Zpět

To by mohla být dobrá zpráva. Ale jen na první pohled. Odborníci s hlubším, než jen striktně ekonomickým vhledem, totiž upozorňují, že lidé, jejichž smyslem života je jen zábava, se pak nesmí divit, když jim to příroda nemilosrdně sečte – budou ve vývoji zbyteční, stanou se slepou vývojovou uličkou – a může se stát mnoho zlého.
O tomto všem jsme hovořili v předchozí části rozhovoru s profesorem Peterem Staňkem, ekonomem a prognostikem, který také mluvil o jedné optimistické variantě, a to, že se lidé pod tlakem umělé inteligence začnou chovat logicky a nebudou dělat věci, které ničí je, společnost i přírodu. A právě u tohoto tématu začíná další část našeho rozhovoru.

 

Martina: Pane profesore, s vaším odhadem, myslíte, že lidé, společenské a civilizační skupiny, jsou připraveny začít chovat, jak říkáte, logicky? Protože ano, pak by to mohlo vést k tomu, že budeme-li mít možnosti využít roboty, tak třeba přestaneme produkovat geneticky modifikované potraviny a budeme tím pádem mít v potravinách mnohem více stopových prvků, vlákniny a vitamínů, čímž naše imunita nebude tak ohrožena. To je asi jeden příklad logického chování. Další je, o tom jsme se bavili před malou chvílí, že big analytika dokáže pomoci modelovat budoucnost. A já přesto zatím vidím spíše to, že slouží k jistému manipulování, ovlivňování a špiclování. Do jaké míry je vůle, aby se tedy lidé začali chovat v tom nejlepším smyslu slova logicky?

Peter Staněk: Máte jednu zajímavou americkou studii z loňského roku. Lidé se zamysleli nad tím, kolik lidí musí být přesvědčeno o nutnosti společenské změny…

Martina: 20 procent.

Peter Staněk: Ne, 25 procent.

Martina: Mm, Paretovo pravidlo?

Peter Staněk: Jestliže máte 25 procent zapálených, dokáží změnit společnost. Já se ptám – v jaké úrovni poznání je například česká společnost? Má zkušenost z množství přednášek, diskusí, polemik: jsme nad 20 procenty. Otázka zní: Bude snaha o kontrolovanou společnost rychlejší, než dosažení těch 25 procent? Nebo těch 25 procent dosáhneme a budeme schopni tlačit i na politické elity, aby změnily svou vizi společnosti?

Martina: Na co sázíte?

Peter Staněk: Můj osobní odhad, protože jsem označován za katastrofistu, pesimistu, nevím, co všechno možného, zní: Jestliže se společnost má změnit, musí nejdřív narazit na betonovou zeď a až začne lidi bolet hlava, pak začnou přemýšlet.

Martina: Takže krize.

Peter Staněk: Takže krize. A teď otázka: Před krizí varuji pět let. Říkám, že dnešní společnost založená na stupiditě nemůže fungovat. Jestliže do HDP započítáte všechny činnosti, které jdou do šedé a černé ekonomiky, což od roku 2016 platí a nazývá se to metodika ESA 2010, tak to v EU zdvihlo HDP – a politici jásali. V ČR vám to zdvihlo české národní HDP o 0,9 procenta. Nejlépe dopadli Angličané: 2,6 procent. Vy už nebojujete s černou ekonomikou? Vítáte ji, protože počet prostitutek zvýší vaše HDP? A vidíte v tom logiku a řešení?

Vy řeknete: Dobrá, to nesouvisí s robotem a umělou inteligencí. Souvisí, protože jestliže společnost (a v tom je poselství japonské strategie) nebude hledět na to, že jediným kriteriálním ukazatelem je růst HDP na osobu, pak to znamená, že hledáte jiné cíle. Možná budete hledat univerzální štěstí, které se teď v některých průzkumech objevuje, koeficient štěstí. A s tím souvisí, jak blízko je vaše zdravotní činnost, kolik let jste nemocní, jaká je pandemická struktura rizik, jakým způsobem funguje vzdělávací systém. Připravuje vás na adaptabilitu? Protože problém příští společnosti a robotiky je prostý – jestliže uvolním dnešní pracovní síly, kdo je bude rekvalifikovat a k čemu je budete vzdělávat? Znamená to, že musíte radikálně změnit vzdělávání. Již se netýká pouze mladých, týká se všech – technická způsobilost pracovat se zařízeními příští společnosti je nevyhnutelnou podmínkou vašeho přežití. Čili měli bychom vzdělávat všechny v různé míře.

Zároveň ale, vzdělání je klíčovým nástrojem adaptability, proto například německá strategie je založená na kvalitních potravinách, kvalitním agregátním sektoru, kvalitním zdravotnictví – ale klíčem je kvalitní vzdělávání. Vzdělávání a zdravotnictví mají být hlavním nástrojem odezvy důsledku 4.0 průmyslové revoluce v podnicích Německa. Znamená to ale, že toto vzdělávání je založeno na intradisciplinalitě, komplexicitě a úplném uchopení jevů kolem nás. Nedělíte to na sekvence, kdy ekonomů máte tolik, že je rozdělíte na 18 odborností a finančník dnes nerozumí regionalistovi.

Znamená to, že nastává fáze, ve které sekvenizace musí být nahrazena univerzalizací. Léta jsme tvrdili, že nemůžeme vytvořit komplexní obraz společnosti, protože objem informací je příliš veliký. Díky umělé inteligenci, digitálnímu světu, jste schopni vytvořit model světa. Ale druhá klíčová otázka zní: Jestliže informace jsou hlavním motorem příští 4.0 průmyslové revoluce, jaká část informací je vitální a která část je irelevantní? A vezmete průzkum struktury informací: 80 procent informací jsou informace o nás samých – naše fejky, naše selfíčka, všechno to, co žijeme. A teď k tomu připluje další zvláštní otázka: Žijeme svůj vlastní život, nebo cizí? Jestliže sledujete televizní seriály a nemůžete se odlepit od obrazovky, žijete svůj život nebo cizí?

Digitální revoluce, včetně umělé inteligence, destruují a vypínají bezpečnostní protokoly v našem mozku, které se vyvíjely miliony let

Martina: Já tomu říkám, že žijeme mimotělní život, protože věci neprožíváme skrze sebe, ale jenom pod vlivem „jak to bude vypadat na zdi“.

Peter Staněk: Ano, ale s tím souvisí další věc. Za miliony let našeho vývoje se vytvořily bezpečností protokoly a struktury vazeb v našich neurálních systémech, ale tohle všechny tyto systémy porušuje.

Martina: A teď mi to řekněte jako troubovi.

Peter Staněk: Znamená to, že váš systém je založen na tom, že vytváří virtuální obraz reality. Připraví vás na realitu a dá vám návod, jak ji řešit – a k podnětu potřebuje 21 smyslů, které máme. Z nich vytváří komplexní obraz.

Martina: 21?

Peter Staněk: Ano, 21. Ne pět.

Martina: Nepřidal jste jich?

Peter Staněk: Ne. Největší smysl, který máte, je vaše kůže. To je největší smyslový orgán. Výsledkem je ale to, že jestliže se díváte na televizní obrazovku, většina senzorů vašeho těla není aktivována. Aktivujete pouze oči. Neaktivujete senzory tlaku, prostoru, času a ostatních věcí. Pak to znamená, že váš mozek, který vytváří a je naučen vytvářet to všechno jako komplex, to vytváří pouze ze zrakových vjemů. A u neurologie platí jedna krásná věta: Co nepoužíváte, to mozek odstaví. Čili jestliže nebudu používat prsty při psaní rukou, nejenom že ohrožuji jemnou motoriku, ale díky této motorice se váš mozek učí vytvářet abstraktní situace. Umíte si představit, že největší šok je v tom, že když čtete normální knížku bez toho, aniž byste si to uvědomovala, váš mozek vytváří abstraktní obrazy reality, konstruuje, kombinuje je a vytváří různé scénáře. Když čtete Kindl, tak to již neplatí. Čili v tomto ohledu si musíme uvědomit, co dělá digitální revoluce, včetně umělé inteligence, s bezpečnostními protokoly, které máme v hlavě a které jsou produktem milionů let vývoje.

Martina: Co dělá?

Peter Staněk: Destruuje je, vypíná je.

Martina: Protože funkce tvoří orgán.

Peter Staněk: A vy se pak stáváte obětí virtuálního světa, který je vám servírován přes média, přes net, přes všechno ostatní. Ztrácíte hranici rozdílu mezi realitou a virtuálním světem.

Martina: To je velmi nebezpečné.

Peter Staněk: Je to nesmírně nebezpečné.

Martina: A já se, pane profesore, ztrácím v jedné věci. Potřebuji mít věci trochu jednoduché, mám ráda, když vím, jestli Losna, nebo Mažňák. Z vašich článků a rozhovorů jsem nabyla dojmu, že společnost před revolucí 4.0 varujete. A teď si nejsem jistá, jestli varujete, nebo se na ni těšíte, nebo jestli je to ještě tak, že varujete současnou společnost, která ale, kdyby se dokázala proměnit, se můžeme těšit.

Peter Staněk: Přesně jste to vystihla ve třetí podobě. Považuji 4.0 průmyslovou revoluci za zásadní výzvu, která má odrazit skutečnost, jestli je tato společnost schopna se změnit.

Martina: A myslíte, že…?

Peter Staněk: Asi se nebude chtít změnit. Pohodlnost a lenost bude asi vítězit.

Člověk dříve četl v přírodě informace, věděl, že voda teče jistým způsobem, nikdy nepostavil obydlí na místě, které bylo pravidelně zaplavováno. Věděl, že když se objeví mráček jistého typu, tak do dvou hodin bude pršet, budou kroupy nebo sucho.

Martina: To je zvláštní, protože vlastně pohodlnost a lenost bychom mohli právě nasytit touto revolucí, protože jednotvárnou, těžkou, primitivní práci můžeme odevzdat.

Peter Staněk: Bohužel odevzdáte nejenom tuto, ale větší část inteligentní práce odevzdáte inteligentním robotům, inteligenci jako takové. Dokonce se teď odhaduje, že umělá inteligence vyloučí o mnoho více intelektuálních činností, než klasická náhrada fyzické práce roboty. Pak se ale ptám; prosím, skutečně prosím posluchače, ať se nedívají na 4.0 průmyslovou revoluci jako na robota, který je nahradí u výrobní linky. Ať se na to dívají jako na obrovský provázaný komplex změn. Robot je jen jedna změna, a umělá inteligence druhá. A výzva k tomu, abychom se zamysleli, co spotřebováváme, je třetí. Ekologické dimenze čtvrté a časový prostor adaptací pátý. Naše schopnost se adaptovat a vzdělávat ke změnám šestá a důsledky na náš zdravotní stav sedmá.

Umíte si představit, že podle všech studií 80 procent vašich nemocí způsobuje struktura vaší stravy? Díky chemizaci se snížil počet minerálů na 30 procent stavu před 100 lety. Díky speciálně šlechtěnému ovoci jste snížili podíl stopových prvků na 10 procent stavu před 100 lety. Ale tahle zásadní změna způsobuje obrovský nárůst neurodegenerativních a onkologických onemocnění. Je to tedy přínos, že máme krásná, veliká jablíčka, čtyřhranné melouny a podobně? Nebo platíme obrovskou daň?

Proč to říkám: příroda má dva zásadní cíle. První – neplýtvá energií. Druhá – vyžaduje adaptaci. Ale adaptace znamená, že se nezamýšlím nad krátkodobým efektem, na všechno se dívám dlouhodobýma očima – co bude za 5, 10, 20, 50 let. A teď se vás zeptám provokativní otázkou. Čtete informace, které nám vysílá příroda? Jste vzdělanější v čtení těchto informací jako lidé ve středověku nebo starověku?

Martina: Rozhodně ne.

Peter Staněk: Jestliže ne, jste závislá pouze na technických hejbátkách?

Martina: Myslím, že dnes už je jenom velmi málo sedláků, kteří jsou schopni poznat, že pšenice už se může sklízet bez toho, aniž by na pole musela přijet laboratoř, která to zjišťuje.

Peter Staněk: A teď se vás ptám: Našli jste lepší vztah k přírodě díky technické výbavě?

Martina: Ne.

Peter Staněk: No. Čili jedna z klíčových věcí budoucího výzkumu bude znít takto: Jak čteme paměť krajiny a paměť člověka. Někomu to bude připadat jako nesmírně vzdálené, ale prosím, uvědomme si jednu věc. Člověk předtím četl informace, věděl, že voda teče jistým způsobem, nikdy nepostavil obydlí na místě, které bylo pravidelně zaplavováno. Věděl, že jestliže se objeví mráček jistého typu, tak do dvou hodin bude pršet, budou kroupy nebo sucho. Věděl, že pokud správně čte informace přírody, může přírodu použít jako partnera, spojence. Ale my se dnes díváme na přírodu jako na nějakou nevyhnutelnou, ale zbytečnou část našeho světa, jako na něco, co je tady proto, aby nám sloužilo, my jsme přeci vládci planety. Žijeme v antropocénu a jsme oprávněni učinit s přírodou cokoliv, co se nám zamane. Zkuste se postavit na kraj Etny a ještě si vykládat, že jste v antropocénu a té sopce vládnete. Je to velikášství lidského druhu.

Digitální technologie nám dají čas, který můžete použít k tomu, abychom lépe a dokonaleji poznali sami sebe a vrátili se ke kořenům. Je to potenciál, který poskytne možnost. Jestli to využijeme, nebo nevyužijeme, je naše volba.

Martina: Ano, chtěla jsem říct, že to, co popisujete, je lidská nadutost.

Peter Staněk: Ano.

Martina: Jakou to má spojitost s revolucí 4.0? Copak větší technika nám to pomůže zvládnout, vrátit se ke kořenům?

Peter Staněk: Větší technika vám dá čas, který můžete použít k tomu, abyste poznali sami sebe lépe a dokonaleji a vrátili se ke kořenům. Je to potenciál. Dá vám možnost. Jestli to využijeme, nebo nevyužijeme, je naše volba.

Martina: Ale k tomu asi nepotřebuji revoluci 4.0, stačí mi usebrat se. Spousta lidí to udělalo a začali vnímat zase kairos, čas přírody, a ne chronos.

Peter Staněk: A teď máme zajímavou věc. Víte, co je největší tendencí v Číně, kromě sociálního bonusu?

Martina: Povídejte.

Peter Staněk: Poznání potřeby duchovní obrody. Najednou zjistili zajímavou věc, kterou jedna z největších čínských podnikatelek zformulovala takhle: „Předtím jste byli chudí a nešťastní. Dnes jsme bohatí, ale stále nešťastní. Chybí nám duchovní rozměr života.“. A teď geopolitický paradox – Čína je na špici technologického vývoje, používají dokonce více robotů než západní země, i když mají počet populace obrovský. Ale systematická struktura duchovní obrody se týká klasických oblastí Číny, ne příbřežních zón, kde byli zahraniční investoři a kde se profit stal základem všeho. Ne. Týká se oblasti kontinentální Číny, ve které 5 tisíc let existuje čínský civilizační model. Víte, které jsou dvě kriteriální funkce čínského civilizačního modelu?

Martina: Ráda se dozvím.

Peter Staněk: Harmonie a kontinuita. Kontinuita znamená, že ať je vláda jakákoliv, musí myslet na společnost. Harmonie – nikdo neroste až do nebe. Každý má svůj limit. To dovoluje, díky vazbě na konfucianismus a ostatní věci, udržovat čínskou společnost, vyhnout se všem chaosům, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu, všem problémů s individualizací, která je u nás. Neopomeňte, že základem čínského a asijského civilizačního modelu je odpovědnost skupiny. Nikoliv jednotlivce.

Největší část výroby v Japonsku nejde do průmyslových oblastí, ale do starosti o staré lidi, konzultanty, poradce a tak dále. To je robotika a umělá inteligence humánního typu.

Martina: Nikoli individualizace.

Peter Staněk: Ale to pak znamená, že jestliže základem evropské nebo americké kultury je odpovědnost individuality, individuum jako centrum všeho snažení, pak i na důsledky průmyslu 4.0 budou pohlížet odlišným způsobem. Teď jsem seděl s japonskými kolegy. Víte, co je hlavním centrem japonské robotiky a průmyslu 4.0? Humánní roboti, roboti, kteří se starají o starou populaci, kteří jsou vašimi pomocníky. Největší část výroby nejde do průmyslových oblastí, ale do starosti o staré lidi, pomoci lidem, konzultanty, poradce a tak dále. To je robotika a umělá inteligence humánního typu. Ale my se na to díváme jako na něco, co má uspořit potřebu práce, zvýšit zisk a efektivitu a dát nám větší peníze.

Martina: Pane profesore, já se moc netěším na to, až mě v nějakém starobinci přebalí jakýsi humanoid poté, co se na mě mé děti…

Peter Staněk: …Vykašlou.

Martina: Vykašlou. A ani ten psík, který přiběhne k posteli, dokud mu nedojdou baterky, mě nenaplňuje vírou v budoucnost.

Peter Staněk: Pozor, tohle jsou komunikativní roboti, jsou to humánní roboti. Jsou postaveni na tom, aby s vámi komunikovali, starali se o vás, dokonce aby vytvářeli teplý lidský dotek.

Martina: Já chci teplý lidský dotek od člověka.

Peter Staněk: Jo, ale toho se právě v individualizované a egoistické společnosti dneška nedočkáte. Bohužel.

Martina: Ale nevidím cestu v tom, že si ho nahradím v počítačích. Vidím tedy v tomto případě cestu k obrodě společnosti jako duchovní.

Peter Staněk: Jo, to je jedna z cest. Samozřejmě je to o mnoho lidštější cesta. Ale jestliže vám populace skáče v rozmezí sta let z intervalu 83 milionů na 130 milionů a pak na 90 milionů a podíl staré populace se vám zvýší až na 25 procent? Pak nemáte v silách zvládnout tu starostlivost o staré lidi a zvolíte tuto cestu, protože Japonsko, i když oficiálně otevřelo pracovní trh, ve skutečnosti zůstává uzavřeno. Nemůžete tam pracovat jako zahraniční pracovník. Znamená to tedy jedno: otevřenost společnosti. Zděsila jste se z toho, co jsme vám popsal, ale uvědomujeme si, jak bude stárnout populace i v ČR? Jak vysoký podíl těchto lidí bude? A teď další drobná otázka: Ti lidé nemusí být nemocní, když budou mít pocit užitečnosti, smysluplnosti života, pak se klinické problémy objevují tak po 80. roce života.

Představte si, že by vás společnost odměňovala za cenu informace, které jí poskytnete. Jste přemýšlivý člověk, hledáte nové řešení, tvoříte umělecká díla. Důchod by nebyl vázán na výši mzdy v práci, ale na to, co jste přinesli společnosti.

Martina: A teď se dostáváme k tomu, čím jsme začali, že lidé z nedostatku práce, aktivní činnosti, budou mít absenci pocitu své vlastní smysluplnosti.

Peter Staněk: Můj pocit uspokojení – bydlím v bytovém domě, ale chci, aby to prostředí bylo pěkné, tak se věnuji pěstování stromů, zahrádky kolem domu. Někdo jiný se věnuje malířství – chce ponechat obrazy času, prostředí, ve kterém žil. Někdo další tvoří hudbu, protože má pocit, že hudba je forma komunikace, která je nadčasová. Někdo další se zamýšlí nad tím, že svět kolem nás by mohl být podstatně hezčí, lepší a hledá cesty zlepšení. Proto například úvaha o humánní informační společnosti vychází z toho, že každý z nás dává informace. Dnes je dáváte zadarmo na sociální síť, Google je zpracuje, vytvoří z toho produkt, ten prodá za miliardy. Vy z toho nemáte nic, je to k ničemu. Představte si, že by vás společnost odměňovala za cenu informace. Jste přemýšlivý člověk, hledáte nové řešení, tvořit umělecká díla. Cena informací, které dáváte společnosti je obrovská. Váš důchod není produktem toho, že jste pobývali v práci a měli jistou úroveň mzdy, ale co jste pro společnost přinesli.

Samozřejmě budete mít skupinu, která si řekne: „Bezdomovectví je životní strategie, já budu ochlasta.“ No tak dobrá, tak jeho důchod i všechno ocenění společností bude odpovídat jeho informačnímu přínosu. Nechávám mu tuto volbu. Nediktuji mu, ale pro společnost nic nepřináší. A jestliže jsme, třetí funkce, sociální bytosti, potřebujeme komunikovat a vyměňovat informace. Nemůžete je vyměňovat přes telekonferenci. To nefunguje, protože když sedíme naproti sobě, váš mozek funguje nejenom na základě informací, které přenáší zrak. My si to neuvědojeme, ale náš mozek vyhodnocuje všechny neverbální signály, které vysílá vaše tvář. Všechny. V dimenzích. Na základě toho se rozhoduje: bojuj, uteč, komunikuj, poznávej, spolupracuj a tak dále. Čili my vlastně vůbec nevíme, jak fungujeme my sami, jak jsme vlastním nebezpečím pro sebe sama, nebo jsme tím, co může být obrovským pozitivem.

