Zpět

Mám slabost pro obálky starých časopisů, například kresby na titulní stránce amerického The Saturday Evening Postu podávají osobité svědectví o době – zvláště ta novoroční vydání. Většinou růžolící hambaté dítko na nich vyráží na svou misi, jako symbol předělu mezi starým a novým.

A tak do roku 1912 vykračovala roztomilá holčička prodchnutá bojem za volební právo a rovnost žen. Na přídi zaoceánského parníku sviští děcko vstříc skrz otevíraný Panamský kanál v roce 1914. V roce 1917 batole vyjukaně sleduje střely vylétávající z glóbu v oblasti Evropy, zatímco v roce 1918 se chlapec s typickou helmou a šavlí odhodlaně chystá dotáhnout 1. světovou válku do konce.

Jak by vypadala taková titulní strana letos u nás?

Děcko rozpačitě tahající za mašli na dárku, který maskuje vánočním balením vývod z porcelánové nádoby, na níž trůní již podoby zbavený starý rok 2021. Nebo dítko, které se za svitu svíčky šprtá větičky o přednostech elektromobility. Či snad novorozenec ve frontě na 24. posilovací dávku?

Samozřejmě, mohl bych se na to podívat s prstem na tepu doby, bez zbytečné pasivity a odevzdanosti. Pak by to byl asi klučina rozbíjející solárním panelem zastaralé auto se spalovacím motorem. Nebo rozjařené dítko bezstarostně si vykračující s obrovskou vlajkou EU na rameni, podtrhávající naši prý posílenou proevropskou orientaci?

Za mne by to asi nejspíš byl malý kluk, který se vzdorovitým výrazem a sevřenými pěstmi křičí: Ne! Už dost!

Všechny příspěvky s Pavel Stöckl