Zpět

Šmatlal sem po plažach Hikkaduwy, hulil cigara bez samozhašacich chemikaliji, lel se do hlavy divne pivo, levny arak a neznačkovu kolu, chaloval ryžu a nudle polete kari svinstvama a přemyšlal o tym, jaci su mistni černi synci žebraci oproti nam, vyspělym Ostravakum.

My Ostravaci, keři robime na vratnici Nove Huti Lančmita Mitala, si klidně možeme dovolit raz za dva roky, kdy šetřime jak mamlasi, se zebrat a tyden, někdy aji dva stravit na plažach Sri Lanky. Tuž sem se s takym opovrženim dival na ty bose hňupy a bylo mi jich lito.

A pak sem jedneho Cejloňana potkal v baru a řikam mu: „Synku, čemu ste ten kolonyjalizmus rušili? Nebylo lepši si ho nechat? Mohli ste se mět lip, ni?“

A ten černy synek mi pravi: „Posluchej, Ladik, než tu přišel prvni Angličan, neměli zme žadne daně, žadne banky a tym padem ani žadne dluhy a hypoteky. Žradla bylo po cypa, ryb sis moh nachytat cos chtěl, divoci bravci běhali po kopcach a vyryvali nam lanyže. Kokosy, banany, ananasy a jine srandy nam rostly na stromach zadarmo. Voda byla čista, nikdo ju nebalil do PETek a když bylo třeba, šamani lečili zadarmo, žaden třicetirupijovy poplatek nebyl potřebny. Baby robily domaci robotu a nepyskovaly, chlopi lovili ještěrky a chytali ryby. Večer všeci zpivali, tancovali, chlastali zkvašenu šťavu, hulili a šukali.

Jestli si bily Angličan myslel, že taky system može vylepšit, pak je třeba řict, že byl pěkny cyp. Před šedesati rokama zme ho vyhnali a od te doby se snažime vratit to zpět…“

A ja, bily ostravsky cyp sem se zastyděl a od te doby přemyšlam, kaj zme my – sudruzi z Endeer – zrobili chybu?

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička