Zpět

Už to bude skoro třicet roku, co sem se poprve podival na brycke ostrovy. Prvni navštěva mě fascinovala, asi proto, bo přesně, jak sem si staru dobru Angliju, Irsko, Skotsko a Wales představoval, tak vypadala.

Škarede, vychrtle normanske Brytky na ulicach, Irky navic navlečene do nesmyslně křiklavě barevnych hader, řidke, blbě načepovane ejly v Anglii a skvěle stauty v Belfastu, k temu furt dokola fiše s čipama, pomačkanym hrachem, burgrama a fazolama s kečupem. Mělo to svoje kouzlo a atmosfera na ulicach aji v hospodach byla skvěla, bo všude hrali muzikanti a v knajpach se zpivalo nebo čumělo na fotbal. Bylo to autentycke a inspirujici, vidět ty svobodne, radujici se lidi.

Pak sem dluho jezdil pracovně do Londyna, Dablina a Korka, takže už sem nespal v levnych bedach a brekfestach a nežral spolu s dělnicku třidu fiše s čipama nebo pomlete maso v husce, ale dopřal sem si aji stejka z prave brycke kravy a hotel vyšši cenove skupiny, v kerem to neprofukovalo v netěsnicich, divnych oknach a nemusel sem mět jednu ruku v umyvadle pod vařici a druhu pod studenu vodu. Brzo sem se ovšem aji tak vratil k fišum, bedum a dělnickym knajpam, bo sem se tam citil lip.

Ale při každe navštěvě sem vnimal, jak stara, dobra Anglija ide do hajzlu. Přibyvalo divnych čtvrti, kde sem se necitil dobře, přibyvalo bordela na ulicach, mizeli puvodni obyvatele. Mistni to asi tak ostře nevnimali, ale při čtvrtletnich odstupach mezi navštěvama vidite ty změny tak nějak ostřeji. Letošni navštěva po dluhe době byla šokem největšim, bo z ulic a baru zmizel puvodni brycky duch, radost a bezstarostnost a všecko nahradil strach a snaha o dodržovani předpisu, byť nesmyslnych, jak sem to popsal v minulem blogu STRACH. Naraz sem se ocitnul v době, kdy v Praze vladnul rusinsky krejčik a policajti každodenně buzerovali hosty v knajpach a kontrolovali občanky.

Toto sem zrovna od obyvatel ostrovu nečekal. Socializmus, dotace, fašizujici předpisy, policejni brutalita, všudepřitomna režimni propaganda, nadšeni mladi svazaci měřici teplotu lidem čekajicim na vstup do hajzlu… prostě Bilakuv pseudosocializmus v te nejhorši formě.

Venkov, Skotsko, Wales a Irsko ještě patři k mistam, kaj lid odolava, otazka je, jak dluho. Zas mi to připomnělo nadherna slova teho ameryckeho herca v roli prezidenta: „Pohled vlády na ekonomiku by se dal shrnout do několika krátkých frází: Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to. (If it moves, tax it. If it keeps moving, regulate it. And if it stops moving, subsidize it.)“

Anebo tento nadherny citat: „Devět nejděsivějších slov, jaká v angličtině jsou: Jsem z vlády a přišel jsem vám pomoci. (The nine most terrifying words in the English language are: I’m from the government and I’m here to help).“

Pod hrdym praporem vstřic budovani socializmu!

Přišerny bordel v přistěhovaleckych čtvrtich nema nic společneho s homosexualitu.

Aji slušne firmy jako BrewDog su tak zblbnute, že produkuju nesmyslne socanske slogany.

Dalši socanske opatřeni – za každe žradlo, kere si kupite v ponděli až středu, vam da vlada dotaci až 300 Kč. Vede to samozřejmě k temu, že učty ze čtvrtka až neděle se zaučtovavaju v jine dny.

Mlada svazačka v akci. Vytvořila socansku frontu před hajzlama, kde na 15 toalet povolovala vstup po jednom. Tak to pry vyžaduje předpis. Na otazkul, jestli bysem se při teplotě 37,0°mohl laskavě vychcat do křaka, nevěděla, co odpovědět..

Ladik Větvička, mistopřeceda Labour Party v Porubě

Hlasy do ankety Osobnosť Moravy 2020 možete posilat tady: http://osobnost.moravy.eu/

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička