Žijeme ve světě plném magorů

• V roce 1940 se narodil Ladislav Pecháček, český spisovatel: „S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí.“

• V roce 1916 byl ve Vídni v nepřítomnosti odsouzen Tomáš Garrigue Masaryk k trestu smrti za velezradu. Založil tak tradici prezidentů, kteří byli před svou inaugurací odsouzeni, nebo naopak zatčeni po konci svého mandátu. Tradici porušili až Václav Klaus, Miloš Zeman a Petr Pavel. Zatím…

Petr Hampl: Žijeme ve světě plném magorů, konflikty začínají až příliš snadno, a to včetně konfliktů ozbrojených. Potřebujeme především spoustu změn uvnitř státu, a ideálně tak, aby to vyvolalo co nejméně pozornosti v cizině. Jak to říkal jeden z bodů čínské strategie: „držet se ve stínu.“ Konec konců, v moderních českých dějinách jsme udělali zkušenosti, kdy celý svět měl údajně obdivovat český socialismus s lidskou tváří a všichni víme, jak to nakonec dopadlo. Proto nepodporuji žádné vystupování z organizací ani vstupování do jiných ani žádná velká vyhlášení. Ani vypovídání smluv. Ale tím rozhodně nemyslím, že by se ty smlouvy měly dodržovat. Například místo okázalého vypovídání okupační smlouvy s USA by v tuto chvíli stačily drobné technické problémy, které znemožní předání základen okupační armádě.

Ivan Hofmann pro Radio Universum:  řekl bych, že ten odkaz Listopadu takovou sílu jako tenkrát nemá, myslím si už dlouho. Já si osobně myslím, že šlo o promarněnou šanci. Kdybych to teď měl říct bez nějakých legrací, promarněnou šancí udělat Československo suverénní republikou, nezávislou politicky, ekonomicky, vojensky, republikou neutrální, s korektními vztahy se sousedy, já myslím, že politikům, vesměs amatérům, kteří se tenkrát dostali k moci, k tomu chyběla kuráž, pak jim chyběla diplomatická dovednost, ale především si asi vůbec neuměli představit, že by naše republika byla sama za sebe. 

Já si pamatuji, že všechny ovládla taková potřeba někam patřit. Někomu se podřídit. A v takové té naivitě, že Západ nás přijme jako rovnocenného partnera, že se na nás těší, tak jsme se fakticky stali, aniž bychom si to na začátku uvědomovali, periferií Západu, takovou ekonomickou kolonií, vlastně kořistí vítěze studené války.

Echo24: V roce 2023 se jméno Muhammad poprvé stalo nejpopulárnějším jménem pro chlapce v Anglii a Walesu. Pokud by se však sečetly všechny pravopisné varianty tohoto arabského jména, dominovalo by žebříčku už více než deset let. Informuje Daily Mail. Tento historický milník podtrhuje rostoucí význam muslimské komunity v Británii a popularitu jména Muhammad, které znamená „chvályhodný“ nebo „obdivuhodný“ a odkazuje na zakladatele islámu, proroka Muhammada. Já vlastně ani nevím, proč se o tom píše. Mě ty informace o muslimských zemích nikdy moc nezajímaly… 

Gruzie: Během posledních pěti dnů gruzínská policie použila proti pokojným demonstrantům gumové projektily, pepřový sprej, slzný plyn a vodní děla. Mnoho demonstrantů bylo vystaveno krutému bití, včetně incidentů z rukou neoznačených policistů. Podle lidskoprávních aktivistů speciální jednotky obklíčily demonstranty, místo aby je rozehnaly, a způsobily jim fyzická zranění. Počet obětí se výrazně zvýšil, včetně 27 demonstrantů a 16 policistů hospitalizovaných se zraněními a popáleninami.

A mohl bysem vědět, jak to ti pokojni demonstranti robi, že je 16 policajtu popalenych v nemocnicach? Jak se jim to asi přihodilo? Kdo začal s nasilim? A co na to Josef Goebbels? 

iDNES: Trump uvedl, že Čína, Rusko, Indie a další země ve skupině BRICS „budou čelit 100procentním clům“, když neupustí od svého projektu posilování finanční integrace. „Požadujeme od těchto zemí závazek, že nevytvoří novou měnu BRICS a ani nepodpoří žádnou jinou měnu jako náhradu za mocný americký dolar,“ prohlásil nastupující prezident USA.

A z čeho ma taky strach, ten synek? Žeby Ameryka nebyla bez podpory lichvy konkurenceschopna? 

Gruzie: Ústavní soud zamítl žalobu prezidentky Salome Zurabišviliové. Ta požadovala, aby soud prohlásil nedávné parlamentní volby za protiústavní. Podle gruzínského ústavního soudu byly tyto volby v pořádku a protiústavní nebyly. 

První zprávy: 9.ročník udělování ceny Václava Matěje Krameria: „Po roce jsme se opět setkali, abychom vzdali hold novinářům, publicistům, fotografům, moderátorům, vydavatelům, kteří nejsou ochotni přistoupit na zglajchšaltování a potupnou službu momentální politické moci,“ řekl v úvodu Stanislav Novotný. Moci, jež by je ráda použila k zotročení národa, k upevnění svého výsadního postavení. Moci, která usiluje především o osobní prospěch těch, kteří si užívají plodů práce jiných, ale sloužit bližním nechtějí. Moci, která usiluje vždy o moc absolutní. A proto platí Krylovo, že politikům se nevěří, politici se kontrolují. A o lidi, kteří tak činí nám jde. Právě takové lidi chceme podporovat alespoň morálně. K tomu slouží i Krameriova cena. Je tady kvůli povzbuzení, ubezpečení, že laureáti dělají svou práci dobře, že jsou profesionální a poctiví. Ale také, a to v neposlední řadě, kvůli vytváření komunity, společenství. Společenství lidí, kteří si dodávají odvahy, pomáhají si a podporují se vzájemně. Lidské společenství totiž stojí na pospolitosti. Moc chce vždy společenství rozdělit, a v samém důsledku atomizovat. Nahým a bezbranným, jež jsou zbaveni rodinných a národních pout, se dobře vládne. Svobodná novinařina by tedy měla odhalovat praktiky moci, a to ve jménu blízkosti k blízkým zejména. 

Chtěl bych ještě poznamenat, že svoboda slova je nedělitelná. Vypadá to jako fráze, ale když dnes vidím, kterak by se mnozí hrdinové rádi zaměřili např. na ohrožení svobody slova až někdy od doby covidové, je mi z toho poněkud úzko. My musíme diskutovat o všech aspektech kořenů našeho současného marasmu. A ten spočívá ve způsobu tzv. České transformace stejně, jako v postupné vlastizrádnosti všech polistopadových vlád. Nelze se vyhýbat žádnému tématu. Oportunismus v boji za svobodu slova smysl nemá,“ dodává Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií. 

Laureáti Krameriovy ceny za rok 2024

Pavel Kapusta  je slovenský novinář, publicista, vydavatelství Medialis, s.r.o., šéfredaktor internetového portálu napalete.sk. Působil ve Slovenském rozhlase, Slovenské televizi, Rádiu Rock FM a týdeníku Extra Plus. Začal moderovat debaty na politické a společenské témata s názvem Diskusia Na palete, sestříhané videozáznamy jsou dostupné na portálu napalete.sk a YouTube. 

Ing. Jaroslav Štefec, Plk. v. v., vojenský expert a bývalý šéf Národního úřadu pro vyzbrojování. V současnosti významný publicista orientovaný především na bezpečnostní témata. Malá pikantní podrobnost: v roce 2011 o něm psal Respekt a mluvil Martin Veselovský v Českém rozhlase jako o člověku neprávem propuštěném z Ministerstva obrany. Ještě tak před pěti lety jste jej mohli vídat v diskusních pořadech České televize. A dnes? 

Doc. PhDr. Petr Sak, CSc. V roce 1969 vystudoval obor vzdělávání a výchova dospělých-sociologie kultury („Informace a jednání“) na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, v roce 1972 tamtéž získal titul PhDr. v oboru pedagogická psychologie a dizertaci obhájil v r. 1977 v oboru sociologie, specializace sociologie mládeže a sociologie výchovy. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se věnuje především oblastem hodnotové orientace a životních cílů mládeže, spirituality mládeže, volného času a volnočasových aktivit mládeže, otázkami sociální zrání, vztahu médií a mládeže, ale i problémem sociální deviace mládeže, úlohy a funkce mládeže v reprodukci společnosti, otázkám generace. Často ale také publikuje články s tématikou domácí politiky, zabývá se tématem cenzury a omezování svobody slova. 

Tomáš Koloc. Narodil se v Pardubicích. Déle než královéhradeckou Pedagogickou fakultu, obor Český jazyk – občanská nauka (čtyři roky), studoval pražskou Akademii sociálního umění (šest let). Zabývá se také kulturní publicistikou a překládá knihy z angličtiny. Vyšly mu dvě sbírky básní a krátkých poetických próz. V posledních letech na sebe upozornil jako komentátor Krajských listů. 

Přemysl Janýr ml. je český politický aktivista, publicista, signatář Charty 77 a představitel českého exilu. Jeho otcem byl sociální demokrat Přemysl Janýr starší. Přemysl Janýr mladší maturoval roku 1968, a tomtéž roce jeho otec odešel do exilu. Přemysl Janýr mladší byl pro své názory vyloučen ze studia žurnalistiky, byl perzekvován státem a v červenci 1978 s manželkou emigroval do Vídně. Podnikal v oboru IT, dnes v důchodu. Zároveň se věnuje politické a publicistické práci. 

Dušan Veselý je český novinář, absolvent fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. V letech 1990 až 2008 šéfredaktor Redakce obrazového zpravodajství ČTK, Od roku 2013 se věnuje pedagogické činnosti. Ve své novinářské a publicistické činnosti zaměřený na obor fotožurnalistiky. Kurátor řady fotografických výstav. Člen národních a mezinárodních porot fotografických soutěží. Ke 100. výročí vzniku ČSR připravil dvě výstavy – Okamžiky století z fotoarchivu ČTK a Slibuji věrnost republice pro Leica Gallery spolu s fotografkou Danou Kyndrovou. V roce 2019 se jako kurátor spolu s Jaroslavem Kučerou a Danielou Mrázkovou podílel na přípravě výstavy 1989 Pád železné opony v Královském letohrádku na Pražském hradě. S Jaroslavem Kučerou je autorem obrazové publikace 1989 Sametová revoluce, která vyšla při příležitosti téže výstavy. S Jaroslavem Kučerou vydal i velmi originální dokumentární knihu Klid před bouří, zveřejňující dokumentární fotografie z běžného života za normalizace, přibližuje atmosféru tehdejší společnosti včetně vináren a hospůdek 4. cenové. Je to v mnoha ohledech nejnázornější dokument svědčící o našem životě před listopadem 1989. 

Miloš Zábranský je český režisér a scenárista. Studium na katedře režie na FAMU absolvoval roku 1982. Kromě filmové tvorby se věnoval pedagogické i publikační činnosti, jako aktivní sportovec se zúčastnil několika expedic i výzkumných výprav. Natáčel pro mezinárodní organizaci UNICEF a zastupoval Společnost pro vědy a umění. Z jeho filmové tvorby jmenujme psychologické drama Dům pro dva z roku 1988, který kvůli křesťanským odkazům měl problémy už při schvalování. Na Dům pro dva navazuje filmové sci-fi podobenství Masseba (1989) a trilogii uzavírající Stavení (1990). Nedávno jsme si mohli připomenout díky Zábranského dokumentu Občan Kryl také dvojí letošní výročí tohoto umělce – 80% let od narození a 30 let od jeho úmrtí. Zábranského film byl vynikajícím dokumentárním zachycením této originální a v českých dějinách neopakovatelné osobnosti.

Vladimír Kapal in memoriam, zakladatel a hlavní moderátor internetového Svobodného rádia, kde řadu let dával prostor názorům lidí, kteří byli vytlačeni z veřejného prostoru. Proto byl věcně správně nazýván představitelem mediální alternativy. Zemřel na následky soudního popotahování a nakonec i verdiktu za vyslovení názoru. Je to tragický příklad toho, jak by neměla jednat svobodná demokratická společnost. Dnešní naše politická realita vylučuje z veřejného prostoru veškerou diskusi, o níž TGM kdysi pravil, že to je sama podmínka existence demokracie. Vladimír Kapal toho udělal mnoho pro naši alternativní mediální scénu. Čest jeho památce! 

Vidlák: Tak nám rumunský ústavní soud anuloval rumunské prezidentské volby. Proč? Protože dostal „zvýšený počet žádostí o anulování.“ Fakt, nekecám. Kampaň Calina Georgescu prý byla „organizována zvenčí.“ Navíc prý Georgescuovi hrozí zatčení a zákaz opětovné kandidatury. Rumunsko je člen NATO, přes Rumunsko teče velká část vojenské pomoci na Ukrajinu a přes rumunské přístavy se posílá do světa ukrajinské obilí. K tomu tam má NATO důležitou základnu. Tohle všechno chtěl Georgescu omezit a nijak se tím v kampani netajil. Ještě před čtyřmi dny ten stejný ústavní soud jednohlasně potvrdil po předchozím přepočítání výsledků, že vše je v pořádku. Mezitím se ozvala americká administrativa a mluvila o důležitosti Rumunska ohledně války na Ukrajině. Varovala Rumuny, aby si nezahrávali… A šup, ústavní soudci najednou jednohlasně celé volby anulovali. A tak se sáhlo na samotnou podstatu demokracie – na volby. Volič už nemá posvátné právo nechat se ovlivňovat kým chce, už existují názory, postoje a myšlenky, kterými se ovlivňovat nechat nesmí. Nesmí na ně ani pomyslet, protože jinak by mohl volit nevhodně a to nesmíme dopustit. Podle liberálů je demokracie nikoliv vůle lidu, ale konsenzus institucí. Jejich institucí. Kdysi se to jmenovalo vláda jedné strany a dneska se to jmenuje anulace ústavním soudem. Ale výsledek je stejný. Jsou věci, které ví režim lépe než lid. Nevznikl ústavní soud náhodou proto, aby ze zastával lidu proti panovníkovi? Nevznikl proto i parlament? Nevznikla poslanecká imunita proto, aby se směly říkat i velmi buřičské věci?