Zpět

Nahodu se mi pod ruku dostaly tři jidelni listky. Jeden z roku 1940, druhy z roku 1965 a třeti z loňska. Rozdily mezi nima minymalni. Teda aspoň nominalně. Euroceny z loňskeho roku vypadaju podobně, jako česke ceny z roku 1965 a neliši se moc od protektoratnich.

Když se v devadesatem roce poprve přejel hranice do Rajchu, stalo u nas pivo 2,50. V Rajchu stalo tež 2,50. Ale v zapadnich markach. A po dvaceti rokach stoji pivo v rakuskem bufetu už zase 2,50. Ojro.

Takže se vlastně vubec nic nezměnilo.

Snad jen to, že všecky uspory, na kere sem v roce devadesat dřel jak cyp, nemaju dneska žadnu hodnotu. A to byly schovane v bance.

Helmut v hospodě Na Rožku na ty jidelaky chvilu čuměl, a pak řika – to je normalni, Ladik. To je ta inflace, tak to ma byt.

Ale ja vim, že to normalni neni. A proto od te doby nešetřim. A všecky prachy prožeru a prochlastam. Bo co raz zežeru, to už mi nikdo nikdy nezebere…

Ladislav Větvička, ekonom Lehman Brothers Holdyng Inc.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička