Zpět

Martina: Karle Červený, nastínil jste možné pozitivní proměnné do budoucna, hovořili jsme zejména o technologických možnostech, ale i ty negativní. U technologických si samozřejmě umím představit, jak nám do budoucna pomůže kreativita, protože bychom se měli umět těmto technologiím přizpůsobovat, počítat s nimi ve svém životě, v mysli, vzděláním, přípravou, rozhledem a otevřeností. Ale jakým způsobem nám může pomoci kreativita, pokud by se naplnil souběh negativních možností? Jak na toto kreativně připravovat? Protože když si o nich povídáme, tak to také může způsobit vyděšenost.

Karel Červený: Tak je třeba svou kreativitu trénovat všestranně ať už doma, nebo na pracovišti. Všude tam, kde jsou nějací osvícení ředitelé, a manažeři, by měli trénovat kreativitu svých zaměstnanců, ať už obecnou, nebo inovační. Vysvětlím – Inovace je vylepšování nějakého stávajícího konceptu. Vyrábíme třeba nějaký výrobek tak, že je stále lepší, až bude jednou nejlepší, a pak se překoná. Jakmile se výrobek, nebo služba inovačně překoná, tak už vyčerpal svůj inovační potenciál, a musí se přijít s novým konceptem. Uvedu příklad: vyčerpaly se Edisonovy žárovky, a už jsme jenom v éře LED žárovek, nebo OLED technologií, což jsou polymerové svíticí plochy. Je mnoho věcí, které konceptuálně skončí, a je třeba je nahradit novým konceptem. Tak můžeme být připraveni na to, co přijde, tím, že budeme neustále rozvíjet svou tvořivost, protože se nedá rozvinout za víkendový kurz, to je roční, nebo dvouletá záležitost.

Jestliže jsme na začátku říkali, že nám maminka ubere 5 procent, školství 80, a něco nám zůstane, když to chceme znovu rozkošatit, je tento proces dvouletý, i tříletý, záleží na tom, jak intenzivně člověk kreativitu trénuje. Rozhodně trénink konceptuální kreativity, konceptualismus, znamená, že se na věci dívám úplně, a z gruntu jinak: na dopravu, bydlení, školství, výživu, zemědělství, na cokoliv. Prostě podívat se na to z gruntu, jak by to šlo udělat jinak, aby věc fungovala, aby se lidstvo zachránilo.

Myslím, že se třeba trasování, které se mnoha lidem během pandemie nelíbilo, dočká nějakých modifikací, protože je-li druhá, nebo třetí vlna, nevíme to, tak už nemůžeme zavřít celý národ do domovů, a nechat jej tři měsíce v karanténě. Potřebujeme izolovat jenom nemocné, takže veškerá pozornost se soustředí na to, abychom pomocí digitální techniky, a jiných organizačních nástrojů, vytvořili nějaký nový systém trasování, ve kterém by se lidé na 6 nebo na 12 hodin vzdali na chvilenku svobody, když by věděli, že je někde hlídá jejich telefon, a zkoumá, se kterými jinými telefony nemocných se, v uvozovkách, potkává. Sám pro sebe si umím představit, že se na chvíli vzdám své svobody, protože nedělám nic blbého, takže se nepotřebuju schovávat, ani tajit, co dělám, s kým se potkávám, a kam chodím, když se jedná jenom o pandemii. Ne celoročně.

Martina: Otázkou je, jak moc mohou vlády, politici, rozvést svou kreativitu v tom, že se jim zalíbí mít nás vlastně neustále pod kontrolou. Stačí pak jenom neustále udržovat lidi v lehkém strachu, a máte opodstatnění pro to rozvíjet svou kreativitu v oblasti kontroly. V tomto bude muset být člověk asi bdělý, protože si možná ani nevšimne, že jsou věci jinak a že to třeba nechtěl akceptovat.

Karel Červený: Může být. Budeme asi vybírat ze dvou zel, nebo menší zlo. Jestli by byla vysoká smrtnost, ne 1–3 procenta, ale třeba 10, 15, 20 procent, tak nám to změní totálně myšlení. Budeme chtít raději přežít, i za cenu nějakých omezení.

Martina: To jsou ty proměnné, se kterými musíme počítat, ale přitom nevíme, jaké budou.

Karel Červený: Naprosto. Jenom, dokončím tuto pasáž tím, že když učím v programech MBA a DBA, tak manažerům dávám řadu takovýchto příkladů: Popište svět, jak bude vypadat, a jak se budou chovat vaše firmy, když nastane toto, nebo toto, případně tamto, a do toho přijde tohle? Jak si s tím vaše firmy poradí? A oni jsou tím docela nadšeni, a mohu říct, že mnohé firmy si tímto mým vlivem vytvořily neuvěřitelné krizové plány na to, jak by zareagovaly, kdyby nastaly ty a ty okolnosti. Stálo je to často docela dost peněz, měly i pandemické plány, podle nichž by nositelé know-how, vývojáři, hrozně chytří, nejchytřejší lidé ve firmách, by byli v takovýchto situacích i s celými rodinami odvezeni na rekreační střediska do hor, kde by je zavřeli na tak dlouho, aby jim neumřeli nositelé největších nápadů. To je také zajímavá zkušenost.

Martina: Zajímavá zkušenost z historie je i v tom, jak některým firmám, které byly ve svém oboru naprosto na špici, dokázal během rekordně krátké doby ujet vlak. Pokud si vzpomenu, tak svého času jsme všichni měli tlačítkové mobily Nokia, a najednou Nokii nedošlo, že všichni budou chtít dotykové, a dnes je v dotykových telefonech na chvostu. Stejně tak Kodak, což byla jedinečná společnost, co se týká zobrazovací technologie, fotoaparátů, filmů a podobně, a vůbec jim nedošlo, že lidé budou chtít digitál. A kdo měl najednou Kodak?

Karel Červený: Přesně tak. Technologii dávno měli, ale nevyšli s ní, a to byla ta chyba.

Umělá inteligence už dokáže psát články, básně, skládat hudbu a malovat obrazy

Martina: Ještě navíc. Pane doktore Karle Červený, jako první změnu, která ovlivní naši blízkou, i vzdálenou budoucnost, jste uvedl umělou inteligenci. Neustále tady hovoříme o technologii 4.0 a tak dále, a zdá se, že kreativní lidé, kterým vy bezesporu jste, jste i učitelem kreativity, přemýšlejí v souvislosti se změnami naší doby právě o tom, jak naše myšlení začne nahrazovat umělá inteligence. Bude to ještě lidská kreativita?

Karel Červený: Na kolik se dostane ke slovu. Ve hře jsou zajímavé věci, jako je třeba touha vědců udělat něco mimořádného, a zapsat se do dějin. Oni si nedávají limity, jakmile dostanou nějaké granty, tak se rozjedou, ať je to zavede kamkoliv. Na jedné straně se očekává, že jenom během roku 2020, 2021, 2022 přijde kvůli umělé inteligenci ve světě o práci 130 milionů lidí. Do konce desetiletí to má být 50 procent pracovních míst, v absolutních číslech asi miliarda lidí. Znamená to, že každá práce, která je opakovatelná, předvídatelná, lze ji algoritmizovat, bude nahrazena robotem. To znamená, že robot nemusí být chodící postava ze železa a plastu, ale představte si třeba referenta, který odněkud přijímá data, zpracovává je, a někam je pošle nebo uloží. Tuto jednoduchou práci může vytvářet prográmek na serveru. To znamená všichni recepční, technologové, přípraváři výroby ve firmách, různí úředníci, právníci, novináři a tak dále. To je prostě neuvěřitelné, co všechno dokáže.

Už v roce 2015 studenti MIT vytvořili program, který je schopen napsat milion článků za minutu. Nahrazují novináře, naučili se to, prostě ten program to umí. Nebo jiný program umí skládat hudbu, ať už střední proud, nebo vážnou hudbu. Sem tam jsou odborníci na pochybách, co poslouchají, jestli je to pravé, nepravé, co je to za autora a tak dále. Takže je to nesmírně dokonalé, a bude se to zdokonalovat. Existují i malíři-roboti, kteří začínají malovat pěkné obrazy. Sám jsem se při čtení takových vizí zděsil a říkal jsem si, co zůstane nám lidem? Jestliže ze začátku budou brát předvídatelnou algoritmizovanou práci, která nepřináší mnoho změn, není různorodá, tak jsem si říkal, že se budeme realizovat v kreativitě. Ale kolik nám toho umělá inteligence nechá, nebo kolik my jí dovolíme, aby si ona dovolila ponechat?

Martina: A nebude nás třeba konzumace takovéhoto umění čím dále tím více zbavovat lidskosti? Stroj může napsat třeba báseň, ale možná ji člověk, který je hluboce nešťastný, nebo úžasně zamilovaný, napíše jinak. Do jaké míry to bude ještě stále věc, která se dotkne naší, teď to řeknu romanticko-pateticky, naší duše?

Karel Červený: Na to neumím odpovědět. Protože vezměte si, že AlphaGo, to je poslední program, který porazil nejlepší hráče ve hře Go, na rozdíl od Deep Blue, který kdysi porazil Kasparova, protože ho nakrmili miliardami herních variant, tak AlphaGo nebyl nakrmen ničím. Byl to prostě prázdný program, který hrál sám proti sobě, a za několik hodin se naučil tak dokonale ovládat hru Go, že porazil nejlepší hráče na světě. To znamená, že se učil sám od sebe, probíral miliony různých variant, až se to naučil. Chci říct, že program, který píše články, nebo skládá hudbu, přečte miliony článků na internetu, a dokáže si to hezky zprůměrovat. Třeba u fotbalového zápasu řekl, jak to dopadlo, a dal tam emoce, jak se zranil nějaký hráč, že už si půl roku nezahraje, co dělali diváci, a stříkali z toho emoce. A napsal to program, umělá inteligence. Nevím, jaká bude poezie, kterou bude tvořit umělá inteligence. Zase to bude zprůměrování z celého světa něčeho, co nás může hluboce dojmout. A možná, když to nebudeme vědět, tak nás to skutečně hluboce dojme. A když budeme vědět, že nějakou básničku stvořila umělá inteligence, budeme v tom hledat chyby, a řekneme si, to není člověčina, to se nám nelíbí. Takže je to velký otazník, jak to vlastně bude vypadat.

Umělá inteligence převezme od lidí každodenní opakovatelné činnosti. Kapitalista si raději koupí robota, protože nebrblá, neodmlouvá, nemá výkyvy ve výkonu, nezakládá odbory, nechodí na toaletu, obědy, nemocenskou, ani na dovolenou.

Martina: To už předvídal tolik citovaný George Orwell, který ve svém románu uvedl, jak veršotep skládá písně pro prolety. A jsou z toho hity. Psal to jako odrhovačky. Ale my opravdu nevíme, jak říkáte, v jaké kvalitě to bude. Vzpomenul jste, že možná budou existovat jakási centra 3D tiskáren, kde si lidé budou tisknout výrobky, a tudíž je bude zajímat jenom člověk, který jim technicky navrhne výrobek. To znamená, že přijdeme o spoustu zaměstnání, povolání a oborů. A také jste zmínil, že se úplně promění skladba požadavků na nová povolání, nové obory. Řekněte mi, které obory, které profese myslíte, že nahradí umělá inteligence jako první? Mnohé jste jmenoval.

