Psychologické mezičasí, anebo proč floridský python snědl prezidentova souseda?
Možná mísím dvě nesouměřitelné záležitosti dohromady, protože ta druhá se stala jenom v novém románu Carla Hiassena, ale aspoň se mají na Floridě čím bavit. V Čechách teď panuje zvláštní, trochu otravná atmosféra čekání na to, co se bude dít. Ještě jsme ze sebe nesetřásli minulou virovou zátěž. Rádi bychom si od ní konečně odpočinuli – a už hrozí pokračování příběhu, který vážně nikoho nebaví. Lidé si stěžují na malátnost, zpomalení, nechuť cokoliv dělat. Už bychom to rádi měli za sebou, ale víme, že teprve Vánoce přinesou buď rozuzlení, nebo další díly virové reality show.
U nás se prakticky nic neděje, ale zprávy z ciziny jsou děsivé. Lokální americké televize zachycují plačící rodiny, které musí opustit byt, protože nemají na nájem. Ve vyspělém světě se propadá sektor služeb a snad vůbec nejhůř je ve dvacetimilionovém Karáčí, kde za 12 hodin napršelo 230 mm srážek. Povrchové i podzemní kanály se ucpaly odpadky, takže v ulicích bylo najednou až 1,5 metru vody. Rychle došla pitná voda a elektřinu leckde obnovili až po deseti dnech. Starosta řekl, že kontroluje jen 12 % města. Miliony lidí se propadají do chudoby a zoufalství. V Karáčí je totiž tolik politických a mafiánských hráčů, že žádná velká změna není možná, a tak se neřízená aglomerace prostě rozpadá.
Řada světových médií, jako například New York Times, v seriálu o psychologické resilienci průběžně publikují návody, co by lidé mohli dělat, aby se cítili lépe. Ukazuje se, že vlastnost, která doopravdy zlepšuje, jak se cítíte, je zvědavost. Když kolem vás probíhá nějaká změna, pomáhá, když jste aktivní součástí této změny. Vždycky se dá nadávat na vládu nebo ministra zdravotnictví, ale člověk vyzbrojený poznatky profesora Parkinsona, který skutečně žil a zkoumal britskou administrativu, ví, že komise, která má víc jak 15 lidí, může něco pořádného vymyslet jen velkou náhodou a předem s tím počítá. Navíc od chaotických situací přece čekáme, že budou chaotické, ne?
Psycholog Simon Sinek v knize „Začni otázkou – Start With Why“, říká, že i když přesně nevíte co se děje, tak jakákoliv snaha se o věci něco dozvědět, vám prospěje. I jeho samotného koronavir zaskočil, tak začal tancovat a pěstovat japonské umění „kintsugi“, které spočívá v tom, že slepujete rozbité hrnečky, a pak zlatou barvou omalováváte slepené spoje. Obojí má symbolický význam, když se totiž učíte cokoliv, tak se automaticky učíte přizpůsobovat se nové situaci. Je to postoj k životu. A lepení rozbitého nádobí nápadně připomíná každodenní realitu. Ovšem musíte ji slepit tak, aby byla ještě krásnější.
Ukazuje se, že zvědaví lidé jsou optimističtější. Přitom nemá cenu se nějak přepínat. Pokud mluvíte anglicky, nebo se v tomto jazyce chcete zlepšit, tak existuje několik kanálů s přednáškami těch nejlepších světových odborníků. Mně osobně se osvědčilo dívat se na dokumentární filmy o hudbě, ale mám kamaráda, který se zatím naučil perfektně brousit nože, a už kvůli tomu obchází sousedy, kteří pak mají strach se tak ostrých nástrojů vůbec dotýkat. Koronavirus u mnoha lidí posílil přirozenou tendenci zlobit se na neustále se rozšiřující okruh politiků a pracovníků hned několika ministerstev, ale ti veselejší si uvědomili marnost tohoto počínání a naučili se třeba umělecky vyšívat jeleny či základy sanskrtu. A hned jim je líp!
Všechny příspěvky s Václav Cílek
Já jsem po sté začala s angličtinou a už na Vánoce háčkuji andělíčky na stromeček.