Zaživame vyjimečnu dobu!

Nakladatelstvi Grada nas poprosilo, abyzme napsali cosik pozityvniho k povzbuzeni lidu. Namitli zme, že situace stoji za hovno a že nechceme čtenařum lhat a že naopak byzme mohli napsat cosik negatyvniho. A oni suhlasili.

Naši mili čtenaři,

tedy, když o tom tak přemyšlame, my nevime, jestli ste naši čtenaři, bo nevime, jestli ste četli naše nejuspěšnějši dilo Helmut – přiběh opravdoveho člověka. Ale jestli nejste našima čtenařama, pak určitě čtete knižky z nakladatelstvi Grada, kera vydala mnoho dobrych knih, (Helmut je teho dukazem) a tym padem prostě ste našima čtenařama už z princypu.

Chtěli byzme vam cosik řict. Možna mate blby pocit ze situace, v kere se pravě nachaza naša republika, EuroSajuz a vlastně cely svět. Chapeme vas. Ale blby pocit je enem nedostatek nadhledu a schopnosti podivat se na věci tak nějak s odstupem. My se totiž nachazame v naprosto vyjimečne, neopakovatelne době, na keru – a za to vam ručime – nikdy nezapomenete. Mnozi mladši si řikali, jak by to bylo krasne zažit jakesik vyjimečne obdobi – třeba zapalovat sovětske tanky před rozhlasem, pomahat Vaškovi redygovat Chartu, cinkat kličama při plyšaku, založit si privatyzačni fond a nakrast si vic jak Koženy nebo vyfuknut hlupym haviřum kvartyry jak ten gauner co je fčil ve Švajcu.

Pokud patřite mezi mladši a vyše uvedena vyznačna obdobi dějin ste nezažili, nebuďte smutni. Bo vyjimečnu, neopakovatelnu dobu zaživate pravě fčil. Dovolil bysem si tvrdit, že tolik vyjimečnych momentu v tomto stoleti nebylo. Snad hnedka na začatku, kdy ty dvě letadla narazila do dvuch ameryckych panelaku a chvilu pote tři z tych dvuch panelaku spadly. Na to svět nezapomene a myslim, že kdo to pamatuje, dodneška vi, kaj sledoval tu divnu scenu borticich se panelaku, kere jak přes kopirak padaly přimo dolu do svojeho pudorysu, jak kdyby ty baraky byly rozumne a nechtěly poškodit nic okolo sebe.

Situace, keru pravě zaživame, je vyjimečna. Nic podobneho zme nikdy v hystoryji nezažili. Ani za Hachy, ani za Hajdrycha, ani za Husaka, ani za Havla a vubec nikdy zme nezažili situaci, kdy nam ze dne na den uplne zavřeli naše hospody a kavarny, a my zme naraz zustali jak sirotci stat před zavřenyma vratama našich oblibenych podniku, kaj zme v rachotu přiliš hlučne samoty odpočivali u sklenky vina, hrnku kafe, žejdliku piva nabo panaka ferneta a četli denni tisk nebo jakusik fajnu knižku. Zmizelo to ze dne na den a my se fčil trapime doma, odpočinek u vyše uvedenych drinku nas neuklidňuje tak jako v našem oblibenem podniku, pomalu si pročitame statystyky nakaženych a mrtvych a smutně tušime, že toto divadlo, na kere zme nechtěli listky, ale přesto se ho musime učastnit, tak rychle neskonči.

Nebuďte smutni. My starši už vime, že žaden pruser netrva věčně. Valky mivaju svuj konec, věčne časy netrvaju věčně, tisicilete řiše někdy trvaju enem dvanact roku a na ty, keři nam rozkradli majetek pod rukama, tež dopadne mlyn boži. Mele sice pomalu, ale mele.

A tak se rozhlidněte kolem sebe, jak je jaru uplně jedno, jestli mate suchy kašel nebo ni, stejně přichaza, ať se to koroně libi nebo ne. Podivejte se nahoru, jak je krasna modra obloha bez chemickych stop po letadlach a hlavně se podivejte do svojich počitaču, jestli nevyšla jakasik fajna knižka. Bo na prvni pohled to sice vypada, že knihkupecky svět je uspany, knižky nevychazaju a spisovatele umřeli. Nic neni dal od pravdy. My žijeme, knižky vychazaju a vy si je možete se zajimavyma slevama kupit pravě teď a pošta vam je doruči až dodom. Pomožete tym knihkupcum, nakladatelum aji autorum a při čteni zapomenete na ten divny svět okolo. No neni to krasne?

Raz o tym budete povidat svojim vnukum, jak bylo všecko zavřene a po ulicach chodili lidi s hadrem přes pysk. Pokud to teda přežijete. Ale my zme si jisti, že to přežijete. Bo pokud nejste z Ostravska a zvladli ste přečist tento text v ostravske dyjalektyce až sem, pak zme si jisti, že přežijete všecko.

Ladislav Větvička & Vítězslav Hrčka Autoři nakladatelstvi Grada Poruba

Knihy Ladislava Větvičky a Vítězslava Hrčky možete kupit tady.