Zpět

Například o tom, jak se americká ekonomika rozjela po uvolnění nesmyslného počtu regulací. Když Donald Trump nastoupil, měl státní registr vyhlášek a regulací nějakých 160 000 stran. Dnes jich má něco kolem 65 000. Jakmile se ekonomika uvolnila od té záplavy vyhlášek a regulací, otřepala se a rozjela. Uvolnily se také nesmyslné ekologické předpisy. Americká společnost vždy byla – a ještě stále víceméně je – založena na individualitě. Ale demokraté prosazují naprostou kolektivizaci, což je podle Dušana Neumanna zrada amerického principu, nehledě na to, že jak z vlastní zkušenosti víme, je kolektivizace cesta do pekel. Zbavuje lidi odpovědnosti za sebe sama i iniciativy – a vytváří se generace čirých konzumentů. Jednou z nejdůležitějších pasáží našeho minulého rozhovoru bylo povídání o degradaci a obrovské ideologizaci humanitního vzdělání v Americe. Dušana Neumanna vítám ve studiu i dnes.

 

Martina: To, co říkáš, že se děje se společenskovědními obory, a to nejenom v Americe, ale i u nás, mi trošku vysvětluje, proč jsi říkal, že už druhým rokem cítíš, že jsme ve studené občanské válce. Řekl jsi: „Jen nevím, jestli už někde nežhne doutnák.“ Kde by mohl žhnout, protože se nabízí otázka, co by mohlo studenou občanskou válku v USA proměnit v horkou?

Dušan Neumann: Budu reagovat cynicky, ale asi se to jinak nedá: myslím si, že k horké válce nedojde, a to z několika důvodů. Za prvé, že veškeré ozbrojené síly, to znamená i prostí vojáci, národní gardisti, ze 70 procent stojí za touto vládou, protože nikdo jiný pro americké vojenské veterány za posledních 30 let neudělal víc, než Donald Trump. To se tady také nepíše. Trump bere jeden dolar ročně prezidentského platu, a zbytek, tedy 399 999 dolarů, věnuje na veteránské záležitosti včetně obnovy vojenských hřbitovů a podobných věcí.

Martina: To je chytré, až rafinované.

Dušan Neumann: On skutečně není žádný blbec, pouze se jako blbec vyjadřuje. To jsou věci, které se moc nepublikují. On je velmi populární u ozbrojených sil a ozbrojené síly přece jenom mají v Americe jinou reputaci, než mají tady. A druhá věc je, a ta je také docela cynická, že progresivisté vystupují hlavně proti druhému dodatku, protože si říkají: „Dnes nikdo nepotřebuje žádné zbraně.“ Jsou zarytými pacifisty, takže neumějí střílet a nejsou ozbrojeni, zatímco my konzervativci jsme ozbrojeni po zuby a máme dost munice. Takže kdyby k něčemu došlo, tak… Ale myslím, že toto říct, je to ode mě jenom šprajc.

Martina: Zhodnotil jsi, jak vnímáš atmosféru, která by mohla, nebo nemusela, vést k nějakému občanskému nepokoji v Americe. Ale jak na druhou stranu hodnotíš, že na základě nedoložených obvinění prezidenta Trumpa a jeho okolí byla dva roky vedena kampaň proti Rusku, která byla hysterická a vybičovaná do takových rozměrů, že jsme se mohli běžně setkávat s výroky, kdy lidé vyjadřovali obavy z možné války, nikoliv občanské, ale z té mezi státy? Považuješ to za přehnané obavy? Je to nyní už zažehnáno?

Dušan Neumann: Za prvé myslím, že tato kampaň byla naprosto přehnaná. A my z vlastní zkušenosti víme, co Rusko je, víme, jaké má kořeny, víme, že si Sovětský svaz a carské Rusko byly podobné, jenom vyměnily bílou barvu za červenou. A dnes je to nazpátek, srp a kladivo zase za orlici, ale mentalita tam zůstává dost podobná. Aspoň to tvrdí všichni moji ruští kamarádi v Americe, kteří také tvrdí, že každý Rus, který měl v hlavě mozek, už v Rusku není.

Ale bylo to hlavně přehnané a já si osobně myslím, že někde je červený telefon a že ho občas Trump zvedne a řekne: „Vladimíre, už to dál nejde, já musím udělat něco takového, abych ukázal, že mám nad tebou navrch. Takže tady odsouhlasíme nálet na nějaké letiště v Sýrii, ale prosím tě, stáhni se odtamtud, nech tam nějaké vraky, aby to vypadalo, že máme úspěch.“ A za měsíc může zavolat Putin a říká: „Donalde, člověče, já už to v Dumě taky nevydržím. Je potřeba, abych tě něčím odsoudil.“ Třeba mohou mezi sebou takto komunikovat.

Kampaň je z obou stran nesmyslná. Když posloucháte Peskova nebo Lavrova – a na druhé straně Trumpa, tak je to divadlo? Myslím, že to většinou divadlo je. Oba vědí, že jakýkoliv konflikt mezi Ruskem a USA by byl světově devastující a že by se tento konflikt nepodařilo udržet na nějaké lokální proxy scéně, tedy že by se třeba jenom mlátili mezi sebou v Sýrii, nebo něco podobného. Vědí, že to takto nejde, že to nikdo nemůže garantovat. A Rusové mají zkušenost z druhé světové války se všemi ztrátami – a lidé této generace ještě žijí, včetně naší generace, která už to nezažila, jenom jsme se do toho narodili. Takže i my jsme si toho ve Spojených státech naprosto vědomi, takže do této války nepůjdeme – a zvlášť ne proti Rusku.

A navíc myslím, že by zde byla snaha, pokud by Trump nebyl tolik tlačen Kongresem, uzavřít spíše nějaký konglomerát s Putinem, aby proboha nedodával vyspělou vojenskou techniku Číňanům, protože hrozba Číny je daleko silnější, než upadajícího Ruska.

Dnes jsou lidé v USA vyhazováni z univerzit za názor

Martina: K Číně se dostaneme vzápětí. Jen chci podotknout, že když jsem v posledních letech četla nějaké noviny nebo americké články a podobně, tak jsem si říkala: „Páni, tak asi takhle to vypadalo v době mccarthismu?“

Dušan Neumann: Asi ano, ale trošičku jinak. Dnes vyhazovy nejsou tak drastické, jako byly za toho McCarthyho, ale existují. Třeba vyhodili Lawrence z Harvardské university, když prohlásil, že na matematiku jsou chytřejší muži než ženy. Proč ho za toto vyhodili? Vždyť s ním můžu nesouhlasit a udělat konferenci, kam pozvu dvě nejlepší matematičky – a ukažte se. Ale tohle se přece nedělá. Musím říct, že v Evropě to je ještě horší. Příklady z Velké Británie, kdy se sundávají sochy bílých vousatých mužů, to už je úplně na palici.

Martina: Jedním z největších témat nejen v Americe, ale pro budoucnost celého Západu, je vztah USA a Číny. Řekni mi, jak hodnotíš snahu prezidenta Trumpa přimět Čínu k přijetí běžných západních obchodních a ekonomických pravidel? Alespoň tak se tato snaha jeví.

Dušan Neumann: Jako libertarián jsem pochopitelně zcela principiálně proti clům, tarifům a jsem pro otevřenou tržní politiku. Ale tržní ekonomika už vlastně nikde na světě neexistuje. Ekonomika je všude, i v USA, svázaná spoustou regulací a vládních zásahů, takže volný trh je mýtus a legenda. Je sice krásná, ale neexistuje, je to téměř evangelická tužba.

Martina: Ale jeho politika cel je velmi kritizovaná.

Dušan Neumann: To je, pochopitelně. Jenže se musíme vrátit hodně nazpět, ještě do Clintonovy vlády. V té době byla snaha více připoutat Čínu k USA – a otcem této myšlenky byl vlastně Richard Nixon. Když byl na návštěvě v Číně, tak pochopil, že čínský problém lze vyřešit pouze dvěma způsoby: buď ji nukleárně zničit, což je katastrofa, nebo ji zkorumpovat kapitalismem. A tak USA začaly Čínu korumpovat kapitalismem. V okamžiku, kdy odezněl maoismus, tak americké společnosti začaly do Číny z mnoha důvodů investovat obrovské peníze, jedním z nich byla cena lidské práce – prakticky zadarmo. Ale druhou věcí bylo, že když se z USA a Číny stanou siamská dvojčata, takže dnes nemůže existovat Čína bez Ameriky a Amerika bez Číny, tak se tím zabrání hrozným světovým konfliktům, které by mohly vzniknout.

