Zpět

Synky z Valašska mam rad. Su pohostinni, nehledi na peniz investovany do žradla a slivovice a pomožu, když je člověk v tisni. Teda jako ne tajak ten Člověk v tisni, bo tolik financi nemaju. Ale to je zase jiny přiběh.

Když skončilo leto, tak sem v tisni byl, bo bylo třeba zrobit korektury moji posledni knižky, ale mi se do teho nechtělo. Potřeboval sem kajsik odjet, aby tam bylo teplo, kdosik se o mě staral, vařil, nosil mi čerstve pivo a stare vino, abysem nebyl rozptylovany.

„Tuž se zeber a odjeď kajsik s Olinem!“ doporučil mi kamoš z Valmeza. „O všecko se postara a ty budeš mět čas na robotu!“

Nevěřil sem mu. Za poslednich třicet roku sem byl s jakusik cestovku enem raz, bylo to počatkem devadesatek za cyganama v Rumunsku a od te doby sem už raději nic podobneho neabsolvoval…

Ale podlehnul sem. Tuž tady je vysledek cesty ze všema fotkama.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička