Zpět

Brusel byl kdysi krásné město. Výstavní, okázalé, velkolepé. Habsburské. Široké ulice, spousta památek, vkusné fasády v ulicích. Domy úzké, protože zde se platí daň z nemovitosti nikoliv z pozemku, ale z průčelí.

Navíc je to daň velmi progresivní, takže v Belgii nebylo drahé vlastnit dům či byt, ale je velmi drahé vlastnit víc domů či bytů.

Poslední injekce bohatství a peněz přišla právě v souvislosti s umístěním sídel evropských institucí. Přece jenom, čtyřicet tisíc úředníků, tisíce lobbistů a dalších přidružených existencí, to je obrovské číslo.

Ulice se každé ráno beznadějně ucpou, takže je zapotřebí si buď přivstat, a nebo prospat dopoledne. Kdo vyjede do práce v osm hodin, ten dojede po desáté. A je úplně jedno, jak to má daleko. Na kole se zde jezdí především kvůli faktické neprůjezdnosti pro automobilovou dopravu.

V centru Bruselu je stále ještě vidět, že jste na návštěvě u mnoha miliard euro. Budovy jsou okázalé, auta naleštěná, obrovská a elektrická. Kavárny jsou stylové, hezké, ale pár minut od centra už se člověk neubrání dojmu, že líp už bylo. Většina domů kdysi byla krásná.

Teď už je vidět, že postavit na chodník lešení, aby se opravila fasáda, je dražší než vlastní oprava. Výměna oken je násobně dražší než samotná nová okna, a zkoušet nějakou přestavbu bytového jádra? Zlatý voči! Už se prostě jen flikuje.

Tu a tam ještě vidíte, že majitel na to má, a v jinak šedé uliční zástavbě se vynoří bývalá krása, ale o to víc to zdůrazňuje pozvolný úpadek okolí. Je to vlastně horší než válka nebo povodeň, protože to jde pomalu. Každý rok si víc peněz vezmou úředníci s lejstry, a tak zbude méně na zedníky a instalatéry. Zbývá méně na pokládku asfaltu. Úřednické postupy jsou tak složité, že sezení v kancelářích a čtení lejster je vlastně dražší než parta Turků, kteří by vám přestavěli dům.

Ano, tady v Bruselu pracují rukama jen černoši nebo jižané. Bílí muži už jim ani nešéfují. Ti právě sedí v těch kancelářích a starají se, aby na přestavbě domu vydělali, i když nic nedělají.

A tak bydlím v domě, který byl kdysi krásný. Ale kterýkoliv český panelák ho dnes předčí. Jak prostorem, tak vybavením. Jezdím ulicemi, které byly kdysi výstavní. Ale dnes už jsou především ošuntělé. Vlastně si už člověk dovede představit, jak to bude vypadat za sto let. Salámová metoda funguje. Je to stejné jako s migrací. Každý rok prostě přijdete o kousek kvality a komfortu. Na ceně nemovitosti se to neodrazí. Ta pořád roste, protože pořád roste evropská byrokracie, což znamená ještě víc úředníků, kteří si ještě rádi pronajmou stále mizernější bydlení. Ale už roste jenom cena, nikoliv životní úroveň.

Často doma na byrokracii nadáváme, ale máme se od našich západních vzorů ještě co učit. Myslíme si, že už máme úřednickou dystopii, ale ve skutečnosti se dá zajít ještě o hodně dál.

Všechny příspěvky s Vidlák