Karel Červený: Základ jsem už jmenoval. Jsou to všechny profese, které mají každodenní opakovatelnou činnost. Tedy ne tam, kde je práce různorodá, třeba nějaká návrhářská, designová, něco vyřídit, zařídit, co se neopakuje každý den stejně. Takže rozhodovací a tvůrčí procesy nám asi ještě dlouho zůstanou. Ale u všeho, co se opakuje s každodenní přesností, si, v uvozovkách, zlý kapitalista raději koupí robot, protože ten nebrblá, nemá výkyvy ve výkonu, nezakládá odbory, nechodí na toaletu, na obědy, nemá nemocenskou, ani dovolenou, neodmlouvá. Prostě robot je pro zlého kapitalistu, zase v uvozovkách, nejlepší, co ho může potkat. Znám samozřejmě plno manažerů, kteří říkají, že si lidi nechají tak dlouho, jak to půjde, protože je mají rádi. Ale kolik takových je?

Chtěl bych vám dát ještě jednu provokaci k přemýšlení. Nesmírně mě překvapilo, když jsem se dočetl, že vědci mohou stvořit umělou inteligenci, která bude mít IQ třeba 10 nebo 100 tisíc. Já jsem předtím pracoval v myšlenkovém módu, jakože že to bude jenom o kousek chytřejší než my, ale umíte si představit, že máte před sebou tvora, který je chytřejší tisíckrát? Jak si s ním budeme povídat, jak ho budeme programovat, co mu budeme zadávat? A bude nás potřebovat?

Martina: Jak můžete programovat někdo s IQ 130 někoho, kdo má IQ 10 tisíc?

Karel Červený: Tak jako se hra AlphaGo naučila najít nejlepší herní způsoby. Když jí dáme za úkol, aby se vypracovala, aby pojala veškeré poznání, které je na internetu, tak nevím, jak dlouho jí to může trvat, ale nebude to dlouho. A kdyby dostala za úkol neustále zvyšovat své IQ, tak přijde na to, jak to udělat. Prostě na to přijde. Překoná sebe sama. Teď máme takzvaně úzkou umělou inteligenci, která je lehká, primitivní a pomáhá nám v jednoduchých úkonech. Pak máme širokou, která už řídí celé systémy. A jednou dojde k takzvané obecné, už to bude obecná inteligence, která bude mluvit do všeho, a může si s námi povídat i o Shakespearových sonetech.

Martina: A možná nám i diktovat. Je to věc, která vás jako kreativního člověka leká?

Karel Červený: Leká, myslím, že za několik let budu pořádat kurzy, jak se bránit umělé inteligenci.

Umělá inteligence nikdy nebude fušovat do filosofie, protože ještě dlouho vůbec nepochopí, o co v ní vlastně jde

Martina: Právě jsem se vás chtěla zeptat, kde se ve světě umělé inteligence, která za nás bude dělat repetitivní práce, vidíte vy? Tak to jste mi teď řekl.

Karel Červený: Myslím, že přemýšlení, třeba filozofické přemýšlení nad životem, nad naším osudem, a kam to může všechno spět. Co s Bohem, kterého neznáme? Co s přírodou, kterou ničíme? A co s lidmi, kteří jsou nějací divní? Takže myslím, že do filozofie nám umělá inteligence nikdy fušovat nebude, protože ještě dlouho vůbec nepochopí, o co v ní vlastně jde.

Martina: Ale bude jí to srdečně jedno. Teda ne srdečně, protože nemá srdce. Myslím, že filozofie není to, v čem nad námi bude chtít mít navrch.

Karel Červený: Tak do ní se budeme asi utíkat, když nám bude ouvej.

Martina: Už se těším, to je vyhlídka. Pojďme se podívat na další téma. Říkal jste, že to, co pandemie určitě do budoucna ovlivní, bude péče o zdraví, péče o naši imunitu, a zodpovědnost, možná bych mohla i říct: konečně zodpovědnost za své vlastní zdraví. Jak myslíte, že se to bude projevovat? Jak se tento obor rozjede jinak, než je tomu dnes?

Karel Červený: Myslím, že velmi zodpovědných lidí je asi 20 procent, a ti vyhledávají informace, jak žít zdravě.

Může vzniknout společenský tlak na to, že pojišťovny začnou konečně odměňovat bonusy ty, kteří jsou zodpovědní, a dělají něco pro své zdraví. A trestat malusy ty, kteří na to kašlou.

Martina: Takže Paretovo pravidlo: těchto 20 procent ovlivní zbylých 80. O tom jsme si povídali minule.

Karel Červený: Je možné, že může vzniknout společenský tlak, že si pojišťovny řeknou, že začnou konečně odměňovat a trestat. Odměňovat různými bonusy ty, kteří jsou zodpovědní, a dělají něco pro své zdraví. A trestat nějakými malusy ty, kteří na to kašlou. Jednoduché, mělo by se více pracovat s tím, že těm, kdo kouří, pijí, nespí, stresují se, cpou se, nevím čím škodlivým, můžeme říct: Zůstaň si u toho, ale já tě nechci sponzorovat v tomto tvém jednání. To znamená, že skončí sociální zodpovědnost účasti v celém programu, kde zodpovědní sponzorují nezodpovědné, aby měli na léky, operace a na všechno, čím se ničí. Tak možná tudy půjde jedna vývojová linie.

Martina: Promiňte, že vás přerušuji, řekl jste: kouří, pije, stresuje se, nespí. Právě jste vyjmenoval základy životního stylu Winstona Churchilla. To jen taková odbočka.

Karel Červený: Měl by vysoké pojistné.

Martina: Ano, sice zachránil Evropu, možná svět, ale dobře, pojďme dál. Měli bychom ho vychovávat.

Karel Červený: Já bych to tak neviděl.

Martina: Ale rozumíte, co jsem tím chtěla říct?

Karel Červený: Rozumím.

Martina: Pořád se snažíme glajchšaltovat.

Karel Červený: Když vytváříte systém pro 10 milionů lidí, musíte nacpat lidi do škatulek. A pravda je: proč by měli zodpovědní sponzorovat nezodpovědný život nezodpovědných?

Bude se rozvíjet telemedicína a virtuální lékaři. Po městě budou existovat budky se screenem a obrazovkou. Check-pointy pro rychlé vyšetření, z kapky potu udělají laborku, a lékař nám pošle do mobilu recept.

Martina: Pojďme cpát do škatulek další.

Karel Červený: Dobře. Myslím, že by se stát měl více orientovat na propagaci zdravého životního stylu, aby nevynakládal stále více prostředků. To znamená, že zodpovědnost by měla být na prvním místě. Samozřejmě, že se bude rozvíjet telemedicína, to znamená, že budeme mít virtuálního lékaře, rozesety po městě budou existovat budky se screenem a s obrazovkou. Budou existovat jakési Check Pointy, kde se necháme rychle vyšetřit, kde nám z kapky potu rychle udělají laborku, kde můžeme lékaři, který může být odkudkoli, říct svou anamnézu, a on nám může nechat poslat do našeho mobilu recept. Takže medicína se promění neuvěřitelným způsobem.

Lékaře bude kontrolovat umělá inteligence, která se jmenuje Watson, do které se nahrávají miliardy různých diagnóz a způsobů léčby, takže se lékař může chránit i tím, že porovná své výsledky s tím, co je uloženo ve Watsonu. Takže se medicína neuvěřitelným způsobem promění, a náš životní styl také. Takže dá se říct, že bude výhodnější žít zdravě, než nezdravě. A pokud lidé četli pozorně zprávy z nemocnic o tom, co říkají odborníci, kteří byli ve styku s nemocnými s Covidem-19, tak často mají poškozené plicní a jaterní tkáně, cévy, mozek jako takový, a tak dále. To jsou nevratná poškození, takže bychom opravdu měli dbát na své zdraví, zvláště ti lidé, kteří mají cukrovku, jsou obézní, nebo už mají mnoho let a chystají se do důchodu. Ti by měli být na sebe extrémně opatrní.

Po celém světě budou jako houby po dešti přibývat vertikální farmy, kde rostlinky visí za kořínky ve výživné mlze

Martina: Pane doktore Červený, když říkáte že, to změní náš přístup k našemu zdraví, tak se pravděpodobně změní i stravovací návyky, které s tím bezprostředně souvisí, směrem ke zdravé stravě. A mnohdy i k takzvané zdravé stravě, protože omylů v teoriích o tom, co je zdravé, už bylo v moderní historii poměrně hodně. Myslíte, že se naplní i v současné době ideologický požadavek „stále méně masa“? Protože to by samozřejmě zásadním způsobem proměnilo zemědělství, zaměstnanost v zemědělství, druhy hospodaření, prostě změna poměrně z gruntu.

Karel Červený: Ano, souhlasím s vámi, myslím, že bude stále méně dobytka, protože se budou vyrábět steaky z klonovaných buněk.

Martina: Mňam.

Karel Červený: Vezměte si, že před třemi lety, kdy s tím začaly laboratoře v Holandsku, tak stogramový steak tehdy přišel na 250 tisíc euro. Byl to experiment. Letos jsem se dočetl, že vědci…

Martina: Za syrova, nebo pečený?

Karel Červený: Tak to jste mě teď dostala, nevím. Ale má stát asi 10 euro stogramový steak. Takže je možné, že se během desetiletí tento koncept stravování bez krve, a bez utrpení zvířat, rozšíří po celém světě. A kromě kraviček to přenesou i na prasátka, drůbež, divočinu a ryby. To je možné. Dočetl jsem se, že nějaké množství krav má uživit tímto způsobem celou planetu, tak jsem na to sám zvědavý. To je pro mě zatím velká science fiction.

Martina: Zajímalo by mě, jakým způsobem budou třeba získávat chlévskou mrvu pro hnojení, protože vzhledem k tomu že ubývá dobytka, tak už teď ho nahrazujeme chemicky. Myslíte, že do budoucna, strava, a vše, co je s ní spojeno, bude směřovat k přirozenosti, nebo k tomu, co jste uvedl, což je přesný opak, viďte?

Karel Červený: Ne. My, jako lidstvo hledáme nové způsoby, jak uživit všechny lidi na světě, a jestli bude čím dál méně orné půdy, tak bude přibývat vertikálních farem, které budou po celém světě přibývat jako houby po dešti, kde rostlinky visí za kořínky ve výživné mlze.

Martina: Něco jako druh hydroponie?

Karel Červený: Je to druh aeroponie. Rostlinka roste, daří se jí pod LED žárovkami. Měl jsem tu čest ochutnat bylinky a zeleninu z vertikální farmy firmy Fosfa z Břeclavi, kde si na tom dali záležet. Tři roky to piplali, a je to neuvěřitelná chuť. Je to báječné, vřele doporučuji, máte-li možnost, zajeďte si do Břeclavi a ochutnejte. Jestli budou tímto způsobem vertikální farmy pěstovat i ovoce, obiloviny, tak jednou uvidíme, kam zajde pokrok.

Martina: Ano. A zase se nabízí filozofický aspekt tohoto druhu hospodaření, protože jestliže rostlina dostává určitou informaci z půdy, je součástí planety, je součástí, zase budu trošku romanticko-patetická, matky země, tak je otázka, co do sebe budeme dostávat z takto pěstovaných plodin. Je to zase filozofická otázka.

Karel Červený: Ti, co se vzepřou tomuto trendu, budou vytvářet nějaké komunity, budou si prostě na svých zahrádkách dál pěstovat rostlinky, které budou ve styku s obrannými mechanismy země a půdy, kdy si rostlinka vytváří obranný mechanismus před škůdci, a to člověku prospívá. A sterilní rostlinka, která projde vertikální farmou, bude o toto ochuzena. Sám jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet. Ne nad vším budeme jásat. A bude asi důležité nakrmit lidi.

Martina: Bezesporu. Tyto filozofické aspekty v případě, že by byl hlad, půjdou stranou. Děkuji za tento vhled do naší budoucnosti.

Karel Červený: Já děkuji vám.

Všechny příspěvky s Karel Červený