Tato politika nebyla zcela úspěšná a to z toho důvodu, že se za Clintonovy vlády hodně ustoupilo od principu rovnoprávnosti. V té době všechny obchodní dohody vyzněly tak, že na veškeré čínské zboží dovážené do USA je čtyř procentní clo, a na veškeré americké zboží dovážené do Číny je 10 procent a více, což za 30 let udělalo obrovské miliardy přebytku na straně Číňanů. Trump si to jako obchodník spočítal a zjistil, že jelikož Čína vyváží do USA zboží asi za 350 miliard dolarů, zatímco USA do Číny asi za dvě nebo čtyři miliardy, je to míň než deset, tak když USA uvalí clo na čínské zboží, tak to Čínu poškodí daleko více, než když Číňané uvalí clo na nějaké dvě miliardy dolarů, což nic neznamená, objem amerického vývozu do Číny představuje něco jako 0,06 procent amerického HDP. A kromě toho Čína ještě manipuluje se svojí měnou, takže Trump říkal: „Dobře, já to risknu. Nebo cla zrušíme úplně.“ Což mimochodem pořád ještě probíhá s Evropou, kdy Svaz německých průmyslníků třeba navrhl, aby se vůbec zrušila cla na auta mezi Evropou a USA, což je rozumné, protože z Ameriky se do Evropy vozí málo aut a naopak, takový Mercedes a BMW by bez amerického trhu dnes už těžko existovaly.

Ale to jsem odběhl. Takže narovnání ekonomicky vypadá tak, že Trump vystoupí s několika nesmyslnými návrhy, které vypadají naprosto kriticky, a z toho odcouvá až k tomu: „Srovnejme clo.“ A vzhledem k tomu, že Číňané pořád ještě přicházejí a jednají, tak se navýšení vždy trochu oddálí, pak se trochu navýší a pak zase jde trochu dolů. Myslím, že má naprosto jasný cíl, který pochopitelně nezveřejňuje, protože to se vůči oponentovi nedělá. Ale jelikož dopad na americký trh není zdaleka tak velký, jak ho předvídají demokratická nebo progresivní média, tak myslím, že Trump má naději na úspěch. Nejsem si tím pochopitelně stoprocentně jist, nejsem expert a nemám přístup k datům, ale zatím to vypadá tak, že k žádné katastrofě na americkém trhu nedošlo. A co je zajímavé, že cla, která vlastně platí americký poplatník, jsou vlastně formou zvýšení daně na amerického poplatníka, protože tyto peníze jdou do federálního rozpočtu, který je rozděluje více potřebným a na zbrojení a tak podobně. Čili to nejsou peníze, o které poplatník kompletně přijde, jenom jsou přerozděleny. A jak já jsem nepřítelem přerozdělování, tak myslím, že toto asi je nejjednodušší nebo nejpřijatelnější forma redistribuce těch cel.

Bernie Sanders kromě toho, že jel na svatební cestu do Moskvy, o marxismu nic neví

Martina: Řekl jsi, že jsi ekonomický libertarián, ale teď hned ve dvou případech souhlasíš s něčím, co by tomu odporovalo.

Dušan Neumann: Jak říkám, nemám dostatek dat – jednou věcí je, čemu jako libertarián věřím, a druhou je to, co je reálně dosažitelné, že ano. Já bych také rád viděl ekonomiku fungovat podle idealistických modelů von Misese, ale vím, že to v moderním světě, bohužel, není možné.

Martina: Když se podíváme ještě na jednu stránku změn současné atmosféry, a možná i současného ducha v Americe, tak ještě před pár lety bych nevěřila tomu, co můžu stále častěji číst, že stále více mladých lidí v Americe tíhne k socialismu. Vloni vyšly průzkumy o sílícím obdivu mládeže k Marxovi a Leninovi. To by mi ještě v porevolučních dobách přišlo nemožné.

Dušan Neumann: To je zase omezeno na úzkou akademickou vrstvu, která je hodně hlasitá a je vlastně reprezentovaná dědkem Bernie Sandersem, což je neuvěřitelný člověk, neboť je to salonní marxista. Tvrdím, že marxistou se může stát jedině takový člověk, jako byl Bedřich Engels, který měl fabriky, na jejichž vykořisťování mohl nasadit progresivní myšlenky, jak nevykořisťovat. Ale podle mě to není celonárodní hnutí, ale je to hnutí těch lidí, kteří jsou hrozně hlasití v médiích, takže to vypadá, že jich je daleko víc. A většina těch lidí nemá o marxismu ponětí. Mám takový dojem, že Bernie Sanders kromě toho, že jel na svatební cestu do Moskvy, o marxismu taky nic neví. Mezi námi, já jsem to musel číst – a ono se to číst skoro nedá. Ale to je jedno, to je můj problém.

Martina: Ale pravděpodobně, jak jsi to popisoval, tak každého, kdo studuje společensko-vědní obory, to vyplivne jako marxistu.

Dušan Neumann: Kdyby opravdu studovali, tak je to jako marxisty vyplivnout nemůže. Chodil jsem do školy v těch požehnaných letech, kdy se najednou objevili marxisté, kteří byli tehdy zakázáni, a když to člověk začal opravdu studovat, tak zjistil, že tam jsou slabiny a že je to jakési moc hezky napsané evangelium, které ale nemůže fungovat. To je však vedlejší. Já si opravdu nemyslím, že marxismus toho ovládá tak moc, podle mě je to určitá generalizace. Daleko horší problém s americkou mládeží, který vidím, je neukotvenost, která vychází z rodiny. Tento progresivismus je asi největší zločin, který je na amerických dětech a mládeži páchán: to, že se neučí prohrávat, že i to poslední družstvo ve škole, kdy hraje baseball druhá třída proti třetí, a jedna prohraje, tak všichni dostanou nějakou odměnu. A najednou, když jsou vysazeni do života, tak nevědí, co s tím. Nejsou schopni na to reagovat a reagují dvěma extrémními způsoby. První je, že se dají na drogy. Drogová závislost třeba na opioidech, proti které hlavně bojuje Melania z pověření pana prezidenta, je opravdu strašlivá. Mohu uvést příklad: v předloňském roce, loňská data neznám, v malém městě, kde žiju, se z 16 tisíc obyvatel udrogovalo k smrti 54 lidí.

Martina: Mladí?

Dušan Neumann: Většinou mladí, do 40 let, mojí sousedce bylo 27 let, docela pěkná, a najednou bum, konec. A druhý extrém je, že díky televizi, videohrám a tak se uchýlí k násilnému řešení, protože střílení ve školách je projev absolutní frustrace a nezvládnutých, nenaučených emocí. Uváděl jsem to už několikrát jako příklad, že v Pensylvánii lovecký lístek můžete poprvé dostat v 11 letech, čili většina chlapců v 11 letech před 30 lety ještě pod stromeček dostala svoji první pušku. A co s ní udělali? Přinesli ji všichni 6. ledna do školy, tam si své pušky předváděli – a pan učitel jim ještě ukazoval, jak se s tím má zacházet, aby se někdo nepostřelil. Pak je pověsili vzadu na věšák a po skončení šli do lesa, kde stříleli do flašek od Coca-Coly. Nikoho nenapadlo vystoupit násilně ve škole. A to dnes není možné. Dnes je do školy nepustí s kapesním nožíkem.

Ať se ženská snaží, jak chce, pokud se nenechá přešít, nebude chlapem. A chlap nebude ženskou. Tyto role jsou biologicky rozděleny a nic s tím nenaděláme.

Martina: A hlavně by toto chování bylo dnes považováno za extrémní a byli by to agresivní jedinci.

Dušan Neumann: Když za mnou přijela do USA moje žena se sedmiletým klukem, tak při cestě ze školy šli s ním kluci do lesa střílet. A on jediný neměl přes rameno flintu. Tak jsem hned šel, koupil malorážku a naučil jsem ho, jak s tím zacházet. A dodnes je naživu a ještě nikoho nezastřelil. Lovit nechodí, ale tam to patřilo k americké kultuře – ovládat zbraň.

Martina: K americké kultuře patřila také svoboda slova, to byla naprosto nedílná součást amerického snu, amerického života, amerických principů. Jak to se svobodou slova vypadá teď? Vím, že už jsi hovořil o politické hyperkorektnosti, ale existuje tam ještě svoboda slova jako taková?

Dušan Neumann: Svoboda slova samozřejmě existuje, je garantovaná, jenom se pro ni zmenšuje prostor.

Martina: Je garantována tak, že když někdo řekne, že muži jsou lepší matematici a technici, tak skončil?

Dušan Neumann: Ale to nemá nic společného přímo se svobodou slova.

Martina: Mně to souvisí.

Dušan Neumann: Protože ono se to může říct. My to všechno můžeme říci, jde o to, jakou zodpovědnost za sebe vezmeš a v jakém prostředí. Ale dřív tato svoboda byla bez následků, teď je s následky. Přesněji, ona je pořád bez následků v běžné společnosti, pouze na akademické půdě už nikoli.

Martina: A politické, veřejné už také ne.

Dušan Neumann: Ale politicky ano. Když někdy slyšíte, co se děje v Kongresu, tak tam je to pořád ještě otevřené. Pořád ještě se dá říct, co se říká v rámci pravidel. Nemůžete přímo na půdě Kongresu obvinit jiného kongresmana, že je zrádce a lump, musíte to říct zaobaleně, ale můžete – a není to nějak negativně sankcionované. Můžete to říct kdekoliv, v hospodě je to celkem jedno, můžete se bavit a nikdo po vás nehází skleničky. Ale akademická půda se vydělila. Dovedete si představit školu, kde se ustaví takzvaná bezpečnostní zóna, tedy kde udělají místnost, kam si chodíte zaplakat, když si přečtete něco v novinách – a nikdo tam za vámi nesmí a podobné nesmysly? To skutečně na těchto školách existuje. Ale jak říkám, na fakultě lingvistické matematiky to určitě není.

Martina: Říkal jsi, že současná atmosféra vychovává z mužů bačkory. Vychovává z žen amazonky, nebo jaké jsou?

Dušan Neumann: Amazonky ne. Na jednu stranu je dobré, že se ženy skutečně osamostatňují – a že emancipace pokročila v rovnoprávnost. Jenomže to překračuje určité hranice, a to smazává rozdíl mezi pohlavím. Prostě ženská, ať se snaží, jak chce, pokud se nenechá přešít, nebude chlapem. A chlap zase nebude ženskou. Tyto role jsou biologicky rozděleny a nic s tím nenaděláme. A tento ultraprogresivní směr se snaží tyhle ty rozdíly smazat, což myslím povede k záhubě tohoto směru. Ne tedy k záhubě mužů a žen, ale že oni jsou sebelikvidující.

Martina: Teď mě napadlo, že za minulého režimu u nás bylo jednou z největších urážek, kterou mohla dělnická třída vůči svému okolí pronést, nadávání do intelektuálů. Ale to je, jak jsi vykreslil, akademické prostředí v Americe. Ono by to k tomu mohlo zase časem vést.

Dušan Neumann: Akorát, že bych je necharakterizoval jako intelektuály, ale jako pseudointelektuály. Zase – tato země je veliká, v USA je asi 1800 univerzit, a toto všechno, co zde probíráme, vychází možná z 10, 15 univerzit. Ve státní univerzitě někde v Idahu o tom nikdo nic neví.

Martina: Tam ještě mohou studovat Kanta.

Dušan Neumann: Určitě. A ne jenom v rámci kritiky kapitalistických pseudověd.

Martina: Ano, jenom narážím na Británii.

Dušan Neumann: V Británii je to podstatně horší. Znovu, v USA výběr ještě pořád je. Účastním se kurzů univerzity třetí generace, která se jmenuje Hillside. A protože zjistili, jak je na tom se sociální výchovou, nebo by se dalo říct se společenskou výchovou, společnost špatně, tak dávají zadarmo kurzy o americké ústavě, americké historii přes internet. Můžete se tam přihlásit, dokonce vám budou posílat i tištěný materiál. A právě na tuto univerzitu se najednou začali stahovat lidé, kteří v progresivistických univerzitách už nemají slovo, takže se z Hillside stává velice elitní záležitost. Tam si zvou samozřejmě Jordana Petersona, a je poslouchán. A další mozky propagují americké jeffersonské principy. Takže já jsem celkem optimista, jenom si myslím, že zaškobrtnutí, které teď USA prodělávají, je v této sféře trošku hlubší, než jsem myslel, že by mohlo být.

Čína se čím dál tím více formuje do podoby tyranie, což je velmi nebezpečné

Martina: Z některých tvých článků jsem měla pocit, že nejsi moc optimista, teď říkáš, že spíše ano. Když se podíváš na to, jakým směrem, jakým tempem se Amerika vyvíjí, kde ji vidíš za 20, 30 let? Co myslíš, že se tam všechno změní a kudy se bude ubírat dál?

Dušan Neumann: Chci k tomu jen podotknout, že v tom, co říkám, jsem proto víc kritičtější, nebo pesimističtější, než v osobním životě, protože upozorňuji na to, co se mi nelíbí, než abych chválil to, co se mi líbí. To je opak socialismu, že je mi celkem jedno, kolik jsme zrovna vyprodukovali, ale vadí mi mnoho věcí…

Martina: Kolik jsme toho vytrousili na cestě.

Dušan Neumann: Ano. A budoucnost USA: myslím, že nezůstanou osamocenou supervelmocí na světě, to určitě ne. Čína USA dožene. Teď jde o to, jestli se Čína, která se čím dál tím více tyranizuje, zformuje v nějakou formu tyranie, což by bylo velmi nebezpečné, protože tyranie nebezpečné jsou už z hlediska toho, že v tyranii jsou veškerá rozhodnutí velmi přímočará a krátká, zatímco v demokracii se to musí prodebatovat. Na druhou stranu myslím, že USA zůstanou po mnoho příštích let jakousi základnou, nebo kolébkou nových technologií a nového pokroku.

Typicky je to vidět na příkladu japonských automobilek, které většinu svých vývojových center už před 30 lety přemístily do USA. Veškeré Toyoty se v podstatě konstruují a navrhují v Kalifornii, protože americký systém individuální kreativity není svázán japonským korporativismem, takže je daleko volnější. To je vidět u informačních technologií, kdy zaměstnanci Apple, Microsoftu, Oracle a podobně, mají velmi volnou pracovní morálku a závisí jen na nich, co chtějí dodávat a jak. Nemají nikde píchačky, už ani nemusí nosit kravatu, což v tradičních společnostech samozřejmě muselo být. Takže myslím, že v tomto směru si USA pořád budou udržovat špičku. Stále si budou udržovat špičku ve vzdělávací sféře, bez ohledu na to, o čem jsme tady mluvili.

Ale když se podíváte, tak 70 procent čínských absolventů technických škol přichází do Číny z USA. Bude jenom důležité udržet tok informací, otevřený na všechny strany, a pokud to se podaří, tak USA zůstanou tím, čím jsou, nebo čím byly po minulých 200 let. A různé excesy pominou tak, jako pominul mccarthismus, nebo celá rasová záležitost, rasová otázka, která už vlastně byla uzavřena – a kterou bohužel Obama obnovil.

Vzpomínám, když jsem šel na jeho první předvolební vystoupení, tak říkal: „Se mnou v Americe končí rasismus. Já mám černého otce, bílou matku, co chcete víc.“ A pak, když zjistil, že potřebuje 11 procent černošských hlasů, tak ze sebe udělal utlačovaného černocha. Takže se to bohužel obnovilo. Ale zase – tím, že nezaměstnanost černošské populace v USA klesla na minimálních 3,5 procenta, což je úplně neslýchané, vždy to bylo čtvrtina, tak Trump získává popularitu mezi černošskou populací. Dřív měli bílí prezidenti tak 8, 10 procent – a Trump dnes má asi 17 nebo 18. A toto vám oficiální výzkumy opět neřeknou, protože se jim to nehodí.

Generální inspektor v USA vyšetřuje angažovanost FBI v ovlivňování volebního procesu prezidenta. A pokud tato zpráva potvrdí, že Angličan Steele sepsal protitrumpovskou pomluvu na objednávku demokratického výboru, má Trump vítězství jisté.

Martina: To je velmi důležitá poznámka. Ale když už tě tak tlačím do prognóz až věštění, tak ty jsi tady nastínil, jak musel Trump denně válčit s byrokracií, soudy, aktivisty, kterým média dávala a dávají prostor k úplně jakýmkoliv výpadům proti němu. Řekni mi, lze v této atmosféře vedené většinou médií opakovaně vyhrát volby?

Dušan Neumann: To je strašně těžké. Já myslím, že ano. Bude to záležet na příštích asi 6 měsících, neboť kromě té Muellerovy zprávy bude ještě jedna zpráva, a to zpráva generálního inspektora, který vyšetřuje celé kauzy, kdy demokrati začali Trumpa honit před soudy, kdy si podpláceli FBI. A generální inspektor vyšetřuje angažovanost FBI v předvolebním ovlivňování volebního procesu, přesně v tom, z čeho oni ovlivňují Putina. A pokud tato zpráva potvrdí, že Steele, což je Angličan, který sepsal protitrumpovskou pomluvu, že si najal prostitutky v Moskvě a podobně, to udělal skutečně na objednávku demokratického výboru, tak to má Trump jisté. Pokud se to nepotvrdí, tak je to tak na půl a muselo by dojít k něčemu opravdu špatnému, aby volby hodně prohrál.

Martina: A je vůle opravdu vyšetřit, jak to bylo?

Dušan Neumann: Vůle je, ale jen u menšiny kongresmenů, protože kongresové výbory jsou dnes ovládány demokraty. Ale přesto je tam republikánů ještě dost. Největší problém mezi republikány je, že nejsou sjednoceni, protože tím, že jsou větší individualisté, jdou dost často nejdříve proti sobě, než proti demokratům. A některá vystoupení demokratických kongresmanů jsou, řekl bych, tak naivně hloupá, že si myslí, že se tím vůbec není třeba zabývat, například Maxine Waters a podobné. Nebo když se kongresmanka ohání tím, že je indiánského původu, a pak se zjistí, že indiánské krve má asi jednu sedmatřicetinu – a to ještě těžko dohledatelnou, tak to je potom námět pro karikaturisty, ale ne pro národní debatu. Ale myslím, že na tom tato Pocahontas, jak jí říká Trump, prohraje.

Je toho víc, ale i v tomto zůstávám optimistou. Myslím, že se obchodní válka s Čínou vyhrát nedá, ale pokud se vyrovná hrací pole, tak je Trump neporazitelný, protože demokrati nemají vůbec žádnou ekonomickou politiku, a ta, kterou mají, je tak absurdní, že i prostý Američan, který umí akorát trojčlenku, ví, že to je nesmyslné. Třeba návrhy za 40 bilionů dolarů na veškerou zdravotní péči zadarmo jsou prostě nesmyslné, protože, jak víme, nic není zadarmo, vždy se to musí z něčeho zaplatit. Třeba zaplatit všem vysokoškolská studia – zaprvé víme, že ne všichni potřebují vysokoškolská studia – a že čím více lidí jde na vysoké školy, tím klesá úroveň dosaženého vzdělání, takže je tam vždy hranice, protože těch lidí je půlka chytřejších a půlka hloupějších.

Martina: Odpověď na následující otázku bude hodně vypovídat o tom, kterému kontinentu do budoucna více důvěřuješ. Takže: budeš žít nadále v Americe, nebo se vrátíš do svého někdejšího domova v Česku? Přemýšlíš o tom takto?

Dušan Neumann: Přemýšlím o tom, a pro mě to je vyloženě osobní otázka, tedy osobních vztahů. Osobní vztahy a to, co muž potřebuje, mám tady. A v USA mám dceru, která už je samozřejmě samostatná, a až na to, že nemůže najít pořádného mužského, je na tom fajn. Ale s přibývajícím věkem můžu říct, že dokud mě nebude příliš obtěžovat létání sem a tam, tak budu žít na obou kontinentech. Mně je tady dobře, ale já se vždy jdu nadýchat a pak zase nazpátek. Ale asi jak budu stárnout, tak budu víc tíhnout k tomu mít vedle sebe osobu, kterou mám rád a se kterou je mi dobře. A to bez ohledu na to, že tam si na to vydělám.

Martina: Dušane, moc ti přeji, ať už se rozhodneš tak či tak, ať je ti dobře tam, kde právě žiješ a ať se nedostaneš do stádia, že ti bude hezky už jenom na cestě, protože každý kontinent má své mouchy.

Dušan Neumann: Já si pořád říkám, že se mám lépe, než si zasloužím.

Martina: Tak ať to vydrží. Dušane, díky moc, díky za to, že jsi přišel a že jsi nám řekl, jaká je Amerika, ve které žiješ už 40 let. Díky moc.

Dušan Neumann: Děkuju a na shledanou.

Všechny příspěvky s Dušan Neumann