Zpět

Uplynul týden od rána, kdy 40 agentů FBI vyzbrojených příkazem k domovní prohlídce vniklo do sídla bývalého prezidenta Donalda Trumpa na Floridě. Rozruch, napětí a vášně, které tato v americké historii bezprecedentní událost vyvolala, zatím nepolevily ani o píď. Americká společnost je antagonisticky rozdělená, jako snad naposledy byla v předvečer občanské války. Doposud není zcela jasné, o co jde, a každý výklad v médiích a na sociálních sítích je výrazně ovlivněn postojem autorů k Donaldu Trumpovi.

První oficiální vysvětlení ohromilo i tu část voličů, která by Trumpa nikdy nevolila, neboť vpád do Mar-a-Lago voliči nevnímali jen jako akci proti Trumpovi, ale i jako útok na statut prezidentství. První verze důvodu k akci byla, že šlo o spor Donalda Trumpa a Národního archivu, jemuž Trump zapíral důležité dokumenty, jež údajně odvezl z Bílého domu. Navíc se veřejnost nedověděla, kdo k prohlídce a konfiskaci 20 krabic dokumentů dal příkaz. Ještě podezřelejší byla zpráva, že agenti FBI nedovolili dvěma právničkám, které v sídle byly – Trump byl tou dobou v New Yorku – aby prohlídku sledovaly, což je v přímém rozporu s prováděcím nařízením domovních i osobních prohlídek. Obě právničky svorně tvrdí, že v Mar-a-Lago připravovaly předání požadovaných dokumentů Národnímu archivu. První Trumpova reakce byla nezvykle mírná. Řekl jen, že stačilo zazvonit, a dokumenty by jim vydal, stejně jako je nabídl pracovníkům Národního archivu, s nimiž jedná prostřednictvím právníků od června, a kteří Mar-a-Lago několikrát navštívili.

Tato neobvykle opatrná reakce okamžitě vyvolala spekulace, že kdyby Trump neměl co skrývat, choval by se daleko výbojněji. Teprve třetí den vystoupil ministr spravedlnosti Merrick Garland, jehož se před lety snažil prezident Obama nominovat do Nejvyššího soudu, s prohlášením, že příkaz k prohlídce floridskému distriktnímu soudci Reinhardtovi vydal on, neboť se jedná o přísně tajné dokumenty týkající se národní bezpečnosti. Závažnost situace pak nevylučuje z neobvyklého zákroku ani prezidenta. Jak už je ve Washingtonu zvykem, okamžitě unikla” do spřízněných médiíí zpráva, že se jedná o dokumenty týkající se nukleárních zbraní. FBI pouze uvedla, že mezi zabavenými dokumenty byly osobní dopisy od prezidenta Obamy a severokorejského Kima. Jistě nic ohrožujícího národní bezpečnost.

Tady je třeba si osvětlit protokol předávání funkce. Každému končícímu prezidentu připraví oddělení GSA (něco jako prezidentská kancelář) dokumenty, které si může vzít, a vytřídí ty nejtajnější týkající se národní bezpečnosti. Každý prezident se pochopitelně snaží pro svou budoucí knihovnu získat dokumentů co nejvíce. Například dodnes se o dokumenty handrkuje prezident Obama, který si jich údajně odvezl asi 30 milionů stran, skladuje je v jisté univerzitní knihovně v Chicagu a nikomu k nim neumožní přístup. Domovní prohlídku u Obamů zatím nikdo nenařídil a zřejmě nikdy nenařídí. Největším provinilcem v tomto ohledu byl bývalý bezpečnostní poradce Sandy Berger, který se vypravil za dokumenty o 11. září už archivovanými v Národním archivu, nacpal si je do kalhot a pokusil je vynést. Byl dopaden a dostal pokutu 50 000 dolarů. Ani náznak vězení. Žádná domovní prohlídka se nekonala.

Donald Trump prohlašuje, že ani pořádně neví, co v těch dvaceti krabicích bylo. Při poslední návštěvě ho pracovníci Národního archivu požádali, aby na dveře do sklepa, kde ty krabice měl, dal pořádný zámek. Lze souhlasit s některými komentátory, že Trump mohl mít zájem podržet dokumenty osvětlující tzv. „ruské spiknutí“, nezákonné špehování jeho volební kampaně na základě zfalšovaných podkladů pro soud FISA  ( tajný soud věnující se pouze střežení „národních“ bezpečnostních zájmů) a podklady pro obě vyšetřování v Kongresu, která měla vést k jeho odvolání.

Jenže je tu protokol, přes který, jak se říká, nejede vlak. Prezident Spojených států jako vrchní velitel má jako jediný pravomoc odtajnit – jistěže po poradě s příslušnou exekutivou – jakýkoliv dokument, a nikdo mu v tom nemůže zabránit. Informace z Trumpova nejbližšího okolí z Bílého domu uvádí, že bývalý prezident právě tyto dokumenty odtajnil.

Trump své reakce dobře časuje. Garlandovi kontroval tím, že agenti FBI prohledávali i prádelník Melanie a vypáčili trezor („Copak jsem tak blbý, abych něco kriticky důležitého měl v trezoru v ložnici?“)

Snaha uhnat Trumpa na zcizené dokumenty závažné pro obranu a bezpečnost je směšná. Za prvé, i kdyby ministerstvo spravedlnosti a FBI zjistily až teď, že Trump má příslušné dokumenty, sotva by čekali 4 dny od vydání povolení k domovní prohlídce až na den, kdy podezřelý nebude doma. Ještě podezřelejší je, že akce byla naordinována poměrně těsně před mezitermínovými volbami, v nichž Trump hraje významnou roli a jím podporovaní kandidáti zatím vyhrávají v primárkách. Zcela nevysvětlitelné je, že by tak závažné dokumenty nikomu nechyběly celých 17 měsíců od chvíle, kdy Trump opustil Bílý dům. Navíc po těžké roztržce s ministrem obrany Esperem i náčelníkem generálního štábu generálem Milleyim.

Nabízí se jedno, podle mne nejpravděpodobnější, vysvětlení. Komise 6. ledna vyšetřující pozadí obsazení části budovy washingtonského Kapitolu Trumpovými příznivci, které progresivní demokraté označují za povstání a snahu prezidenta Trumpa násilím převzít moc, zatím nenašla dost důkazů, aby mohla Trumpa obvinit z protiústavního jednání. Navíc komise se neřídí tradičním právním řádem, ale spíše poučkou Lavrentije Berji „ukažte mi člověka a já mu přišiju zločin“. Předsedkyně komise Liz Cheney v úterních primárkách ve Wyomingu prohrála s kandidátkou podporovanou Trumpem. V předsednickém křesle vyšetřovací komise zůstává, byť oslabená, až do vypršení mandátu koncem roku. Snahou komise bylo dokázat, že se Trump choval protiústavně, a může na něj být uplatněn článek 14 zakazující takovému provinilci kandidovat na veřejnou funkci včetně prezidentské.

Je zcela jasné, že demokraté považují pravděpodobnou kandidaturu Trumpa, pokud republikání získají v listopadových volbách většinu aspoň v jedné sněmovně Kongresu, za smrtelné nebezpečí – a chtějí mu v kandidatuře za každou cenu zabránit. Trump politicky, v protokolárním smyslu, dospěl (byť jeho slovní zásoba je stále příšerná) a pokud by byl zvolen, nebude si brát žádné servítky. A do zakopané washingtonské byrokracie se tentokrát pustí z obou hlavní brokovnice, jak se říká v Americe.

Všechny příspěvky s Dušan Neumann