Zemanovy narozeniny a technologický úpadek Západu

Větičky Ladika Větvičky

• V roce 1924 se narodil Jimmy Carter, americký prezident: „Nemůžeme být světový vůdce míru a současně světově největší výrobce zbraní.“

• V roce 1929 byl v Sovětském svazu zaveden Sovětský revoluční kalendář s 12 měsíci po 30 dnech.

Pavel Matocha: Premiér Fiala ztrácí nervy (viz jeho poslední tiskovka nebo rozhovor na Primě), soudnost (viz jeho hodnocení krajských či senátních voleb) i slušnost (viz jeho způsob vyhození Bartoše). Má dobře nakročeno ke kariéře kůlu v plotě. Podstatné byly 80tiny Miloše Zemana, na které přijeli 3 prezidenti (Polska, Slovenska a Srbska), 2 premiéři (Maďarska a Slovenska) a další významní politici střední Evropy včetně bývalých prezidentů a premiérů! Rodí se nová středoevropská spolupráce? Za zaznamenání stojí, že nikdo z těch zahraničních prezidentů a premiérů, kteří přijeli do ČR na oslavu narozenin Miloše Zemana, se nesetkal ani s českým premiérem, ani s českým prezidentem.

Novinky.cz: Ministr zahraničí Jan Lipavský dál zůstává ve funkci. Oznámil to v úterý premiér Petr Fiala (ODS) po setkání, na které mu Lipavský přinesl svou demisi poté, co oznámil svůj odchod z Pirátské strany. Ta vládu opouští. Fiala jej přesvědčil, aby kabinet neopouštěl, a Lipavský demisi stáhl. Ale to jsme čekali, že to přerostlé tlusté děcko zůstane. Erik Best to říkal už v pátek, že do něj bylo investováno příliš mnoho. A taky – ve funkci je lépe než na pracáku, že Honzíčku? Ale ty to neděláš pro sebe, ty to děláš pro dobro země, že? Bohužel, ne té naší…

iDNES: Šéf Fordu navštívil Čínu, viděl zmar tradičních značek. Situace automobilky Ford ve vztahu k čínským automobilkám se už nedá popsat, jako že by jí ujížděl vlak. Je na špatném nástupišti úplně jiného nádraží, zatímco Čína míří do cíle. Čína není konkurencí, ale existenční hrozbou. Po návštěvách Číny to tvrdí Jim Farley, generální ředitel společnosti Ford. Absolutní pesimismus u vrcholných manažerů, kteří si ročně na odměnách přijdou v přepočtu na půl miliardy korun, je věc nebývalá. Nicméně generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ford Jim Farley si právě takovou etapou prochází. Během inspekční cesty totiž mohl nahlédnout za rudou oponu automobilového průmyslu velké Číny. A co tam uviděl, mu prý způsobilo nefalšovaný šok.

Václav D.: Chtěl bych připomenout rok 1967 a sedmidenní válku Izraele proti arabským sousedům, která je v mnohém analogická „Speciální vojenské operaci“ armády Ruské federace z února 2022 a která probíhá doteď. Jedna analogie spočívá v tom, že Izrael v roce 1967 i Ruská federace v roce 2022 hrubě porušily mezinárodní právo a staly se „agresory“ a byly na půdě OSN za to odsouzeny. Analogie ale jde dál: oba státy k tomu byly vyprovokovány. Hrozila jim válka v daleko větším rozsahu s daleko větším množstvím obětí a oběma ve finále hrozila genocida obyvatelstva ze strany protivníka a samotná likvidace jejich státu. Arabové v roce 1966-7 (především dobrovolnické armádní útvary v Egyptě rekrutující se z řad Palestinců) se netajili tím, že chtějí Izrael zcela likvidovat a Židy „zahnat do moře“. V kancelářích mnohých arabských vůdců visely jako vzor obrazy Hitlera (např. egyptský Naser). Arabští sousedé Izraele silně zbrojily, prováděly společná cvičení, jejichž jediným cílem byla synchronizace útoku na Izrael. Arabové v té době měli i silného spojence: jadernou velmoc SSSR s jho satelity z Varšavské smlouvy. Připomínám – od roku 2014 (převrat v Kyjevě) se velmi podobná rétorika ozývala z Kyjeva o to horší, že kyjevská junta požadovala revizi Budapešťského memoranda a znovunabytí jaderných zbraní. (Naštěstí ruští a ukrajinští odborníci, kteří by byli schopni tyto zbraně realizovat byli již v té době v emigraci v Rusku a produkční zázemí jaderného programu bylo rozkradeno a rozkulačeno). Kyjevská junta ať pod Porošenkem či pod Zelenským vedla a vede nenávistnou a silnou protiruskou propagandu nejprimitivnějšího zrna, silně připomínající nacistický antisemitizmus. To jsou viditelné podobnosti obou konfliktů. Útoky na oblasti Doněcka a Luhanska od začátku konfliktu měly genocidní charakter především zaměřením na vybíjení civilního obyvatelstva. Izrael situaci vzniklou v roce 1966-67 vydržel snášet jen rok, ruské vedení se rozhodlo situaci silově řešit až při dalším genocidním útoku armády ukrajinské junty až po osmi letech v době, kdy bylo zcela zřejmé, že druhé strana včetně svých patronů nedodržuje žádné uzavřené smlouvy a že tady má proti sobě semknutou nepřátelskou ukrajinských nacistů a jaderných mocností (USA, Spojené království a Francie)! Putin byl velmi dlouho zdrženlivý a i začátek SVO neměl charakter války ale spíš velké policejní operace. Při jednání v Istanbulu byli Rusové opět kolektivním Západem a ukrajinským nelegálním vedením podvedeni. O té doby ruské vedení nerefletuje na „nabídky“ k jednání při současném zastavení vojenských operací. Můj osobní názor je, že od té chvíle je sice cíl operace na Ukrajině stejný jako na začátku – „denacifikace a demilitarizace“ a neutrální status Ukrajiny – s tím, že se změnil přístup: denacifikace stejně jako demilitarizace jsou realizovány masivním vybíjením ukrajinských vojenských formací, nacistických útvarů typu Azov, Dněpr, Ajdar, Sič a zahraničních žoldnéřů. Neutrality a tím i odstraněním nebezpečí vycházejícího z ukrajinského území bude dosaženo obsazením celé dnešní Ukrajiny, protože z každého zbytku dnešní Ukrajiny by se mor nacizmu, nenávisti a nepřátelství k Rusku se silnou podporou kolektivního Západu vždy mohl přetavit v existenční ohrožení ruského státu.

Vidlák: A propo… Orbán byl o víkendu u nás v Kotlince. Na narozeninách Miloše Zemana. Sešel se tam s Dudou, Ficem, Pellegrinim, Vučičem, Babišem… Na sociálních sítích těch správných a uvědomělých z toho bylo velké mrzeníčko. Na narozeniny bývalého prezidenta dezoláta přijede půl Evropy a s Fialou si zatím jeho eurohodnotná kamarádka, Leyenová, vytírá Síkel.

Jana Hamplová na Radiu Universum: Právní blackout znamená, že lidem už dojde trpělivost, vykašlou se na zákony a začnou jednat podle svého – podle přirozeného práva. To by bylo hodně špatně, zejména co se týká firem, podniků, lidí, nebo že jim ujedou nervy. Vždyť vidíme, co se tu děje, máme tady pokusy o atentáty. Martina: Ty jsi před třemi lety řekla: „Každá totalita začíná nenápadně.“ Jana Hamplová: Ano. Martina: Tak se ptám tak šeptem: Už to začalo? Jana Hamplová: Začalo. Vždyť to vidíme všichni. V okamžiku, když řekneš svůj názor, jakkoli slušně – já s tím mám teď bohaté zkušenosti, řekla jsem slušně názor, že jsem proti tomu, chci vidět informace o očkování, chci vidět nějaké vědecké argumenty – a ježíši, co bylo kolem nás, kteří jsme se kolem toho motali. A teď je to podobně. Teď řeknu, že si nepřeji, aby vysoký státní úředník, pan Foltýn, mluvil takto sprostě, vyzýval k příkopům a k budování karantén, že to je opravdu začátek totalitního režimu – a najednou je tady nějaká petice, nebo co to je, herců. Já jsem proputinovská? Z čeho tak usoudili? Z toho, že nechci, aby mluvil sprostě? Já teď mám pocit, že dáváme přívlastky úplně jiným věcem, než máme, a toto směřuje k totalitě. Říkám – já jsem to zažila: „Toto neříkej venku. Toto nesmíš říkat, jinak jsi protisocialistická. Toto tam, prosím tě, neříkej, nebo se nedostaneš na školu.“ A měla jsem štěstí, že už jsem byla v uvolněných letech a že jsem se vůbec dostala na gymnázium. Takže, jak říkám, už to začalo. Už to začalo, a pokud to nevidíme, tak jsme slepí.

Petr S.: Srpnem 1968 skončil spontánní přirozený politický a společenský vývoj v Československu a zmizel prostor pro reformy. Se stavem společnosti před listopadem 1989 se málokdo ztotožňoval, včetně vysokých funkcionářů KSČ. Lidé měli různé představy, jak by se měla společnost vyvíjet, ale kdyby v listopadu 1989 měli možnost nahlédnout na společnost v roce 2024, tak málokdo, snad s výjimkou 1 % nejbohatších, kteří vlastní 36 % majetku, by takovou společnost akceptoval. Lidé chtěli vývoj pozitivním směrem, chtěli pokrok, avšak nastal naprostý úpadek, společenská regrese s nebezpečím zániku národní a státní existence. Vrchol české společnosti vidím v šedesátých letech a vůči normalizační společnosti jsem byl značně kritický. Po 34 letech kapitalizmu se stal můj pohled na normalizační společnost mnohem shovívavější.

Petr Hampl: Nevíte ale asi, že rozhodnutí mít vlastní server magazínového typu padlo přesně před 10 lety. Byl jsem tehdy pravidelným přispěvatelem libertariánského serveru Finmag, publikoval tam delší přemýšlivé texty a dokonce za ně dostával honoráře. Jenže pak došlo na osudovou chybu. V Modlanech u Teplic se chystala výstavba ukázkové arabské kolonie, místní lidé jim dělali nějaké naschvály a zprávičku o jednom z těch naschválů jsem nasdílel na Facebooku. Ještě ten den jsem skončil. Finmag neodebral ani ty texty, které byly napevno nasmlouvané. V dalších letech mě pak vyhodili z normálního zaměstnání a vyštípali z dalších redakcí. Jak mi pak řekl jeden politický poradce, „oni tě stejně nenechají na pokoji, nemáš co ztratit“ a já se zapojil do práce protiislámského hnutí. Tudíž ještě víc osobních útoků, z toho část na mou rodinu, z toho nějaké další problémy, to si možná dokážete představit. Nechci se už k tomu vracet, ale připomínám z psychologie, že když se lidé dostanou do krizových situací, část je natrvalo traumatizována a stejně velká část naopak charakterově vyroste. A když srovnám svůj dnešní život před tou krizí s tehdejším, jednoznačně mi to prospělo. Zůstala mi ale skepse k mnoha osobnostem dnešní „alternativy“, protože si velmi dobře pamatuji, že když šlo opravdu do tuhého, ti lidé byli nejen zalezlí, ale mnozí z nich se s chutí přidávali k honu na „islamofoby“. Víte třeba, jaké kapky dostal Josef Skála ve své straně za to, že si sedl ke stolu vedle mne? Když se dnes stylizují do bojovné opozice ti lidé, co na nás tehdy podívali trestní oznámení za „šíření nenávisti“, myslím si svoje. Když mě vyhodili z Finmagu, napsal jsem, že petrhampl.com bude tím novým médiem, kde budou moje texty vycházet. A došlo na to. Přesně o 10 let později. Mimo jiné díky mnoha podporovatelům, povzbuzovatelům, čtenářům atd.

PŘEDCHOZÍ VĚTIČKY ZDE