Zpět

Přesně takový malér vypukl v Británii o vánocích, jak se tradičně všichni Britové rozjíždějí navštěvovat příbuzné a přátele. Vlastně kdepak malér: „zlý sen“ alias „noční můra za bílého dne“ se tomu začalo spílat, jak elektromobilisté trčeli v několikahodinových frontách v mrazech u nabíječek. Trasy, které se benzinovými vozy zvládávaly za půldruhé hodiny, trvaly trojnásob i čtyřnásob. Babiččiny pečené krůty, načasované čerstvě na oběd, chladly do půl páté. Venkovské puby, kde Londýňany očekávali jejich místní přátelé na oběd, měly zavřeno, než tam dorazili. Návrat domů, načasovaný na sedmou, trval do půlnoci.

Nabíjecí stanice na půli cesty, bez nichž by se do cíle nedojelo, měly některé nabíječky porouchané. U těch neporouchaných trčela ve frontách tu tři, tu čtyři auta. V jednom případě zmiňovaném v reportážích a rozhovorech s uvázlými elektromobilisty jich čekalo deset. A na vysvětlenou pro neznalé: Nabití jednoho auta na dojezd 150–200 kilometrů trvá 20 minut. Tři auta před vámi – hodina zpoždění. V mrazu při čekání musíte přitápět – elektřinou, která vám bude chybět na jízdu. Běžné nabití, které ještě před rokem stálo 7 liber, se do vánoc zdražilo na 15, u toho malého procenta fungujících „rychlonabíječek“ na 30.

Alternativa – jet dál a riskovat, že s elektřinou, která vám zbývá, nedojedete k příštím nabíječkám a zůstanete trčet uprostřed dálnice. Elektřinu vám do kanystru nikdo nenalije, i kdybyste si pro ni došli pěšky. Když k té další dojedete, posedíte si v podobné frontě i tam. Nebudou-li už všechny její nabíječky porouchané. Jako že jedno či druhé bylo o vánočních svátcích po celé Británii téměř stoprocentně zaručené.

A to se Británie pyšní, že těch nabíjecích stanic má 35 tisíc. Jenže – a ouha: některé z nich jsou tak slabé, že plné nabití může trvat až 24 hodin. Těch „rychlonabíječek“ (to jsou ty, kde nabijete za 20 minut na těch 150 kilometrů), je jen 6 400. A další ouha: Britové mají v provozu 420 tisíc elektromobilů. Vyjeďte se všemi ven v týž den.

V roce 2030 má skončit prodej aut se spalovacím motorem. Tím se prodej elektromobilů zněkolikanásobí. Jenže – další ouha: vláda nemá dost peněz na stavbu takového počtu nabíjecích stanic, jakých bude potřeba k běžnému provozu při odhadu do té doby prodaných a provozovaných elektromobilů. Prý těch stanic bude o 190 tisíc míň, než se plánovalo, vláda přiznává. Navíc – a ještě další ouha: celá elektrická síť, poháněná „eko-neškodnými“ zdroji, nebude generovat dostatek energie na obsluhu i těch, které se stihnou postavit. A vůbec nikdo nedokáže odhadnout, kolik bude elektřina stát a kolik těch šťastných elektromobilistů si své vozy bude vůbec kdy moci nabít. To je elektro-pokroková Británie. Ví někdo, jak se to plánuje, předpovídá, nebo aspoň odhaduje u nás?

Nedivme se, až makléři začnou nabízet investice do chovatelství koní, rychlosklízeček kobylinců a výroben kočárů a dostavníků, jak je známe z historických filmů a westernů (koně snad neprdí tolik metanu jako krávy?). Možná bychom se měli připravit na evropskou koňskou variantu předpovědi tímto citátem jednoho proslaveného arabského šejka:

„Můj táta jezdil na velbloudu. Já jezdím mercedesem. Můj syn lítá boingem. Jeho syn bude jezdit na velbloudu“.

Kurasovy knížky najdete třeba zde:  http://www.pi-shop.cz/kuras/

Všechny příspěvky s Benjamin Kuras