Zpět

Adorace vážné nemoci

Je nenávist něco jako nemoc? Není „něco jako“, ona je nemoc. Má horší následky než jakákoli fyzická choroba. Současně je to jediná vážná choroba, kterou si postižení lidé hýčkají, opatrují ji a chlubí se s ní. Pokud má člověk duši přikloněnou k nenávisti, pak se může stát nejen chloubou, ale předmětem uctívání, až zbožňování. Běda všem, žijícím v okolí takové osoby, neboť adorovat nenávist je znakem chorobné posedlosti. A posedlý člověk i prostou obranu před nenávistí, již chrlí, považuje za útok na sebe sama, na svého boha.

Nenávist je zárukou, že čehokoli se dotkne, všechno to zhorší. Nikdy v dějinách nenávist nic neposunula k lepšímu, vždy neomylně všechno zhoršila. Nevyřešila žádný problém, ale často proměnila problém na katastrofu.

Odmítat vyléčit se z nenávisti je neomylným znamením vážného poškození duše. Neboť pro duši je nenávist totéž, co pro tělo rakovina. Trhá, rozežírá a postupně rozkládá vše, co je v lidské duši ještě dobré.

Dokáže se také vychytrale maskovat. Má mnoho vnějších podob. Nemusí z člověka zuřivě stříkat, jako z Hitlera nebo Goebbelse. Kdepak. Dokáže se přizpůsobit povaze nositele a vysněnému veřejnému obrazu, který si většina lidí pečlivě pěstuje, tedy představě o sobě samých, jak chtějí vypadat na veřejnosti.

Strach z nenávisti

Běžné jsou i tiché, temné, hluboké nenávisti, na povrchu jen málo patrné. V činech se však projeví vždy, neboť „podle ovoce poznáte je“. Chraň Bože společnost, kde takový nenávistný člověk má možnost řídit cokoli jiného než tříkolku na opuštěné polní cestě.

V současné éře nástupu nových ideologií, projevujících se stále extrémněji, jsou nejčastějším předmětem nenávistných útoků názory na dění, politická stanoviska, odlišná od stanovisek nenávistí postižených jedinců a skupin. Což je zlé, neboť slepá nenávist nutká k činům, a výsledkem je agresivita vůči lidem s odlišnými názory, projevující se třeba ve snaze o ztížení, či rovnou likvidaci jejich možností se vyjadřovat, tedy o kriminalizaci všech postojů kromě těch, jež zaujímá nenávidějící člověk, případně skupina.

Proto také přibývá lidí, stahujících se z veřejné diskuse – nejen na sociálních sítích – neboť míra nenávisti, ovládající diskutující, jim je odporná.

Podle nedávného průzkumu veřejného mínění se už více než polovina lidí bojí veřejně prezentovat své názory na nejožehavější témata dneška. Strašné číslo. Většina z nich uvádí jako důvod obavy z výpovědi nebo z kárné diskriminace v práci, což patří ke zjištěním, z nichž jde více než tři dekády po pádu komunistické totality mráz po zádech. Jen necelá třetina dotázaných (31,3 %) nemá pocit, že se do našich životů vrací cenzura a omezování svobody projevu.

Slepí, hluší, vyděšení?

Ano, máme demokratické volby, ale atmosféra v naší zemi se už od demokracie odklání. Skutečná demokracie není jen vhození hlasovacího lístku do volební urny, to dělali lidé i v komunistické totalitě, dokonce povinně. Samotný volební akt je jen technickým završením procesu, jehož nejdůležitějším principem je tříbení názorů na základě svobodné a rovné veřejné diskuse, bez jakéhokoli strachu. Neboť v zajetí strachu nelze mluvit o svobodném tříbení názorů. A bez svobodného tříbení názorů nemůže být demokracie nikdy skutečná, je pak jen iluzí.

Proto by z těchto zjištění průzkumu veřejného mínění měla politikům naskákat husí kůže jako struhadlo – tedy pokud je jejich příklon k demokracii opravdový. Což nyní povážlivě zpochybňují svým mlčením k těmto hrozivým zjištěním.

Nemají výmluvu, že jim nevěří. Pakliže by jen nevěřili tak alarmujícím zveřejněným datům, měli by neprodleně iniciovat právě v zájmu obrany demokracie další výzkumy, které by tato data vyvrátily. Jenže nic se neděje. Buď jsou tedy politici slepí a hluší, zabývající se pouze hrátkami v rámci své úzké bubliny, nebo jsou vyděšeni, že by se ona zmíněná data mohla potvrdit. Také je možné, že jsou natolik ohromeni, že se zatím nevzmohli na slovo.

Pokud ovšem neplatí žádná z těchto tří uvedených variant, pak asi máme důvod bát se my všichni. Protože to by ukazovalo na čtvrtou, tu nejhorší možnost, tedy že politici mají s demokracií nekalé úmysly.

Všechny příspěvky s Ladislav Henek