Zpět

Tuž včera, v době nejtvrdši prohibice, mě pozval Jarek do svoji zahradni knajpy a vytahnul flašku singlovky Lafrojg. Smrdělo to, jak kdyby to robil z pneumatyk. „Je to bezpečne, Jarek?“ „Tuž jasne, to mi vozi synci přimo ze Skotska. Nejsem také prase abych pil česky chlast.“

Fajny, novy, nezfalšovatelny kolek.

„Fčil maš po ptakach, co? Celu siť vam rozbili.“

„Jaku siť mysliš? Ty dva nastrčene mamlasy? Tym bych dal povinně každému vypit liter metyla, ať su slepi jak ščuři. Viš, o kolik sem přišel za ty dva tydny peněz? Fčil chcu po vladě, aby zvedla daně aspoň o deset procent, ať se mi to vrati.“

„Si robiš srandu, sem myslel, že Haviřovsku vodku už robit nebudeš, ni? Však su nove kolky.“

„Kolky? Mysliš tady ty papirky, kere mam teple ještě z tiskarně? Ty papirky, keryma fčil jak debil přelepuju flašky? Viš, co to je za robotu, očistit všecky flašky a dat na ně nove papiry s loňskym rokem vyroby a ještě přelepit novyma kolkama? Je to dřina, ale nebuď slepy, synku. Žadny byznysmen si nezařizne kuru, kera mu snaša zlate vajca. Však vidíš, že všecko dopadlo tak, jak sem ti říkal. Vytisknu nove papirky, kerych už mam plnu stodolu, najdu zepar beranku, kere zavřu a zavedu licencovane obchody, bo ten počet mrtvych stupne ještě na dvojnásobek. Ale ty česke ovce zežeru všecko. Zeber se enem jednoduchu matematyku. Ve skladech je zavřenych dva miliony flašek. Polovinu z nich robime my. A policija s humbukem oznami, že po republice kajsik cestuje patnact tisíc flašek metylaku. Ale už se nikdo nezepta, co s tym zbytkem…“

„Kura, Jarek, ty zje genytalni! A nechceš robit cosik legálního? Bavi tě to ještě?

„Tuž, nebavi, ale tu špinavu robotu za mě robi partyja v garaži, ja už jenom řidim strategicke věci. Ale fčil sem se dal do nového byznysu. A to je dokonala legalni zlodějna. Energetycke štitky na baraky. Vymyslet taku zlodějnu, to už nejde na česke urovni, na to musel přijit jakysik chytrak z Brusele.“

„To mi kura neříkej, že z teho poteče vic jak z Haviřovske vodky!“

„To si piš! Počitej se mnu. Každy barak v te naši vytunelovane zemi musí mět štitek. Od příštího roku baraky a byty, kere chce kdosik prodat, od dalšího roku všecky. Chapeš? Všecky! Aji ty, kere se nebudu prodávat. Nemaš štitek, zaplatíš pokutu. Chceš štitek? Zaplatiš za zrobeni štitku. U nas je 2 miliony osumset tisíc domu a kvartyru. Štitek bude stat tři až deset tisíc kaček, podle velikosti baraku. To je čtrnact miliard čistého zisku…“

„Kura, Jarek, to už pak budeš važeny, legalni podnikatel. To bys mohl jit aji do parlamenta, ni?

„Zje cyp? Mezi ty nuly? Vždyť ani neumi počítat. Ja zustanu u svoji vodky a štitku. To je never ending story, dokud budu vysoke daně a lidi jak ovce.“

„No počkej, však oštitkuješ celu republiku a tym ti to skonči. Kura ti přestane snašat.“

„Ladik, mysliš, že v Bruseli su hlupi? To je nekonečny přiběh, ti, keři maju barak anebo kvartyr, budu platit furt. Štitek bude mět platnost deset roku a pak se musí obnovit. Chapeš teho genyja, kery to vymyslel?

Jarek, ty zje kurva.“

„Ja? Ni. Stat je kurva, Ja enem zbiram prachy, kere stat rozhazuje po zemi a leži všude okol nas. A ty prachy mu davaju taci hlupi, jak zje ty. Dopil sem panaka Lafrojga a šel pryč.

U branky mě natahlo, zblul sem Jarkovi okrasne ruže a zrobilo se mi blbě. A nebylo to z te skotske…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Metylovice

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička