Zpět

Unavený a pasivní hrdina sleduje, jak se mainstreamové strany ve snaze vyhrát volby shodnou na podpoře muslimského kandidáta. A ten po dosažení prezidentského úřadu začíná přetvářet dříve sekulární stát ve stát řídící se islámem. Pomalu, pomaličku: halal jídlo, šátky, vyhazov nevěřících učitelů z univerzit.
Kniha vyšla ve Francii právě v den, kdy teroristé vystříleli hudební klub Bataclan. Myslím si, že tahle náhodná shoda ve skutečnosti poukázala na největší slabinu románu.
Alláhovi bojovníci mají málokdy trpělivost k tomu, chodit po ulici s volebními letáky a počítat hlasy v urnách. Chtějí nastolit vládu islámu a šaríje stejně, jako to učinil prorok Mohamed: válkou, ohněm a mečem.
„Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“ praví korán v súře 8.12. Dokud Mohamed kázal své náboženství mírumilovně, získal v Mekce jen pár stovek příznivců. Když vytasil meč, podrobil si celou Arábii. Tuhle historii zná v islámském světě každý a všechny ty moderní chalifáty, emiráty a teroristické skupiny jsou založeny na její nosné myšlence: zasejeme hrůzu do srdcí nepřátel a oni se nám podrobí.
Krvavé levandule, sbírka deseti povídek z budoucí jižní Francie, vychází z této zkušenosti. Vzbouřenci ve jménu Alláhově neorganizují volební kampaň, ale strhávají moc násilím. A srdce jejich nepřátel se skutečně naplňují hrůzou, ale ne všichni se podvolí. Někteří se postaví na odpor: bombou, dronem, kulometem, meči moderní doby. Politická vrstva je skutečně paralyzovaná, ale v takových situacích se k moci dostávají lidé, kteří schopnost akce neztratili.
Dystopie má vždycky varovat. V tomto případě české čtenáře, protože v naší zemi zatím takové výbušné poměry nemáme – a budeme-li vést dostatečně moudrou politiku, snad ani nikdy mít nebudeme. Ale to je velké „snad“. Velmi jednoduše můžeme zapomenout na to, že mír a bezpečí nejsou samozřejmostí, a ve jménu morální nadřazenosti a povýšenosti, kterou mylně interpretujeme jako dobro, učinit fatálně chybná rozhodnutí, která našim potomkům jednoho dne připraví peklo.
V deváté povídce Krvavých levandulí kráčí zajatý četník Leclerc na popravu kolem vypálené střední školy, na jejíž fasádě je ještě vidět zbytky nápisu FUGEES WELCO. Symboliku této scény považuji za nejzásadnější: jedni nesou následky utopismu druhých.
Budu rád, když tato dystopie zůstane fiktivním příběhem. Ale nedivil bych se příliš, kdyby se naplnila.

www.kechlibar.net – Krvavé levandule

 

Všechny příspěvky s Marian Kechlibar