkulačních systémech), v takovém případě ale odnesou důsledky výroby suroviny pro biopaliva lokality, v nichž se budou vyrábět řasy.

Je tak zcela zřejmé, byť si to zastánci biopaliv stále ještě nedokáží připustit, že cesty ke snižování emisí musí vést naprosto jinými technologickými postupy, mezi které mimochodem nepatří ani elektromotory, kde sice na konci procesu (v automobilovém provozu) emise nejsou, ale množství zplodin, nebezpečných látek a kontaminantů životního prostředí vzniká v procesu jejich výroby. Už několikrát v historii lidstva nastala situace, kdy díky nadměrnému využití biomasy (obvykle šlo o stromy) skončily některé ze starých civilizací. Skončíme stejně, pokud se stále budeme zaobírat myšlenkou, že na biomasu v jakékoli podobě budeme jezdit.

Všechny příspěvky s Petr Havel