Zpět

Volbu amerického prezidenta jsem sledoval přímo ze své kanceláře v Bruseli. A samozřejmě mě velmi zajímalo, jak se budou naše slovutné evropské instituce tvářit, až to nějak dopadne. Budou nadšené? Nebo potečou slzy tak mocně, že místní kanalizace nebude stíhat?

Američané volbu svého prezidenta prožívají. Emoce tečou, dělá se kolem toho pořádná show, patří k tomu velká slova a ještě větší gesta, prostě vidíte, že je to pro Američany stále živá a důležitá záležitost.

V europarlamentu v té době grilovali budoucí eurokomisaře a všem to bylo jedno. Tam totiž žádná gesta nebyla a vlastně nebyla ani žádná slova. Tedy… mluvilo se… tři hodiny trvá to grilování… ale nikdo nic neřekl. Úřednické ptydepe je naprosto nestravitelné a musíte být opravdu hodně dobrý novinář, abyste z tříhodinového proslovu Josefa Síkely dali dohromady alespoň přitažlivý titulek.

A pak vyhrál Donald Trump. V USA vybuchl gejzír radosti i zklamání, a v europarlamentu to bylo, jako když hodíte kámen do medu. Evropská většina byla notně zklamaná, ale reagovali na to tím, že se zavřeli v kancelářích, a pokračovali v agendě. Znáte to… když jste rozhození, věnujte se oblíbené činnosti, to vás uklidní.

V USA zatím Trump sliboval, co všechno udělá, s kým zatočí, koho vyhodí, a že za Kamalu Harrisovou doplatí dluhy z kampaně, v Bruselu se dál vyplňovala lejstra. Pokud někdo reagoval na vývoj v Americe, byl to nějaký premiér či prezident, ale rozhodně ne komisař. Svět se přece točí kolem EU, ne? To EU je nejlepší úplně ve všem a všechno dělá vždycky správně. Guy Verhofstadt je toho důkazem.

Změnila se vlastně jen jedna věc. Všichni začali bezděčně projevovat větší úctu Viktoru Orbánovi, protože on bude Uršule Leyenové říkat, co si americký prezident přeje, a nechá šéfku komise, aby se s tím nadělením nějak vyrovnala.

Všechny příspěvky s Vidlák