Zpět

Někdy v pulce sedumdesatych let sem valil kupit rohliky a mliko v plastovem sačku s červenym potiskem. Modry potisk znamenal polotučne, červeny obal plnotučne.

V obchodach to u mlik vždycky tak nějak divně kysele smrdělo. To proto, že dycky bylo jakesik mliko prasknute, rozlite na dně lepkave bile přepravky, a teplo a muchy zrobily svoje. Ten smrad byl protivny. Ale mliko bylo fajne. Až na to, že když mama mliko převařila, na vršku zustala taky bily kožuch. Fuj. Raz se mi to nalepilo na horni ret. Měl sem pocit, že hodim kosu a zbluju cely svět, jak mě natahlo. Ale mliko to bylo fajne. Za modru dvacetikačku se dalo kupit hafo věci. Všecko stalo okolo třech kaček. Mliko. Pivo. Syr. Rohlik stal čtyrycet. Haliřu. Rum tež čtyrycet. Korun.

Dvacetikačka byla magicka. Na zadku byly jakesik divne hjeroglyfy a chlap, co vedl pruvod, měl obě ruky leve. Na předku byl Žižka. Ale ten Žižka vypadal, jak kdyby ho přejel parni valec hned po vytaženi z vysoke pece nove huti. Byl jakysik divny.

Raz sem šel do obchoda, a ve vytahu potkal suseda. Tež valil pro rohliky, ostravaček a mliko. „Ty maš dvacku, vole? Naval, cosik ti ukažu!“ Podal sem mu dvacku. Tady, jak přeložiš tuty dva pasky, tak z teho vznikne taka zruda. To pry je chlop, kereho Rusi upalili v osumašedesatym na Vaclavaku. Nevěřil sem. Bylo mi to podezřele. Proč by Rusi upalovali lidi na Vaclavaku? A proč by to kdosik daval na dvacetikoruny? Vždyť je to Žižka. Toho každy zna. To byl hrdinny vojevudce.

Zebral sem si dvacku zpatky, složil ju do kapsy tak, aby se na mě nedival ten škaredy chlop a valil pro červene mliko. A když sem byl za pultem s jogurtama sam, tajně sem vytahnul dvacku a prubnul sem ho znova poskladat.

Nedalo se nic robit. Byl tam.

PS: DOPIS SUDRUHU HUSAKOVI

„Vážený soudruhu generální tajemníku!

Znám Vás jako člověka otevřeného, který stojí na platformě internacionalismu, střeží a hájí spojenectví se Sovětským Svazem.

My Vás máme rádi! Jste garantem, že vyvedete národ z deformací, které každý z nás na sobě pocítil. Je mi 58 let u nás ve Chvalovicích jsem budovali obec bez ohledu jestli byl rok 1965 nebo 1968 a neméně odpovědně budujeme jí také v roce významného výročí naší KSČ. V roce 1971, řekl bych to přímo dne 21. května jsme obdrželi titul „Obec 25 výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou“ udělený JKNV. Je to první obec při v jezdu od Rakouska. Neděláme to pro cizince, ale pro naše občany, aby se jím líbil domov, byli spokojeni a také vědomi, že jedině zásluhou Sovětského svazu mohou takto žít.
Dvě bankovky, které Vám zasílám, chci Vám názorně dokázat, že nepřátelé socialismu, antisovětismu jsou stále mezi námi a řídí se heslem z roku 1968 „Budete muset číst mezi řádky“.

Zde na nové 20 korunové bankovce se nám to názorně ukázalo! Nechci říci, že byste nebyl o tom informován, ale jistota je jistota. Zajišťujeme si všichni spokojené stáří, strávit chvíli v klidu bez válek a v pohodě.
Jak je možné, že na 20 korunové bankovce se výtvarník nevěnoval dostatečné historické postavě, kterou maloval a byla mu jen zástěrkou k tomu, aby tam vylil svoje nepřátelské city.

On při tvorbě měl na zřeteli, aby hlava dívky a Palacha v četně plamene, byla daleko lepší a nevadilo mu že proti 25 korunové bankovce zavázal oko jiné, hlavně když mu to splnilo jeho záměr.
Zdůvodnění v rozhlase bylo ukvapené a nepodložené. Podlehli a nerozpoznali záměr pravice.

Před 10 lety byl portrét této postavy prostý, jak je vidno na bankovce.
Tito výtvarníci zneužili důvěry. Dali přednost slečně, v četně Palacha, ale ještě zesměšnili průvod na druhé straně, kde figura která má obě ruce levé vede průvod a následuje ji osoba se zavázanýma očima.

Jsem komunista, mám zájem podpořit práci UV-KSČ aby vynaložená práce nesla užitek. Pravičáci a nepřátelé ať odejdou.“

(Dopis tajemníka MNV z obce Chvalovice na Znojemsku Ludvíka J. generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Dr. Husákovi.)

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička