Zpět

Platim daně jak cyp, z tych dani se plati školy a jejich osazenstvo a šefove tohoto osazenstva, takzvani ředitele, na počatku roku prudili, že z ideologickych duvodu nepověsi na stěnu obraz noveho prezidenta. Tuž ja nevim, kdyby se mě někdo ptal, tak bych nikdy nesuhlasil s tym, aby se z mojich peněz platili ředitele, keři ideologicky přemyšlaju.

Škola je vlastně neuvěřitelna zvrhlost. Lidi travi až 30% sveho života tym, že chodi do ustavu, kaj posluchaju zapškle učitelky ze zastaralyma nazorama. Přitom lidsky život je neuvěřitelně kratky, člověk furt na něco čeka, na něco se těši. Člověk se narodi a těši se, až pude do školy. Školak se těši, až mu bude patnact, dostane občanku a bude moct oficijalně šukat. Prumyslovak se těši, až bude mět maturitu. Až cosik zarobi. Až se oženi. Kupi si byt. Barak. Auto. Lepši robotu. Větši vydělek. Lepši dovolenu. Jinu babu. Volny čas v duchodu. Pak duchodu konečně dosahne, ohledne se zpatky a zhrozi se. Je stary, unaveny a za sebu nevidi nic, co by stalo za vzpominku. Jak z takeho bludneho kruhu ven?

Co je vlastně duležite v době studyji?

Tajak v celem životě. Jen ti, keři robi věci jinak, su uspěšni. Všeci ti, keři byli na zakladni, středni i vysoke škole jedničkaři a učili se k dokonale radosti svojich učitelu a rodiču, dneska lapi na pozicach s mirně nadpruměrnym platem, chodi do roboty 8 hodin denně a žiju nudny život, neschopni vybočit z mantynelu, kere jim stanovi nadřizeny, roba, okoli, konformita života.

Naopak ti, keři byli znami svojima uletama a cyparnama (přestože na vysvědčeni měli trojky, čtyřky, problemy s chovanim), su dnes majitelama, šefama a obvykle – svobodnyma lidma. Nesvazuju je hlupe konvence a podobne cyparny. Oni sami určuju konvence.

Co je teda duležite v době studyji?

Když se podivate zpatky a kritycky proberete všecko, co vam škola dala, zjistite, že 80% podstatnych věci ste se naučili v prvnich třech rokach zakladni školy. Čist, psat a počitat. Dalši roky se na zakladni znalosti nabali neuvěřitelne množstvi sraček, kere učitele cpu do hlav děcek. Miliardy informaci, ktere su v dnešni době k ničemu. Nikdy sem v realnem životě nepoužil znalosti o podmětu a přisudku, nikdy si ve volnem čase nepočitam limity, derivace, integraly. Ani je už neumim. Pamatuji si dodnes, že Žižka neměl oko a valku začal Hytler ze Stalinem, ale dodneška nechapu, čemu mě učili data o dělnickem hnuti, data narozeni Lenina, Masaryka nebo Karla čtvrteho. K čemu sem travil nekonečne hodiny vykladem o reakci kyslika a vodika? Proč mam dodneška v mozku nesmyslnu informaci o tom, že burel je katalyzator? Miliardy informaci o ničem…

Na druhe straně mě nikdo nikdy nepoučil o tom, jak spravně komunykovat. Jak spravně vyjednavat. Jak spravně prezentovat. Jak si najit fajnu robotu a byt v ni uspěšny. Jak byt bohaty a spokojeny. Dodnes si vzpominam na nekonečne hodiny, kdy se nas učitel snažil učit rusky nebo anglicky…jaka hrozna ztrata času! A dnes, po třiceti rokach od školy, sem svědkem toho, jak ta sama školska instytuce likviduje sebevědomi a nadšeni mojich vlastnich fakanu. To je hrozne! Nic se za ty roky nezměnilo.

Co je tedy ve škole duležite? Duležite je školu absolvovat a ziskat to lejstro! Papir s razítkem.

To je všecko.

Nikdo se vas nikdy nebude ptat, jak jste prospěli v chemii na zakladce. Nikoho nebude zajimat vaše maturitni vysvědčeni. Za cely muj život nikdo nikdy nechtěl vidět car papiru nazvany vysokoškolsky dyplom!

Absolvujte to, do čeho jste nastupili, absorbujte to, co možete použit v praktyckem životě. Na zbytek se vykašlete. Dnešni studyjni system je mimo realitu. Čtyřicet procent informaci, kere dnešni student dostane v době vysokoškolskych studyji, je na konci školy zastaralych a překonanych. Žijeme v šalone době, kdy suma uloženych informaci se zdvojnasobi každe tři roky…  K čemu je taka škola?

Každa znamka lepši než ta nejhorši je dost dobra! 

Dalši kapitoly z knižky Tajemstvi bohatych tu.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Ostrava

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička