Zpět

Dneska je temu pětaštyrycet let, co armada českeho statu organyzovaně, pod velenim svojeho vrchniho velitela, uspěšně zasahla. Bylo to poprve v jeji hystoryji, a už se to nikdy neopakovalo. 

Bo přesně před 45 rokama naša armada uspěšně zasahla proti vlastnimu lidu.

Ale na druhu stranu, ten naš lid, to je tež pěkna sviňa. Kam vitr, tam plašť. Stači trocha propagandy, a už vali kupředu, zpatky ni krok. Nic mu nezabrani, aby nepřevalcoval, nezničil, nevyhnal, nevyvraždil. Kdysik stačilo par kecu v novinach, dneska stači par vhodně zmanypulovanych televiznich pseudozprav od vyjukanych optymistyckych šašku, a lidova masa ma jasno, už zna ten spravny nazor, kvuliva keremu by byli schopni zabijat.

Zajimave je, že zme nikdy nepotřebovali žadneho charyzmatyckeho fyrera s knirkem. Naši vudci byli taci necharyzmatyčti. Co by tež kdo viděl na suchem Benešovi, kery nepil, nekuřil ani nechodil za babama? Co bylo charyzmatyckeho na tlustem Gottwaldovi prolezlem syfilidu? A jake charyzma měl neschopny komunysta Dubček, kery dokonce podepsal zakony proti lidem, keři ho přišli podpořit? Leda tak velky frňak.

My, lid česky, žadneho fyrera nepotřebujeme. My všecko zvladnem sami. Nam stači enem naznačit. A jak už kdosik naznači, tak už nas nikdo nemože zadržet, bo my, lid loajalni, už přece dobře vime, co je spravne a co ni.

A tuž v roce 1914 dav slibuje věrnost Vidni. Nepřitel je jasny a je třeba se mu postavit za jakukoliv cenu.  „Slava vlasti a cisaři! Řiše rakuska nikdy nepomine! Vnějši nepřitel musi byt zahuben“

V roce 1918 ten samy dav slibuje věrnost mlade republice. „Ať žije tatiček Masaryk!“

V roce 1938 dav vřešti, že republiku nikomu neda. „Dejte nam zbraně, dali zme si na ně!“

V roce 1942 ten samy dav, kery zaplnil cely Vaclavak, slibuje věrnost Velkoněmecke řiši, kera hrdinně na vychodě valcuje bolševizmus a lituje umrti velkeho kamarada dělnicke třidy, Rajnharda Hajdrycha.

V roce 1945 dav radostně vita Rudu armádu a přisahaju věrnost presidentu osvoboditeli Benešovi a demokracyji. Po celé republice se demokratycky vynořuju odbojaři, partyzani, rabovaci revolučni gardy. Lid opět zvitězil, bo lid se neda zavřit. Pozavirat se daju ti, kere lid nazve kolaboranty.

V roce 1948 dav radostně tleska Klemovi, kery pravě nedemokratycky ukecal prezidenta, a vita přichazejici socializmus bez lidskeho gzychtu.

V roce 1951 dav vola „Psovi psi smrt“. Desetitisice lidi už je zabitych, nebo v kriminalach, nebo v emigraci. Dav se ale raduje nad vyvražděnim par bolševickych vudcu. Fčil už pude všecko fajně.

V roce 1968 dav slibuje věrnost jinemu socijalizmu, tentokrat s lidskym gzychtem. Věrnost nevydrži dluho, už v srpnu 69 vysvětli loajalni lid temu pomylenemu lidu, že se kurevsky mylil. Pomyleny lid bez podpory sdělovacich prostředku to okamžitě chape a dalšich dvacet roku drži hubu a krok.

V roce 1977 lid v tovarnach a uřadach opět vola – republiku si rozvracat nedame. Zkrachovanci a zaprodanci zustavaju v menšině, uzavřeni do izolace. Dav podepisuje věrnost straně proti něčemu, co si ani nikdy neměl možnost přečist. Dav neumi čist.

V roce 1989 dav usoudil, že nove tvurči činy ve jmenu socialismu a miru mu už nevoni, bo marka, šilink a bony voni tak nějak lip. Dav dostane k moci jine stranicke činitele, keři se zavažu, že tym předchozim nezkřivi ani vlasek. Dav je šťastny, aniž by tušil, že dobře už bylo a vola: „Strany su pro straniky, Občanske Forum je pro všecky!“

V roce 1993 už dav nejasa, ale je rad, že zme se zbavili jineho davu, kery na tom druhem davu tři čtvrtě stoleti ve stinu parazitoval a v zavětři chystal samostatnost.

V roce 2004 dav jednomyslně schvaluje a vita zanik samostatne Česke republiky a začleněni do EvroSajuzu. Všeci se těši na granty, dotace a nove zlodějny, ukradene pracovitějšim občanum ze Zapadu.

V roce 2014 dav u televizi slibuje věrnost bruseli. Nepřitel je jasny a je třeba se mu postavit za jakukoliv cenu…

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička