Zpět

Tuž sem tak seděl v jakesik deprezi ve svoji oblibene knajpě Na Rožku, bo mi došly uhliky do vodni dymky. To su para Doksy, co? Bakala zavira šachtu v Paskově, bo uhla je moc a je skoro zadarmo, a ja tu sedim, čumim před sebe a nemožu hulit, bo nemam ten maly, blby kusek uhla.  

A v tym na mě přišla taka blba, deprezivni nalada, a řikam si – naco ten život kura je? Člověk se može snažit jak cyp, robi cely život jak burlak na Donu a ta zkurvena přiroda mu stejně nakonec všecko zebere, nic se s tym neda zrobit…

Seděl sem na břehu indyckeho oceana a čuměl kajsik do mořa. Nadherne misto. Romantycke. Ve dne třicet, v noci dvacet, pivo sedum. Stupňu celzyja, samozřejmě. Raj na zemi. Lidi vysmati jak cyp, leži na kanapi a čumi. Jak maju hlad, natahnu pracku, urvu ze stroma kokos, banan nebo anasas, nažeru se a zas leži. Jak maju žižu, natahnu pracku, urvu ze stroma kokos, banan nebo anasas, strči to do kybla a nechaju to zkvasit. No prostě – raj na zemi.

 

Tuž sem před takym fajnym barakem na pobřeži seděl, čuměl na něho a představoval si, jak tak o pul jedenacte rano sedim na tym balkoně, žeru ten jogurt s medem, ovocem a hrozinkama. K temu cucam kafe a to všecko zapijam koktejlem Cejlon Libre z mistni kofoly a rumu. Okolo mě posedava dvanact nadernych šrylanskych panen, kere hraju na šalmaje, garmošku a mistni basovu gytaru.

A pak to přide.

Vlna jak cyp. Jak vidite ty palmy, tak ta vlna je dvarazy vyšši než ta nejvyšši palma a během sekundy vam dojebe uplně všecko. Do vašeho kafe vam mlaskne to odporne netopyři hnizdo odnaproti, med, hrozinky a ovoce pomiša s tyma psima sračkama z vedlejši zahrady, Cejlon Libre nesmyslně smicha s mlikem z plastoveho kelimka Wiener Cafee a to cele vam rozplajzne na gzycht.

V tym samym okamžiku se z dvanasti šrylanskych panen stane pomleta kaša neroznatelna od obsahu ropnych lagun v Maryjankach a o tisicinu sekundy později vas ta sila vměstna do naplněne ledničky s lahvačama, kaj se včera večer nevešla ani plechovka s kolu, narve vam špunty teho odporneho piva do nosu, pomele vas spolu s tym hnusně vlhkym prostěradlem ze včerejška, moskytyjeru s čerstvě zabitym komarem, pak vas pomiša s ropnyma zbytkama dvanacti panen a celu kašu odnese desitky kilometru do oceana, kaj potěšite žraloky, prvoky aji mořske planktony. Přesně v tomto pořadi.

A v tym samym okamžiku přišel česky daňovy system o jedeho debila, kery platil, platil a platil…

Pokud budete mět pech, tak se najde jakysik blbec, kery vam postavi krasne, bile šutry, oblepi je mramorovyma plotňama, na kere napiše jak ste se jmenovali, kdy vas mama porodila, a kdy ste pili naposled svuj Cejlon libre, po kerem vas to zemlelo na kašu.

Pokud budete mět štěsti, tak všeci vaši znami budu to rano s vama chlastat Cejlon libre, pomele vas to všecky a jedine, na čem se budu ještěrky v džungli chladit svoje kožene břucha, budu stare, šedivu plisňu oblezle stěny kdysik luksusnich baraku…

Ale ja mam taky pocit, že vy si myslite, že vam se cosik takeho nemože stat. Bo vy přece nejste take hovada, abyste dvarazy ročně valili kajsik k mořu do Tajska, Cejlona nebo Madagaskaru. Bo tam přece jezdi enem ti zbohatlici, to pro obyčejneho člověka neni. Vy přece nežijete v žadnem luksusu tajak tvrdi ti dychavični redaktoři s vypleštěnyma očama a svazackym nadšenim v televizi.

A ta vaša chalupa v Krkonošach je přece enem taka kuča po Němcach. Ale mate ju radi, no ni? Kolik roku ste se na ni nadřeli, zahradku vlastnima prackama posekali, stromy nasadili, řezali a fčil čekate urodu. Okna vyměnili, stěny zateplili a stodolu zaplnili levnym dřevem, aby bylo fajně, hezky a pěkně, až tam budete v lednovych mrazach po jakemsik běžkařskem vyletě lemtat čaj s rumem…            

Tuž jasne že se vam cosik takeho stat nemože, bo cunami v Krkonošach, Beskydach ani Jesenikach nikdo nikdy neviděl. A stejně jeden večer dorazite před brany vašeho baraku…a žadne brany tam nesu. Ani barak tam neni. Cunami u nas sice nebyva, ale zato byvaju jine věci… Ale vy přece nejste uplně blbi. K mořu nejezdite, bo ste opatrni, ni? Komin vam pravidelně kontroluje kominař, plyn plynař a žumpu hovnival. A k čemu je vam to kura dobre?

Stejně stači par hodin, rano odejdete z baraku, na kery platite daň z nemovitosti jak střeleni, a když se večer vratite, už z dalky vidite, že vaša lednička nechladi jak by měla a to prostěradlo na posteli je jakesik vhke. Mysleli ste si, že vam se to stat nemože, budete žit navěky, všecko bude ružove a vesele a umirat budete v devadesatideviti rokach z usměvem na tvaři, maryhuanovym cigarem v kutku a třema fajnyma robama po boku…                 

Tak, a fčil ode mě asi čekate, že vam řeknu jakysik filozoficky zavěr. Cosik, co pomože překonat všecky ty hnusne životni nastrahy. Všecky ty odporne věci, kere život hrne do cesty. Jakusik radu, kera pomože všecko špatne překonat a jak Fenyks vstat z tepleho popela a vzletnut ke hvězdam. Cosik, co pomože nebyt jak ten debil Ikarus, kery vzletnul tak vysoko, že se mu rozpustily gumy a on spadnul do egejskeho mořa a utopil se, přestože byl nejlepšim autobusem v ostblocku. Cosik, co pomože povznest se nad blbosti dnešniho zadluženeho světa a v klidu si vychutnavat život, pivo, baby a zpěv.

Asi ode mě čekate jakysik recept, jak se temu všemu vyhnut a žit šťastně a spokojeně až do scyputi.

Ale musim vas zklamat. Ja žadny pozityvni zavěr nemam.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Cejlon

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička