Zpět

Zazvoní zvonek u dveří. Dveře se otevřou…

Kabeláčová: Co je?

Koledník: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň…

Kabeláčová: Ptám se: Co je!?

Koledník: Hody, hody, doprovody…

Kabeláčová: To jsem slyšela. Co to má znamenat?

Koledník: Já jsem si přišel, slečno Kabeláčová, vykoledovat vejce, tak bych vás rád vyšupal…

Kabeláčová: Tak za prvé jsem sice svobodná, ale vyprošuji si, abyste mne v mém věku oslovoval jako slečnu, a za druhé, pokud jste mne přišel napadnout touto pomlázkou, považuji to za maskulinní přežitek a sexistickou provokaci!

Koledník: Promiňte, já jsem jenom, že jsou Velikonoce…

Kabeláčová: No a? To vám snad dává právo chovat se agresivně? Nevíte, že třeba pirátská poslankyně Olinka Richterová upozorňuje, že 60 procentům žen je tohle počínání nepříjemné a že každá desátá dívka, nebo žena to obrečí?

Koledník: Aha…

Kabeláčová: To je šokující, viďte?

Koledník: No… já jsem to takhle…

Kabeláčová: Nemyslíte, že oslava svátků by měla zanechat na všech stranách dobrý pocit, a ne třeba modřiny?

Koledník: Ale já chtěl jenom tak ohleduplně…

Kabeláčová: Ohleduplně? A to je jak?

Koledník: No, jen tak jemně přes zadničku…

Kabeláčová: Cože?

Koledník: No, přes hy… hy… hýždě…

Kabeláčová: Máte na mysli tuhle partii???

Koledník: Ano, přesně tuhle, co na mě vystrkujete.

Kabeláčová: Tak na to raději rychle zapomeňte.

Koledník: Promiňte. Chtěl jsem jen velikonoční vajíčko.

Kabeláčová: Vážený pane koledníku, tak tohle ve mně vyvolává asociaci, jakoby si nějaký namyšlený nadsamec přišel pro mé vajíčko s tím, že si ho hodlá jen tak oplodnit svou spermií nesoucí jeho šovinistické geny!

Koledník: Promiňte, paní Kabeláčová, omlouvám se, považujte to za sousedský omyl, já jdu jinam.

Kabeláčová: Počkejte, vy nechcete moje vajíčko?

Koledník: Prosím?

Kabeláčová: Nezvonil jste tu jen tak pro nic za nic, ne?

Koledník: Původně jsem přišel hodovat.

Kabeláčová: Můžete v tom pokračovat.

Koledník: Cože?

Kabeláčová: Jistě, ale za přesně stanovených smluvních podmínek.

Koledník: Asi vám nerozumím.

Kabeláčová: Sepíšeme smlouvu o tom, kolikrát a jak silně se můžete tímto tradicionalistickým nástrojem zvaným pomlázka dotknout mého těla a jaké části. Řekněme, že to na mě přiložíte lehce třikrát, a to do oblasti bederní tak, abych to necítila, ale vy jste měl pocit doteku. Já vám potom za to donesu jedno bílé, neobarvené, tedy ekologicky zachovalé vejce jakosti A. Pokud souhlasíte, sepíšeme to na smluvní formulář a vykonáme ten váš obřad hodování.

Koledník: Myslím, že to nepůjde, paní Kabeláčová.

Kabeláčová: Proč? Vy nechcete moje vajíčko? Vy snad nade mnou ohrnujete nos? Chováte se nadřazeně? Vy si koledujete minimálně o občanské řízení! Zazvoníte u mých dveří s touhle prehistorickou věcí se stužkami v nepřátelských barvách, požadujete moje vajíčko, recitujete genderově nevyvážené verše, a když mě násilím přinutíte se vám poddat, tak mě rasisticky ignorujete jen proto, že mám třeba blond vlasy?

Koledník: To v žádném případě, paní Kabeláčová, ale právě v tuhle chvíli jsem se proměnil na nebinární bytost a veškeré záměry s touhle pomlázkou proudí mimo mne. Omlouvám se, odcházím se milovat sám a se obdivovat do svého soukromí. Neshledanou!

Kabeláčová: Počkejte… No to jsou zase Velikonoce. Musím napsat Olince Richterové, že by bylo dobré, kdyby se začalo prosazovat, aby s pomlázkou chodily ženy. Nebo ještě lépe – s důtkami!

…

Vážení posluchači Rádia Universum, loučím se s vámi s otázkou, co bylo dřív? Vejce, nebo slepice?
Váš Michal Gulyáš

Všechny příspěvky s Michal Gulyáš