Vyhody Mnichovske konference
Tak se to zase povedlo. Konference, baby, chlebičky, fajny hotel. Pozvanka italskeho socialisty na jakusik zeměměřičsku konferencu v Mnichově mě potěšila. Co vam budu povidat, Bavorsko miluju. Ty fajne, čiste baraky. Historicke knajpy s tuplakama. Synky a děvuchy v bavorskych krojach. Užasne!
Nepratele. Jediny sousedici spojenec – Rumunsko.
Navic se zdalo, že nebudu mět ani moc velku robotu. Oficijalnim pozyvatelem byl sice ten italsky socan, ale všecko to bylo v režii socialisty rakuskeho. Puvodnim povolanim byl maliř. Mam rad, když konference maju svuj umělecky rozměr.
Naša česka delegačka byla pozvana vlastně enem na pařbu a afterparty. Ani zme nemuseli smrdět na tych nudnych prezentačkach, bo tam měli jakesik male prostory. Super! Stejně mě ty power-pointove cyparně nebavi. Naša delegačka byla odsunuta vedle v salonku. Bylo to fajne, jen ať se ti chytraci hadaju u stola z mapama. Ja byl spokojeny u stola s chlebičkama, šnapsem a uzenym.
Kromě nas tam byla ještě britska a francuzka partyja. Po pravdě řečene, od žabožrutu sem teho moc nečekal, bo ti synci maju co robit sami ze sebu. A Briti? Co možete čekat od naroda, kery žere fiše a čipsy, pivo čepuju bez pěny a z kusu fajneho stejka dokažu zrobit kus papundeklove flakoty?
Tuž, co vam budu povidat? Ve 12:55 začala konferenčka. V šest večer už bylo všecko zežrane a vypite, bo my Češi zežerem a vypijem všecko, jak to je zadarmo. Bohužel, synci vedle furt mrmlali cosik nad mapama stareho Rakuska. O pulnoci sem tam vlezl a ptal se, jestli už možeme jit dodom, že nam to možu poslat mejlem, ale ten nervozni žabožrut mi vynadal, že mame čekat na chodbě, bo jim nefunguje wifina. Jak kdyby měl špatne svědomi, cyp. Robi ze sebe machry a hajzle maju na chodbě.
Tuž zme počkali. A vysledek? Tajak se to dalo očekavat. Všici se zhodli na tym, co už bylo jasne od začatku, že dokud se nebudu hranice narodu shodovat s hranicema statu, nebude na světě nikdy mir.
Sedum roku to sice trvalo, než se to všecko zrealizovalo, ale podařilo se tam stanovit take hranice, že na jedne straně su dneska Němci a Rakušaci, na druhe straně zme my. A od te doby, co nezme pomišani, se mame radi a panuje tady klid a mir.
Zatim. Dokud nas jakysik multykulturni cyp zas nepomiša.
Všechny příspěvky s Ladislav Větvička
Diskuze: