Zpět

Tuž ja nevim, jestli my Česi nejzme jacisi divni. V našem jazyce je tolik divnych, prazdnych, nesmyslnych slov a vět, až to je neuvěřitelne. Jine narody to tak nemaju. Třeba v Egyptě, Maroku, Gruzii, Syrii – ať jsem posluchal jak dluho chtěl, nic podobneho sem nikde neslyšel. Schvalně si sedněte sami kajsik do knajpy a posluchejte, jake nesmysly lidi okolo mluvi. Někdy mam pocit, že kdyby vynechali všecky nasledujici věty, zavladlo by hluboke, nadherne ticho…

UPLNĚ ZBYTEČNE ZAČATKY VĚT: No jak ti řikam…, Viš, mi je to vlastně jedno, ale…, No jak bych to kurva řek…, Hele, viděl bysem to asi takhle…, Hele…, Heleďse,…No teda jako upřimně řečeno…, No ja nevim jako…, Sem teda jako slyšel, že…

NAPROSTO ZBYTEČNE OTAZKY: Fak jo? Hele víš jak to je, že? A co jako má bejt? A to tak řek, jo? Nezdržuju tě? Počkej, to jako fakt, jo? Rozumíš, jo? Hele chápeš to, jo? To víš, ne?

UPLNĚ ZBYTEČNE VYPLNĚ VĚT: No dyť víš. Ve své podstatě. Prostě. Jakože. Jakoby. Respektive. Z principu věci…

UPLNĚ ZBYTEČNE REAKCE: Tuž to je teda vyzva. Tak to je mazec. Ty krávo! Ty vado! Ty vole fak, jo? Si robiš prdel, ne? No to di do prdele. To mi ani neřikej. No to mě poser. No to mi ho teda vyndej! No to je strašný jako. Tak to nema chybu.

UPLNĚ ZBYTEČNE KONCE: Dyštak mi zavolej. Zavolame si, jo? Musime to ještě detajlně projednat. Tak se pak ozvi. Určitě se vam ozvu. Ja sem ti to řikala.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty iFčil, lingvysta ČAV

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička