Zpět

Jak v demokracii zařídit, abych si mohl dělat, co chci? Jak bez povšimnutí protlačovat agendu, za kterou by mě jinak lidé oběsili? Jak to dělat dlouhé roky a desetiletí? Jak posouvat Overtonovo okno od dvou pohlaví ke sto padesáti? Jak dostat do legislativy absurdnosti odporující fyzikálním zákonům?

Jednoduše… stačí to udělat složité.

Tak složité, aby tomu běžný člověk, který má úplně jiné starosti, nemohl porozumět. Zahrnout ho odbornými termíny, zahltit ho složitým těžkopádným procesem, ve kterém se v mnoha případech nevyznají ani ti, kteří jsou jeho součástí.

Stačí to všechno umístit do olbřímí budovy, která vysává energii, jen co do ní člověk vleze. Uvnitř je chaos, hemžení, spousty kanceláří a za nimi další kanceláře a ještě další kanceláře.

Dát možnost rozhodovat zvoleným poslancům, ale postarat se, aby jednotlivec nic nezmohl. Aby neměl šanci postřehnout všechno, aby mu z podstaty musely unikat informace, aby to po těch chodbách prostě nestíhal uběhat. Aby se musel spojovat, sdružovat do frakcí, aby se jeho názory rozmělnily v kompromisech.

Prostě se postarat, aby jednotlivec nemohl být ani fyzicky, ani duševně, ani duchovně, schopen to celé obsáhnout.

Ale jinak, procesy běží. Nařízení i směrnice se schvalují, jsou uváděny do praxe a jejich plnění je vynucováno. Úřednický aparát se o to postará. Demokracii je učiněno zadost. Za každým nařízením je vůle lidu, reprezentovaná vůlí poslanců, kteří patřičnou většinou svým hlasováním ono nařízení podepsali. A pro jistotu ještě umožnit vějičky, které odvádějí pozornost. Například rezoluce bez právní závaznosti.

Výsledkem je EU, jak ji známe. EU sto padesáti pohlaví, grýndýlového šílenství, okrajování svobody, deindustrializace a nerozvoje.

A kdo za to může? To je dlouhý příběh. Tak dlouhý, že si ho nikdo nenechá vyprávět. Nedá se vtělit do pětiminutového článku. Nedá se vtělit do hodinového filmu. Nedá se vtělit ani do dvacetidílného seriálu. Je to příběh k uzoufání nudný, je to příběh lejstra, které prochází stovkami kanceláří, a každá se na něm nějak projeví.

Jakékoliv vysvětlení je zkratka, a tím pádem je nepřesné a vlastně je to dezinformace. Skutečné vysvětlení v plné šíři si nikdo nedoposlechne do konce.  Je nezajímavé. Není za ním žádný heroismus, žádný velký příběh, jen úřednická šeď a zákonité odtržení od reality.

Obstát v tomto prostředí, to je jen pro nemnohé. Jen velmi silný charakter obstojí, pochopí, jak to funguje a alespoň trochu s celým molochem pohne. Ostatní se prostě přizpůsobí. Ale kdo obstojí a kdo neobstojí, to se pozná až tam. To se nezjistí podle slibů v předvolební kampani.

Voila… toť Evropský parlament.

Všechny příspěvky s Vidlák