Zpět

Martina: Pane ministře Blanáre, máte vysvětlení pro jakési absurdity, které se tady odehrávají ve vztahu k ukrajinskému konfliktu, že se úplně změnily a zmátly pojmy? Každý, kdo říkal, že chce mír pro Ukrajinu, a chce ho dosáhnout diplomatickými prostředky, byl ostouzen a urážen, že je „chcimír“. Zároveň u vás teď je jedním z organizátorů demonstrací skupina „Mier Ukrajine“. Když někdo říká, že je potřeba dodávat Ukrajině další zbraně, tak ten je milovník míru. Vyznáte se v tom ještě, nebo máte…

Juraj Blanár: Dnes už doopravdy tyto slova ztrácejí jakoby ten význam, na který jsme byli zvyklí. Plně s vámi souhlasím. A že ti, kteří podporují například mírová jednání, tak jsou označováni za válečné štváče, a ti, co podporují dodávky zbraní, tak jsou těmi, kteří chtějí dosáhnout míru. Ano. Do určité míry, kdybych se oprostil, bych pochopil, proč to říkají, ale když oni půl roku vidí, že to nepřináší žádné ovoce, pouze zbytečné zabíjení, tak bych minimálně přehodnotil ten svůj postoj, na kterém tak trvali. A už máme třetí rok, který končí, této války, a řekněte mi, co přineslo dodávaní zbraní pro tento konflikt? Já tedy nic jiného nevidím, jen zničenou krajinu, 75 % energetické soustavy zničené, civilní oběti – a vidíme tam množství zbytečně obětovaných životů mladých lidí. K čemu je to dobré z tohoto pohledu?

A navíc, když vezmeme v úvahu to, co zástupci Spojených států – jako největší podporovatelé dodávaní zbraní do tohoto konfliktu – říkali, že oni nikdy nepočítali s tím, že Ukrajina Ruskou federaci porazí, takže Ukrajina se doopravdy nachází v nezáviděníhodné situaci. I pan prezident Zelenskyj, protože je pod velkým tlakem. Víte, že ho ještě bývalý prezident Biden tlačil do toho, aby snížil například mobilizační věk až na 18 let, kdy se lidé na Ukrajině málem vzbouřili. A odmítli to. Samotný prezident Zelenský to odmítl, protože kde skončí ta země?

V devadesátých letech, paní Kociánová, Ukrajina měla necelých 50 miliónů obyvatel. Jelikož nedokázali udělat takovou transformaci, jakou jsme museli udělat my – utahovat si opasky – pamatujete si ty všelijaké opatření, které tady byly? Oni to nezvládli, tak mnozí lidé, 10 miliónů nebo víc odešlo ze země. Z té země se stala oligarchická země a zkorumpovaná země. To dnes nikdo nezpochybňuje. Dodnes nevíme, kde jsou ty zbraně, které se dostaly, až řekněme na frontu, a tak dále. Mluví se o tom hodně. A teď? Jsou na úrovni – podle čísel, co jsem zachytil – na 25 miliónech, a je to stále horší. My musíme, podle mě, co nejdříve pomoci, aby se to zastavilo a hledalo se nějaké řešení, i když to řešení bude velmi těžké.

Slovensko chce mít s Ukrajinou dobré vztahy, ale musí především hájit zájmy vlastních občanů a ekonomiky

Martina: Vy samozřejmě máte na Ukrajině své energetické zájmy – ať už jako přes tranzitní zemi. A mě zaujalo, co řekl pan premiér Fico na jednání hospodářského výboru vašeho slovenského parlamentu. „Náš nepřítel je Zelenskyj. Zelenskyj způsobil problémy, které máme. Já ho nemám rád, neboť škodí Slovensku.“ To měl prohlásit podle českých médií.

Juraj Blanár: Ano, je to pravda, protože to jednání výboru je veřejné, paní Kociánová. Můžete si ho na webové stránce zhlédnout. Čili pan premiér to charakterizoval po všech těch zkušenostech, o nichž jsem na začátku této diskuse s vámi mluvil. To bylo 19. prosince na Evropské radě, kde jsem se dozvěděli něco, co jsme rok si mysleli, že s Ukrajinou máme předjednané, a my jsme se dověděli, že ne.

