Zpět
Jeli jsme ve vlaku, který mířil do zdi
Stanislav Bernard v rozhovoru mimo jiné říká:
- Finanční krize 2008 vlastně pořádně neproběhla. Od té doby byla ekonomika na drogách. Zadlužení se dodnes ještě hodně prohloubilo.
- Jsem až v šoku z toho, jak málo lidí si uvědomuje, co je to vlastně stát. A že pokud vám má dát nějakou korunu, musí ji někomu vzít.
- To, co přišlo jako koronavirová krize, vnímám jako varování. Varování od života, vesmíru -nebo jak to budeme nazývat, že jediný imperativ stálého růstu je skutečně nesmysl.
- Jsme součástí přírody, ne páni přírody.
- Novinářské titulky jsou vždycky nadnesené.
- Bylo by potřeba ty tři sazby DPH na pivo zrušit a ponechat jen jednu, desetiprocentní.
- Jsem přesvědčen, že ten vlak, ve kterém jsme jeli před koronavirovou krizí, jel do zdi.
CO JE TO VLÁDA A ČÍM BY MĚLA BÝT ?
Jednoduše řečeno Je to vládní výbor sněmovny, tedy ve svobodných volbách zvoleného vládního shromáždění. Zodpovídá se mu a může jen to, co mu sněmovna dovolí. Tento postulát se má však ve skutečnosti daleko složitěji, neboť není respektován.
Lidský svět je spontánním řádem a jednotliví lidé a jejich organizace, včetně národních států, jeho prvky. Ŕídí je v jejich osobních životech ve skutečnosti jediné právo pravé, právo soukromé, které máme, coby systém zákazových pravidel správného chování neosobně zabudovaný ve svých myslích výchovou a pozorováním okolí odmalička a poté po celý život.
Ten, a nic jiného, nám umožňuje se bezkonfliktně adaptovat na spontánní řád, tedy na prostředí, situaci a budoucí neznámé, a sledovat bezpočet účelů a cílů svých jednání stejně tak, jako ostatním.Tak lidský svět z hlediska soukromých životů jednotlivců funguje a nedá se s tím hnout.
Ve hře lidské situace je však ještě jedna rovina rozhodování. Tzv. správa věcí veřejných, tedy společných záležitostí všem a všech.
Tady nastupuje tzv. demokracie, tedy většinové rozhodování o tom, jak naložit s veřejnými prostředky, získanými zejména z daní občanů a firem. Kdyby to bylo jen takto, bylo by to skvělé. Jenže lidé o tom, co píši nemají ani tušení a myslí si, že jimi zvolení, a tedy i vláda, byla jimi povolána proto, aby jim zákony, které ve sněmovnách světa všichni složi většinovým hlasováním, řídili životy právě oni.
To je však fatální omyl a destrukce skutečného principu, na kterém lidský svět vyrostl a stojí, jediné možnosti jeho existence, právě spontánního řádu lidského světa.
A spor mezi tím, co lidé ve skutečnosti 24 hodin denně žijí a čím jsou řízeni a tím, co vlády vymyslí a nutí je podle toho žít, je na světě. Proto nelze, než za těchto okolností nazvat vlády jinak, než vládami zločinnými a to není řeč o jejich personálním složení, mnohdy ze skutečných zločinců.
Co tedy s tím, když se má situace takto tragicky a vlády nejsou jen údržbářskými četami správně nastavené struktury státu, jak by měly být, ale naopak, zločinnými skupinami vyslanými zločinnými voliči z cílem vykrást v jejich prospěch státní rozpočet ?
Jediným opatřením proti této zlovůli občanů a jejich vyslanců je demarchie, tedy institucionalizovaná vláda práva soukromého nad úplně vším. Na něm lidský svět stojí, ne na lidské vůli. Ta je jím právě omezena a platí okřídlené, v životech nás řídí mínění o tom, co je správné, ne naše zájmy. Předpokládané důsledky z jejich plnění vždy nejprve tímto míněním testujeme.
A tak to musí být zavedeno i v nástroji ke správě věcí veřejných, tedy v demokracii, kterou mistr Hayek kvůli oddělení od starého systému nazval demarchií a kterou popisuje ve svém vědeckém majstrštyku Právo, zákonodártví a svoboda.
Demarchie by nikdy nedovolila vládu Babišovu, člověka podezřelého z hrdelních zločinů a samozřejmě ani žádnou jinou podobnou. Vláda má v demarchii úplně jinou úlohu, než dnes. Nedestruktivní, nezlodějskou, jen a jen dohlížecí… Dzp.
Není práce pro normální lidi. Nebo je špatně placená. 90 procent lidí nemá žádné extra schopnosti. Mohou prodat jen svoje průměrný svaly a svoje průměrné mozky. V současnosti tedy v podstatě nemají co nabídnout. Systém je nastavený pro super atlety a velmi často zdopované super atlety. Vítěz schopný udělat cokoli, bere vše. Ostatním patří jen drobky spadlé ze stolu. Neziskovkáři a podobní se jen snaží co nejlépe přežít v systému. Nikdo, kdo je dnes schopen vystudovat vysokou školu a je to přes padesát procent populace, prostě nepůjde běhat po poli s motykou za patnáct tisíc hrubého měsíčně. Nebo tahat bedny do skladu za pětadvacet. Vůbec se jim nedivím. Byli by blázni, proboha! Celý tento systém je založen na předstírání. A tak všichni předstíráme, že jsme super atleti, i když ve skutečnosti pajdáme o francouzských holích. Celý moderní svět je lež.
Děkuji za názory pana Bernarda, myslím si to samé…
Stát – podle mě- nemůže fungovat jako Velký přerozdělovač, i když se této funkce každá vláda ochotně ujme…
Zkrátka bez práce nejsou koláče a i mikrobi když se chtěj napapat tak musejí makat.:-)
Chtip je v tom, že hladový lid vládu svrhne, a tak se moderní vůdcové poučili, že musejí pravidelně sypat do korýtka, jinak se pod nimi zahoupá sesle.
Bohužel, těch hladových úst je už u krmelců nějak mnoho, naopak ubývá daňových poplatníků, což není nic divného…
Když se někde rozdává grátis, kdo by si nestoupnul do fronty?
Vidím to černě, počty nezyskofkářů, státního úřednictva, sosyjálně znevýhodněných stoupají málem geometricky , mám temné tušení, že ta žranice jednou skončí.
Stálý růst je možný jen v pohádce, ale i ten Otesánek nakonec špatně dopadl…Puklo mu bříško a zaklepal nožičkama.
Zvykli jsme si žít na vysoké noze, ale klídek, mladí už si to nějak pořešej.Hlavně aby nebyla válka, to ostatní se vsákne.
Také ten Renčínův vtip miluji..