Teď si vezměte jednu drobnou otázku. EU – víte, že řešení EU může být nesmírně prosté ve třech rovinách? První, zkusme se sjednotit na společném cíli. Druhý, zkusme obnovit důvěru. Třetí, zkusme opět mluvit pravdu; netvrďme, že pravda je konspirativní, protože se nám nehodí do krámu. Protože pravda vás osvobodí. Umožní, abyste se rozhodovali správně.

V inteligentním světě technologii průmyslové revoluce již nebudeme mít soukromí

Martina: A teď už jsem se úplně ztratila, pane profesore.

Peter Staněk: Vtip je v tom, že toto před nás postaví důsledek 4.0 průmyslové revoluce a my budeme muset hledat odpověď na ty tři otázky. Ukázka – a proč se všichni bojí ztráty soukromí díky digitalizaci světa? Vždyť budete mít inteligentní domácí spotřebiče, pračka vám vypere věci, když ona chce, ne když vy chcete. Lednička objedná potraviny, ale neobjedná vaše, objedná takové, abyste neměli arteriosklerózu, nebo něco podobného. Proč se bojíme ztráty soukromí? Vždyť technologie Smart jsou změřeny na to, že budou sledovat každou vteřinu vašeho života.

Martina: Vy to chcete?

Peter Staněk: Vás se někdo ptá, jestli nasadíte technologie Smart? Někdo se vás opravdu zeptal, jestli to chcete?

Martina: Ne.

Peter Staněk: Jednoduše to nasadí a otázka teď zní: „Proč se bojíme ztráty soukromí?“. To je součást digitálního světa.

Martina: Protože chceme mít své soukromí.

Peter Staněk: Ne. Protože se bojíte, že informace o vašem soukromí zneužije někdo druhý proti vám.

Martina: To souvisí.

Peter Staněk: Jenom s tím, že se toho neobáváte, když nemáte pocit hrozby. Pak se ale díváte na souseda nejenom jako na nepřítele, možné riziko, konfrontační strategii, ale jako na spoluobčana.

Martina: Pane profesore, bezmezně věřím své rodině, a přesto mám ráda doma jeden šuplík, který má klíček.

Peter Staněk: To mluvíme o samotě, ne o soukromí.

Martina: Ne, to je mé soukromí. To je prostě moje věc. Vím, že proti mně nikdo ten obsah nepoužije, ale já to nechci. Jestli se chci dívat na televizi, tak se chci dívat na televizi a nechci, aby televize posuzovala – a posuzovala mě.

Peter Staněk: Chcete mít možnost volby.

Martina: Ano.

Peter Staněk: Jenomže v inteligentním světě technologii průmyslové revoluce již nebudete mít toto soukromí.

Martina: A na to se mám těšit?

Peter Staněk: Nemáte se na to těšit, máte si uvědomit jednu věc. Jestliže neobnovíme důvěru, pak se budete bát. Jestliže obnovíte…

Martina: Nemohla bych si ponechat svoje soukromí?

Peter Staněk: Nemůžete si ho ponechat, tady nejde o to, že si ho ponechám.

Martina: To už bude prostě změna, mám to brát jako status quo?

Peter Staněk: Musíte to brát jako status quo.

Martina: A přizpůsobit se?

Peter Staněk: Ano.

Již dávno žijeme ve světě Velkého bratra

Martina: Ale teď mi řekněte ještě jednu věc, pane profesore. Hovoříte tady o člověku, který dokud nenarazí do zdi, tak to lepší nebude. Hovoříme o civilizaci, která musí projít duchovní obrodou.

Peter Staněk: Jo.

Martina: Hovoříme tady o lidech, kteří ať už z lenosti, nedostatku času, nebo zkrátka z důvodu davového vývoje se zapomněli vyvíjet duševně a duchovně. Jak tedy takovíto lidé mohou stvořit techniku, která bude lepší než oni?

Peter Staněk: Malá otázka: Proč narůstá agresivita ve společnosti a bude robot řešením agresivity ve společnosti?

Martina: Ne.

Peter Staněk: Co je vlastně zdrojem agresivity?

Martina: Agresivita bude větší.

Peter Staněk: Bude větší; z čeho pramení tato agresivita?

Martina: Nespokojenost?

Peter Staněk: Ne. Nejistota, obava, strach. Druhá funkce – bojuj, buď agresivní. Můžete ji vybít – jdete na stadion, řvete tam jak pavián, házíte dělobuchy a máte pocit vnitřního vypnutí napětí. Můžete udělat virtuální realitu, ve které se zúčastníte klasického boxerského zápasu, uvolníte agresivitu. Ale neuvolníte ji úplně, protože to je virtuální realita. A teď jsme u další otázky. Jestliže Second Life a virtuální realita mají být řešením našich sociálních problémů, což vám přednáší na všech kongresech budoucích technologií – IT a podobně: Jak může být řešením toho, co jsme nezvládli v reálném životě? A zvládneme to v tom virtuálním, náhradním životě?

Čili opět je zde otázka, kterou před nás postaví digitální svět, protože bez digitálního světa nemáte roboty, nemáte net a umělou inteligenci a všechno je založeno na informacích. Vím, že se děsíte světa, který teď přichází – nebezpečnost by expert popsal takhle: „Příslib představitele projektu zavedením pekingské policie: Doneste fotografii a než se stačíte zeptat, kolik času potrvá, než tuto osobu úřady identifikují, přistoupí k ní policajt.“. Víte, jak dlouho takový proces trvá v Pekingu?

Martina: Sedm minut.

Peter Staněk: Jo. Znamená to, že už dávno probíhá absolutní skenování vašich obličejů, identifikace v davu. Již dávno probíhá totální koncentrace všech informací o vás. Umělá inteligence je schopna na základě skenování vašeho obličeje a porovnávání obličejových systémů určit kde jste, v jakém čase jste a tak dále. A neznamená to, že tato technologie již dávno předběhla vaši obavu a vaše chtění nebo nechtění průmyslové revoluce? Již ve světě Velkého bratra dávno žijete.

Digitální technologie jsou geniální, mohou být pomůckou, ale musí mít knoflík posledního rozhodování

Martina: Beze sporu. V Německu se stalo, že ženě, která nakupovala v drogerii stále, dlouhodobě, najednou přišla z drogerie gratulace, že čeká miminko. A to proto, že podle změny nákupního košíku program usoudil, že paní je těhotná.

Peter Staněk: Proto říkám a souhlasím s profesorem Maříkem, že tato technologie je geniální, může být pomůckou, ale musí mít jednu zvláštnost. Musí mít knoflík posledního rozhodování.

Martina: Jenomže vy sám říkáte, že zvláštností 4.0 průmyslové revoluce se stane, že kontrola se přenese na umělou inteligenci a vládnoucí elity tak už nebudou potřebovat ani mezičlánek zprostředkující výsledky kontroly společnosti.

Peter Staněk: Jo, pak to ale znamená, že klíčovým nástrojem použití technologie není zkvalitnění vašeho života, ale pouze získání absolutní kontroly nad všemi aspekty společnosti.

Martina: Tam jste mě chtěl dovést?

Peter Staněk: Ano, tam jsem vás chtěl dovést.

Martina: Celou dobu jste se tvářil jako fanda?

Peter Staněk: Ano, to je skutečnost. Teď ale zní druhá otázka.

Martina: K čemu to využijí.

Peter Staněk: Ne. Proč kontrolovanou společnost? Musí to mít nějaký smysl. Já se vždy u každého projektu, každé otázky, ptám „Proč?“. Protože elita ví něco, co vy nevíte? Protože elita ví, že počet 8 miliard je příliš veliký? Že existují studie, že hlavním problémem dneška není produkce, drancování surovin, ale produkce odpadu, který příroda nezvládá, nerecykluje? Na základě toho je nutno omezit počet lidí nebo změnit strukturu společnosti? Jestliže chcete omezit počet lidí, tak dospějete ke zlaté miliardě. Všichni ostatní jsou při nezměněném způsobu jednání dnešní společnosti zbyteční. Dokonce to dotáhli až tak daleko, že řekli, že v Čechách by nemělo být 10 milionů, ale pouze 6,1 milionů při dnešním typu a jednání společnosti.

Je třeba změnit strukturu společnosti, nalézt nový vztah mezi technikou, společností a přírodou a to na základě uvědomění, nebo v důsledku krize

Martina: Dobře, to je jedna varianta. A ta druhá: změnit strukturu společnosti?

Peter Staněk: Ano.

Martina: V čem to pomůže?

Peter Staněk: Znamená to, že společnost již nebude založena na spotřebě masového typu, začne fungovat v přirozených hranicích daných přírodou. Nalezne nový vztah mezi technikou, společností a jejími cíli a přírodou a nalezne princip homeostáze. Ten můžete dosáhnout buď uvědoměním, nebo v důsledku krize. Ale jestliže v důsledku krize, pak se opět musíte ptát: Jsme inteligentní bytosti, které se snaží minimalizovat zbytečné oběti, nebo jsme nepoučitelné bytosti, které neomylně opakují všechny chybné důsledky? To je například zjištění profesora Bárty.

Martina: B je správně.

Peter Staněk: Bohužel a v takovém případě neplatí technologický optimismus Raye Kurzweila, který říká, že přeneseme vědomí do počítače a budeme žít věčně. Chudák neví, že nevíme, co je to vědomí. Ale pak to znamená, že se na celou technickou civilizaci díváte pouze jako na nástroj vyřešení problémů, které člověk nezvládl. A to je nejhorší možný přístup.

Martina: Myslíte si, že tohle všechno promýšlel už ve své době Einstein, když řekl, že umělá inteligence zničí lidstvo?

Peter Staněk: Jo, uvažoval nad tím, ovšem díval se na to stále z pohledu přírodních zákonů a jejich nezměnitelnosti. Ale jeden z největších problémů, a teď řeknete, že odvádím pozornost, je následovný: Einsteinova teorie relativity, speciální nebo obecná, svým způsobem popírá funkci času. Ale máte druhou koncepci, leibnisovskou, která chápe čas jako klíčový fenomén budoucna, a to znamená, že předpokládá vývoj a ne neměnnost přírodních zákonů. A jestliže je to vývoj přírodních zákonů, je to také vývoj společenských zákonitostí a pak to znamená, že můžeme být poučitelní, nebo nepoučitelní. Jestliže nepoučitelní, skončíme jako civilizace před námi, které se vzájemně a samy zničili. Když Bárta dělal analýzu symptomů, které vedly k sebezničení, tak to pak porovnal se symptomy dnešní společnosti. Shoda je identická. Jsme tedy nepoučitelní. Ovšem předtím to byly civilizace lokální, teď je to civilizace planetární. Ale planetární civilizace neznamená pouze obsáhnutí celého zemského glóbu. Znamená novou rovinu konfrontace danou civilizačními modely, reakcemi civilizačními modelu na všechny technické a přírodní změny a znamená možnost volby. Který civilizační model zvolíme? Japonský, čínský, americký, evropský, jihoamerický, arabský – který?

Martina: V případě revoluce 4.0 tato možnost volby padá.

Peter Staněk: Ne. Jak jsme o tom mluvili – revoluce 4.0 projde rastrem změn vázaných na civilizační okruhy. Bude mít odlišné dopady; odlišné dopady v Evropě, v USA a tak dále. Víte, jaký je rozdíl všech průzkumů, které se dělaly o cílech americké a evropské společnosti? Pro Evropany vždy bylo kriteriální funkcí volný čas a kvalita života. Pro Američany to byly vždy peníze a majetek. Můžete tedy tvrdit, že máte euroamerickou civilizaci, jestliže tyto fundamentální cíle jsou takovým způsobem odlišné? Ale odlišné budou také ve vazbě na geopolitiku a všechno ostatní.

Martina: Pane profesore, jsem moc ráda, že jste si na nás udělal čas a že může přemýšlet nad tím, jak vnímáte svět. Děkuji moc.

Peter Staněk: Děkuji velmi pěkně a mnoho úspěchů při přemýšlení.

Všechny příspěvky s Peter Staněk