Zpět

Usedl jsem vedle stařenky ve skleněné čekárně zastávky autobusu a málem bych usnul, kdyby na mě nesvítila reklamní plocha. Náhle jsem se probral. Obrácen zády se ke mně na pozadí krajiny zastavěné k obzoru pylony větrných mlýnů obracel kudrnatý chlapec nebo děvče, zřejmě nějaké třetí pohlaví, s ohromným nápisem: „I ty jsi Evropa.“ A tři úderná slova vyvedená tiskacím písmem DEMOKRACIE, DIVERZITA, OCHRANA KLIMATU. Babka si všimla mého zděšeného pohledu, koukla na obraz a zeptala se: „Nevíte náhodou, co to je diverzita, nejsou to diverzanti?“ To staré slovo propagandy by mě nenapadlo, přeložil bych ho jako různorodost, ale její otázka mě trkla, vždyť masová imigrace společnost rozkládá. „Asi jo,“ řekl jsem, „ale tykat by nám nemuseli.“

Oni, ti nepodepsaní, však víme kdo. Doma jsem si vygoogloval oficiální stránky Komise v češtině, a vyskočilo na mě pod hlavičkou „You are EU“ pět různých plakátů – to čeští propagandisté zřejmě nelíbivý akronym Unie předělali na Evropu. A vysvětlení jak vyšité z agitpropu 50. let. Máme se „zapojit,“ EU je náš „závazek nové lepší budoucnosti“, máme „společný cíl na cestě kupředu“ a „na základě jednoty a solidarity“ musíme bránit „mírovou Unii“.

Zuří ekonomická válka s Ruskem a Komise pořádá propagační kampaň za miliardy, jako by se nechumelilo. Nikomu se za své činy nezodpovídá, nikdo ji nevolil, nikdo ji neodvolá, přesto máme věřit, že žijeme v demokracii.

Jak vidno, inženýři lidských duší a plánovači budoucnosti mluví stejným jazykem kolektivismu a vyžadují jednotu a solidaritu. Staří liberálové uznávali svobodu společnosti a politiku chápali jako diskusi. Sice také věřili v pokrok, ale jeho směr považovali za nepoznatelný, za spontánní neřízený rozvoj společnosti od zdola, závislý na rozdělení moci a svobodné debatě, dnešní politici Unie znají konečný smysl dějin a hodlají svou vizi vnutit ostatním. Proto vyrábějí hesla o demokracii, rovnosti, různorodosti, toleranci a solidaritě, ale někam se jim ztratila svoboda. Co kdyby jim jejich projekt zhatila?

S integrací evropských států to neměli snadné, a ještě jim dala vale Británie. Naštěstí se objevilo nové obtížně popiratelné téma – lidskou činností zaviněné globální oteplování, a Unie dostala vítr do plachet. Hlavní komisařka přiznala, že EU získala nový účel: Nulové emise. Státy EU sice vypouštějí pouze 16 procent světových emisí skleníkových plynů, ale máme je brzy snížit na nulu – i za cenu chudoby. A co na to svět, jemuž chtějí unionisté jít příkladem? Pravidelně na různých shromážděních o klimatu, tak jako právě nyní v egyptském letovisku Šarm el Šeichu, všichni delegáti slibují, že pro snížení globální teploty udělají, co se dá, ale to víte, říkají představitelé třetího světa, jsme chudí a nemůžeme si zničit hospodářství. A Západ by měl platit odškodnění za svou průmyslovou minulost a financovat jejich zelenou transformaci. Každá hysterie je podezřelá, nedávno jsme ji zažili s covidem, a nadělali ohromné škody. Odkud se bere jistota, že tak mocně přispíváme k přehřátí planety? Můj otec byl geolog a nepopíral existenci skleníkových plynů, tvrdil ale, že se nacházíme na vrcholu doby mezi ledové a za pár desítek let se začne atmosféra ochlazovat. Budoucnost nelze plánovat, lidstvo se může klimatu leda přizpůsobit.

Narodil jsem se do tábora míru a socialismu, zažil jeho běsy, horory a pád. Nerad bych se dožil jeho nové, měkčí verze. Naše mládež neznalá dějin cestuje, studuje a pracuje v EU, a tak její ideologii přijímá. I ona potřebuje světský ideál, když nemá náboženskou víru. Ty plakáty míří na ni. I ona brzy, až bude zle, pozná, že nelze budovat utopii.

Všechny příspěvky s Alexander Tomský