Zpět

Po vítězných volbách italské pravice jistě srdce každého konzervativce a člověka zdravého rozumu pookřálo. Bratři Itálie pod vedením razantní konzervativní političky odchované drsnou římskou periferií získali 26 procent hlasů a stali se největší politickou stranou Itálie. V zápase o identitu evropské civilizace tu po Maďarsku a Polsku máme třetí konzervativní vládu. Meloniová, na rozdíl od evropské pravice, která tak jako německá CDU/CSU či česká ODS sekunduje hlavnímu proudu a nekriticky se podřizuje Evropské unii, si nebere roušku a nazývá věci pravými jmény.

„Jak se vůbec mohlo stát, že se rodina stala nepřítelem. Proč zní obrana rodiny tak děsivě? Proč nesmíme mít svou národní, náboženskou a genderovou (vrozenou) identitu? Proč se nesmím definovat jako Italka, křesťanka, žena a matka. Mám být občan X, gender X, rodič 1, rodič 2. Mám být pouhým číslem … bez identity a kořenů, abych se stala perfektní otrokyní vydané na milost (globálním) finančním spekulantům. Protože nechceme být anonymními čísly, vyvoláváme obavy. Bráníme každého člověka s jeho unikátním a neopakovatelným genetickým kódem. A ať se vám to líbí, nebo ne, tohle je posvátné a my se nevzdáme, tak jako bráníme Boha, vlast a rodinu.“ (Z projevu na Světovém kongresu rodin ve Veroně, březen 2019.)

Ještě před italskými volbami napadl Meloniovou německý magazín Der Stern: „Nejnebezpečnější žena v Evropě“ a vrchní (nevolená) komisařska EU na otázku, zda nemá vážné obavy ze špatného vývoje v Itálii, „svatouškovsky“ odpověděla: „V obtížné situaci máme přece nástroje, tak jako v případě Maďarska a Polska.” (Výhrůžka, že má moc Itálii zadržet výplatu z postcovidových fondů, 180 miliard euro). Inu nic nového pod vládou progresivistických ideologů, jen poněkud zvláštní, a pro mnohé možná matoucí, že se Leyenová považuje za liberála, italské voliče ignoruje a redaktor Sternu nazývá Meloniovou fašistkou. Co z toho, že stamilióny lidí po celém světě s italskou premiérkou vřele souhlasí? V pasti eura a pod vládou komisařů ji čekají zlé časy, Unie už kdysi jednu italskou (a také řeckou) vládu shodila. Jak známo, levice místo dialogu používá nálepku fašismu k hanobení konzervativců a naše odvážná Italka má trochu smůlu, musí se před nařčením stále bránit, byť její strana nemá s fašismem nic společného, je klasickou konzervativní stranou inspirovanou noblesním anglickým filosofem Rogerem Scrutonem a dokonce i autorem fantaskní literatury J. R. R Tolkienem a katolickou vírou. Ona ale ve svých telecích letech byla krátce členkou poválečné fašisticky nostalgické a dávno zaniklé strany Movimento Sociale Italiano. Znám vynikající konzervativní myslitele a publicisty, kteří byli v mládí trockisty. Nejde ale jen o hříchy mládí, každý politolog by měl vědět, že s Mussolinim italský fašismus zemřel právě tak jako nacismus s Hitlerem. Nechutná je i praxe evropských médií, jež svorně konzervativce nazývají krajní pravicí. Má ale vůbec smysl, jde-li o pouhé nadávky, připomínat ignorantům, co byl fašismus? Zbožštění státu a charismatického vůdce nerozborné národní jednoty. Socialismus, rovnostářství, teror policejního státu, cenzura a likvidace opozice. Národní mytologie a imperiální expanze.

Meloniová uznává tržní hospodářství, členství v NATO, podporuje Ukrajince v boji za nezávislost, ba dokonce proti svému přesvědčení akceptuje potraty a partnerství homosexuálů (kromě adopce a výroby dětí na zakázku), neboť nemá na své straně většinu občanů. Rozhodně hodlá zejména ve školství potlačit genderovou ideologii LBGT, jež popírá lidskou přirozenost. Vůči Unii je pragmatická, byť vyznává ideál národních nezávislých států a nikoli integrační utopii.

Ke konsternaci anglických literátů a komentátorů, kteří nechápou světovou slávu svého proroka, ve svém povolebním vítězném projevu citovala italská premiérka G. K. Chestertona:

„Přijde doba, kdy lidé zažehnou velké ohně, aby podali svědectví, že dvě a dvě jsou čtyři. Pozdvihnou meče, aby podali důkaz, že se listy stromů v létě zelenají.“ … „Ten čas právě nastal, jsme připraveni“, prohlásila svým hrubým dělnickým přízvukem římské periférie.

Bůh ji žehnej, lehké to mít nebude. Lidé zapomněli na knihu Genesis, o dobru a zlu chtějí rozhodovat sami a ani netuší, že se připravují o vlastní rozum.

Všechny příspěvky s Alexander Tomský