Martina: Tranzit plynu?

Juraj Blanár: Samozřejmě. A že se pokusil pan prezident Zelenskyj korumpovat našeho premiéra výměnou za souhlas pro členství v NATO. To není na prodej. My máme jasný postoj, a jestli má někdo jiný, tak ať nás přesvědčí, ale je to podle našeho názoru zárodek třetí světové války. To je základ i pro Ruskou federaci pro zahájení mírových jednání, neutralita Ukrajiny. A toto musíme brát v úvahu. Proto když pan premiér řekl, že když je někdo proti našim zájmům, my máme kontrakty, my jim pomáháme, řekne, že on nám nechce pomoc, a přitom jsme poskytli řešení, které by mohlo být přijatelné. Teď už to připouští pan prezident Zelenskyj, a to je přeprava ázerbajdžánského plynu, tak je náš nepřítel.

Víte, kolik Slovenská republika, paní Kociánová, chci to vašim posluchačům sdělit, a my jsme to nespočítali. My to máme zesumarizované, ale zveřejnila to jedna renomovaná analytická agentura, jmenuje se Refinitiv, která pracuje pro různé evropské banky, a je to americko-britská agentura… A oni spočítali, že zastavení toku plynu přes ukrajinské území způsobí nárůst cen nákupu v Evropské unii. Nejen Slovensku, ale i ostatním zemím o 350 miliard eur víc v letech 25, 26. To znamená, 325 miliard za každý rok. A teď si vezměte tu schizofrenii našich kolegů, kteří nás kritizují, že musíme zabezpečit energetické zdroje do naší země, která je nejplynofikovanější zemí po Holandsku v Evropě. 80 % domácností je napojených, a tak dále. Tak za to nás kritizují a oni při tom vesele minulý rok nakupovali zkapalněný ruský plyn. Víte, o kolik se zvýšil nákup ruského zkapalněného plynu za minulý rok? O jednu třetinu. A všichni ti, kteří nás kritizují, tak ho nakupovali. A proto jsem velmi rád, že jsme dokázali Evropskou komisi dotlačit do toho, aby se postavila za naše zájmy a evropské zájmy a pojďme jednat s Ukrajinou, která se zavázala v asociační dohodě, že se uchází o členství v Evropské unii, že bude přepravovat energetické zdroje do Evropské unie, a my chceme, aby se docílilo pouze toho.

Martina: Já jsem četla výroky analytiků, že Ukrajina jaksi shledala, že Donald Trump její gesto v podobě zákazu tranzitu ruského nebo ázerbajdžánského plynu tak úplně neocenil, a proto tedy si řekli, proč se dále připravovat o příjem z poplatků za tranzit.

Juraj Blanár: Ukrajina přijde jen z tranzitu, paní Kociánová, o 800 miliónů euro. Myslíte si, že je to země, která má na rozhazování? Vždyť Evropská unie dnes dotuje chod Ukrajiny různými půjčkami. Takže to jsou velké peníze, a navíc ještě jedna věc je velice důležitá, proč si myslím, že i pan prezident Zelenskyj změnil názor. Nejen proto, že opoziční poslanci ze Slovenska tam byli jednat, bylo to, že Ukrajina se dnes nachází na úrovni zásob plynu 10 %. To znamená – ještě zima neskončila – že budou mít velké problémy, a my jsme je na to upozorňovali, paní Kociánová, protože na to, abyste mohli zásobovat plynem i vlastní zemi, musíte mít splněné určité technické podmínky. A to je určitá úroveň tlaku. A toho můžete dosáhnout, když tlačíte plyn do toho potrubí, a toho se dosahovalo právě tím, když se dopravoval plyn k nám tím plynovodem.

Martina: Nesmíte se dostat pod.

Juraj Blanár: A teď když se to snížilo, oni budou mít velký problém sami dopravit plyn na své území. A teď se ptáme: Odkud? A tak rychle? Proto si myslím, že také pan Zelenskyj změnil názor tímto způsobem. A my se ptáme: Na co to potom všechno bylo, když už jsme rok měli slíbené, že ten ázerbajdžánský plyn bychom chtěli přepravovat? Ale tím ještě chci říci jednu věc. Já zase chápu, že pan prezident Zelenskyj nemá lehkou situaci. Kampaň měl založenou na tom, že ukončí konflikt v Doněcké a Luhanské oblasti mírem, a opak je pravdou. Je ve válce. Dnes je obrovský tlak na to snižovat věk odchodu do armády. Toto jsou věci, které nejsou k závidění, a proto chápu, že možná někdy ne celkem pragmaticky rozhodoval.

Martina: Pane ministře, my se tady pořád vlastně bavíme o idejích a o ideálech, a nakonec vždycky skončíme u ropy, plynu a dolaru. Ale dobře. Ta situace na Slovensku je taková, že je reálné, že bude proudit na Slovensko plyn z Ázerbájdžánu nebo odněkud jinud?

Juraj Blanár: Děkuji. Mohu vám to vysvětlit?

Martina: Můžete.

Juraj Blanár: My jsme bezprostředně po tom, když pan prezident Zelenskyj nepřijal nabídku na jednání s panem premiérem, a on mu odpovídat tím způsobem, že „OK, come to Kiev on Friday“… Víte, to se takhle nedělá. Tak jsme to nechali, vždyť chceme jednat v Davosu. Nepodařilo se. Tak jsme jeli do Turecka na návštěvu, kde jsme právě chtěli jednat i o jiných věcech, které jsme chtěli bilaterálně řešit o mírové aktivitě samotného Turecka, ale i o dodávkách plynu přes například Turkstream, protože Turkstream je ten, který dodává do Bulharska a Srbska a Maďarska, a chvála Bohu, paní Kociánová, že za naší vlády jsme ještě udělali připojení plynovodů mezi Slovenskem a Maďarskem.

Tehdy nás kritizovali, že proč to děláme, že to jsou obrovské investice, protože nebude návratná investice. Dnes, chvála Bohu, že to máme, a dozvěděli jsme se od našich tureckých kolegů, že je tam ještě stále asi jedna miliarda volná v tomto Turkstreamu, která by mohla být dopravena na Slovensko. To jsme velmi rádi, protože my potřebujeme na rok spotřeby zhruba asi pět miliard kubických metrů plynu. Takže tady máme něco. Ale máme tady další řešení, na kterém jsme s Tureckem domluveni, že využijeme jiný plynovod, která vede přes Turecko. Nevede přes Černé moře, protože Turkstream vede přes Černé moře, kterým můžeme reverzním tokem přes takzvaný Transbalkánský plynovod přes Ukrajinu dopravit na Slovensko. A toto je řešení, na kterém SPP dělá a jedná, a paní ministryně Saková byla nyní v Turecku i se šéfem SPP a rozvíjejí toto téma. Paralelně budou probíhat jednání na úrovni Evropské komise, na úrovni komisaře Dana Jorgensena pro energetiku, s Maďarskem, Slovenskem a také s ukrajinskou stranou, a pevně věříme, že dospějeme k nějaké dohodě, která umožní přepravovat tento plyn do střední Evropy a na Slovensko.

Martina: Já jsem se snažila bedlivě sledovat tok plynu ve vaší řeči.

Juraj Blanár: Asi kdybych měl mapu, tak bych vám to ukázal. Tak by to bylo lepší, protože teď ani diváci nevidí. Tedy posluchači.

Slovensko dodává Ukrajině elektřinu i naftu vedle humanitární pomoci a sama také nemá mnoho jiných možností odkud plyn a ropu získávat

Martina: Jen přesto ještě narážím na ukrajinské energetické experty, kteří se vůči tomu ohrazovali, že přeprava ázerbájdžánského plynu Ukrajinou by vlastně byla Putinovou operací pod Alijevovou vlajkou. Dá se tady tomu všemu vyhnout, protože prostě nakonec odněkud někam pokud možno k nám ten plyn bude muset dotéct, ať už ho koupíme přes kohokoliv a přeprodáme přes kohokoliv?

Juraj Blanár: Paní Kociánová, já se chci zeptat: Odkud bude nakupovat Ukrajina nyní plyn? Já bych se kolegů z Ukrajiny chtěl zeptat: Odkud budete nakupovat? Od toho Alijeva, kterého kritizujete?

Martina: Určitě jste se jich ptal. Co vám řekli?

Juraj Blanár: Neptal jsem se, protože toto je čerstvý výrok, který jste mi přečetla. Já si myslím, že je potřeba doopravdy zachovat nyní chladnou hlavu a v té doopravdy složité situaci udělat pragmatické rozhodnutí. Ani my z toho nemáme radost, že to, co jsme říkali, že se naplní, že ta válka nemá vojenské řešení a že Ukrajina je na tom hůř a hůř. Ale nedělejme ještě další chyby, které budou negativně dopadat především na občany Ukrajiny. Proto jsme potom… také pan premiér sám řekl: „I když jste zastavili tento plyn, my nechceme trestat občany Ukrajiny, že bychom jim zastavili dodávky například elektrické energie anebo humanitární pomoc.“ Zda se nedohodneme, budeme to řešit na Evropské radě, kde se oni ucházejí o své členství, a máme možnost vetovat mnohé věci, protože oni jsou vázáni na asociační dohodou, kterou by měli napadenou. Ale v první řadě ať se jedná o tom míru. To je základ všeho.

Martina: Ano, protože jinak bych to chápala, že teď jste sdělil, jaké máte možnosti. A ano, všechno je…

Juraj Blanár: Ano, a to i pan premiér komunikoval, a některých se to dotklo. Samozřejmě my se vrátíme na Slovensko a občané se nás zeptají: „Co jste udělali proto, aby pohonné hmoty nebyly dvojnásobně dražší a abychom měli dostatek plynu?“ My řekneme: „No, víte, my jsme diverzifikovali a nepostavili jsme se čelem k tomu, co pan prezident Zelenskyj nám odmítl, i když to tedy mohl, tak jsme stáhli ocas.“ No, to asi občané nepřijmou. My jsme tady k tomu, abychom především hájili zájmy občanů Slovenské republiky a naši ekonomiku. To je absolutně klíčové. Tak jako to začíná dělat také Donald Trump. Je to přirozené a úplně v pořádku, ale zároveň chceme mít dobré vztahy i s Ukrajinou. Proto jsme měli jednání vlád s Ukrajinou. Ani jedna – řekněte mi zemi, která měla společné jednání společně dvou vlád s Ukrajinou? Já si nepamatuji. Česká republika asi neměla – měla? Možná se mýlím. My jsme měli už tři. Dvě z toho byly pracovní a teď třetí připravujeme, kde konkrétní projekty jim nabízíme, jak jim chceme pomoci.

Víte, že dnes například už funguje jediná železniční trať propojená s Kyjevem a s mezinárodním letištěm – Bratislavou, která je k dispozici, a to jsme my nabídli. Taktéž intenzifikujeme propojení energetických soustav, abychom jim mohli dodávat více elektrické energie, a připravujeme také rozšíření našeho hraničního přechodu, když by bylo zapotřebí po válce se začít zabývat rekonstrukcí. Toto jsou naše konkrétní příklady, kterými chceme pomoci. Humanitárně pomoci. Elektrocentrály jsme jim dodali. Připravujeme další dodávky odminovacích strojů, které jsou velice významné pro civilní život, protože dnes je Ukrajina jedna z nejzaminovanějších zemí. Toto jsou kroky, které poskytujeme. Navzdory tomu, že v tomto se nedohodneme.

Slovensko je výrazně závislé nejen na dovozu plynu nebo ropy, ale i jaderného paliva, které nakupuje podobně jako Spojené státy také v Rusku

Martina: Pane ministře, já vás přeruším, než se vám rozsvítí svatozář nad hlavou. Promiňte, že to trošičku zlehčuji.

Juraj Blanár: Víte, mě ale mrzí, že někdy, a já jsme vám za to vděčný, když jezdíme do diskusí a jsme dva, nedokážu vysvětlit souvislosti a potom se nás ptají: „No tak jak to chcete udělat? No tak mi dejte prostor.“ Proto se snažím ty souvislosti aspoň, když vám to dává logiku, vysvětlit, aby lidé pochopili, jak na tom jsme.

Martina: Já vás poslouchám.

Juraj Blanár: Jaký je náš postoj a jsem vděčný za to.

Martina: Já vás poslouchám a naši posluchači rovněž. A pak už je na každém, aby si ty věci dohledával a vytvořil si z toho svůj vlastní myšlenkový koncept. Řekněte mi, když se tak bavíme, teď jsme se bavili o plynu, co považujte za největší energetickou hrozbu pro Slovensko? Teď jsme se věnovali plynu, ale může to být také ropa, nebo je to ještě něco jiného nebo souběh?

Juraj Blanár: Jaderné palivo. Víte, že Slovenská republika je po Francii dnes zemí, která nejvíc elektrické energie vyrábí z jádra. Je to víc než 60 %. A nakupujeme, když jsou to všechno jaderné bloky sovětského typu, nakupujeme palivo odkud jinud než z Ruské federace. Ale pro upozornění a pro posluchače: Nejsme to jenom my, kdo nakupuje, ale nakupují i Spojené státy americké, a velmi významně, protože nakupují přímo uran, protože ho také potřebují do jaderných elektráren. Takže toto je jedna věc. Když bude nějaká náhrada anebo to jsou speciální palivové tyče, které se nějakým způsobem musí upravit, aby se mohly vejít právě do reaktoru, který je sovětského typu. Čili toto je pro nás velice důležité a jsme rádi, že zatím – a budeme dělat všechno pro to – že jaderné palivo nebude na sankčním seznamu Evropské unie.

Podobně ropa je pro nás velmi důležitá. Víte, že jsme vyjednali, Slovenská republika, půlroční prodloužení zastavení vývozu produktů z ropy dovážených z Ruska do České republiky, kde významná část spotřeby jde právě ze slovenského Slovnaftu do České republiky. I když mám informace, že už česká strana avizovala, že si to dovede zajistit, přesto odběr těch paliv ze Slovnaftu stále pokračuje. A ještě další důležitá věc – 10 % spotřeby nafty na Ukrajině zajišťuje také Slovnaft, paní Kociánová, abyste věděla. Na Ukrajině přímo. Čili toto je další věc.

Když budeme mít nějaké diverzifikované připojení a dobré ceny, protože dopravit to je také něco, co je nákladné. Musíte zaplatit za dopravu. My nemáme moře, abychom si vytvořili samostatně nějaký interkonektor, kam přijede nějaká ropná loď a napojí se. My to musíme dopravit přes země, a nás to stojí mnoho peněz. Takže, toto jsou největší výzvy, které musíme zabezpečit, ale dovolím si neskromně teď říct, to je těm kritikům, kteří mluví, že chceme vystoupit z Evropské unie, je to i veliký zájem samotné Evropské unie, zemí Evropské unie, protože to není tak růžové, jak to oni předstírají. Jak se vám sděloval: Například zkapalněný plyn Ruské federace se nakupuje ještě víc.

Takže státy mají větší problém, a my musíme postupně nějakým způsobem to řešit, a proto mi dovolte tyto souvislosti říci, že my si myslíme, že buducností po ukončení a nějaké mírovém urovnání se budou muset, když chce Evropská unie normálně fungovat a být konkurenceschopná a má urovnat nějaké vztahy, musí také normalizovat vztahy s Ruskou federací. V opačném případě Evropská unie ztratí absolutně význam z celosvětového hlediska a předstihnou nás země BRICS, Čína a Indie, Brazílie a ostatní – i Spojené státy americké. A my budeme absolutně mimo hru.

Martina: BRICS v tom má jasno. Čína v tom má jasno. Amerika už v tom má také jasno.

Juraj Blanár: Vidíte, jak se rozrůstá BRICS, jak je velký. Amerika má také jasno.

Kybernetické útoky na Slovensko měly významně destabilizovat zemi, především přes citlivé údaje občanů

Martina: Uvidíme, co bude s námi. Já se ještě pořád držím vaší země. O Slovensku jsme teď mohli číst, že bylo vystaveno masivním kybernetickým útokům. Šlo jednak o napadání Všeobecné zdravotní pojišťovny, a tuším také katastru. Řekněte mi: Podařilo se to vysledovat „odkud vítr fouká“ a podařilo se nad tím získat kontrolu?

Juraj Blanár: Odborné týmy, specialisté na tom pracují. Ale nám se jeví, že útok právě na katastr, co je velice citlivá věc především pro každého jednoho občana, který tam má svou registrovanou nemovitost, byl útokem, který měl významně destabilizovat Slovenskou republiku v tom smyslu, že když by se občané dověděli, že v podstatě jejich záznamy o jejich nemovitostech jsou nedostupné, anebo jsou ukradeny, a že jejich majetek je ohrožen, tak umíte si představit, v tomto lidé neberou ohledy vůbec a nic, protože přišli o svůj majetek, na kterém pracovali celý život. Na štěstí jsme měli nastavený katastr tak, že všechna data jsou pravidelně zálohovaná, a jen to způsobilo výpadek na určité období, než ta zálohovaná data se přepnula do online, aby mohla fungovat.

Čili máme nějakou zkušenost, zvýšíme naší kybernetickou obranu právě kvůli tomuto, abychom byli více připraveni na to. Potom přišel další útok na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která je mimochodem největší z hlediska zdravotního pojištění, neboť potom jsou pouze soukromé pojišťovny, a ty mají menší podíl. Což je také velmi důležitá věc, protože se přestane poskytovat zdravotní péče, protože všechno bylo vymazané. Vaše diagnózy a platby zdravotní pojišťovně, taktéž by to destabilizovalo významně Slovensko. Také toto se podařilo odrazit, a ukáže nejbližší období, odkud ty útoky definitivně byly, protože odborníci mají nějakou predikci. Nějaký odhad, který může souviset i s hybridními hrozbami, které mohou být vedeny z, řekněme z obou stran, řekněme konfliktu, který nyní probíhá.

Martina: Pokud jsem to správně zaregistrovala, tak na tiskové konferenci z útoku obvinil premiér Ukrajinu a řekl, že jde o učebnicový příklad, jak se likvidují neposlušné vlády. Takže jste už v tom zkoumání museli postoupit někam dál?

Juraj Blanár: Ano, jsou tam indicie, které pan premiér tímto způsobem předkládal a přidal také možná i nějakou zkušenost, která se začíná praktikovat v Evropské komisi, což my odmítáme. To je takzvaný „dvojitý metr“, že když nemáte ten jeden konformní názor, tak se začínají hledat proti vám různé důvody, jak vás jakoby umravnit. No, a to se stalo také na Slovensku, kdy se například snažili říci, že u nás nefunguje právní stát, a tak chtěli nás perzekuovat tím, že nám zastaví eurofondy anebo plán obnovy, což jsme museli pracně vysvětlovat, že to není tak, protože to všechno je doopravdy v souladu s tím, co je. Ale víte, tento „dvojí metr“ není dobrý. „Dvojím metrem“ trpí také celosvětová diplomacie. Bohužel. A proto vidíme obrovskou nestabilitu, protože dívat se na dodržování mezinárodního práva, paní Kociánová, tak řeknu to polopaticky i pro posluchače: Že když ho poruší ten dobrý, tak je to v pořádku, ale když ho poruší ten zlý, tak to není v pořádku. Vy jste slyšela, že by například, když Spojené státy americké, sice náš velký koaliční partner se vypravil do Iráku v rozporu s mezinárodním právem, což se ukázalo, že bylo založeno na lži, že by byli sportovci Spojených států amerických z olympiád, mistrovství světa vyhazováni?

Martina: Já myslím, že bude dobré počkat si na to.

Juraj Blanár: Ale když se to stalo v Ruské federaci, okamžitě se vyhnali. Toto není dobré.

Martina: Bude dobré si počkat na to, jestli si Amerika vezme Grónsko. A co se pak bude dít.

Juraj Blanár: No, je také dost závažná věc, a jak to celé dopadne, ale já pevně věřím, že se to bude konat normálními demokratickými způsoby ve smyslu mezinárodního práva. V opačném případě, když to tak nebude, tak jsme svědky obrovské eroze mezinárodního práva a už si nemůžeme být ničím jisti. A především malé státy, jako jsme my, protože jsme potom v rukou velmocí, které budou o nás rozhodovat. Právě proto vzniklo OSN po druhé světové válce. Abychom všichni byli za jedním stolem, jak malé, tak i velké státy mohly spolu rozhodovat a komunikovat o společném míru.

Vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou provázány rodinnými, přátelskými i podnikatelskými vazbami

Martina: Pane ministře zahraničí, když se podíváte na vztahy Československa od toho okamžiku, kdy jsme se stali Českem a Slovenskem: Jak byste je hodnotil? Já jenom zmíním, že ještě 18. června 2024 jsme mohli na internetu číst, že vzájemné vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou nadstandardní, a je třeba o ně dbát. Vůle k tomu je na obou stranách. To řekl tehdy český ministr zahraničí Jan Lipavský po jednání s vámi v Bratislavě. Kam jsme došli?

Juraj Blanár: Já si stále totéž myslím, že vztahy, které jsou tady vytvořené naším společným soužitím v Československé republice, jsou provázány mnohými rodinnými vazbami. Mnohými přátelskými vazbami. Podnikatelskými vazbami, a jsou tak silné, že žádná politická reprezentace, která, řekněme, momentálně je tady anebo na Slovensku, to nedokáže změnit. A proto my voláme po doopravdy respektování se navzájem, protože můžeme mít na některé věci rozdílný názor, a teď mám na mysli na věci, které jsou mimo vztahy České a Slovenské republiky, v tomto případě je to Ukrajina, kvůli čemu česká strana zrušila ty společné konzultace vlád společných, které jsme mimochodem my zavedli za naší vlády v roce 2012, abyste věděla. Co je nadstandard, co běžně nebývá v rámci bilaterárních vztahů kvůli rozdílnému názoru na Ukrajinu. Ale přitom my máme v podstatě na 95 anebo 98 %, co se děje na Ukrajině, stejný názor. Pouze máme jiný pohled na to, jak řešit ten konflikt. Je to porušení mezinárodního práva. Nemůže se teritorium měnit silou. Uznané hranice musí být a tak dále. Toto je stejné i na české straně. Jen my nesouhlasíme s tím, abychom dodávali zbraně do tohoto konfliktu, a co nejdříve jednat. Česká strana má trošku jiný přístup, ale to neznamená, že by to mělo mít dopad na naše bilaterární vztahy.

Martina: Ale ten jistý dopad tady je. Vy jste přicestoval za svými povinnostmi do Česka a je to vlastně taková…

Juraj Blanár: Neformálně, musím říci.

Martina: Ano, neformálně. Sešel jste se s prezidentem Klausem. Sešel jste se s Milošem Zemanem. Dozvěděli jsme se tedy, že jste se teď také sešel i s ministrem zahraničí panem Lipavským, ale proč jste tady vlastně neformálně? Vždyť jste ministr zahraničí?

Juraj Blanár: Děkuji. Velice děkuji. Moje práce je formální i neformální. Při té neformální práci tak či tak jsem na návštěvě sousedního státu, a je to, jako kdyby to byla oficiální návštěva z tohoto hlediska. Takže já jsem přijel do Prahy právě proto, abych se zúčastnil společného Československého plesu v Obecním době, který už má za sebou 11. ročník. Já jsem tady už byl jako župan Žilinského samosprávního kraje v roce 2017, kdy ten ples zároveň hostí jeden kraj ze Slovenska i z Česka a chtěl jsem přijet i nyní, protože tady mám množství přátel. Takže to byl primární důvod, proč jsem přijel na návštěvu Česka, ale přitom jsem chtěl zároveň se setkat i s lidmi, se kterými máme také nějaký vztah. S panem bývalým prezidentem Klausem se známe ještě z dob mého působení v Žilinském samosprávním kraji, protože jsme se setkávali, když jezdil na návštěvy Slovenska, protože víte, že jeho manželka je Slovenka, pochází z Liptova a byla i velvyslankyní, takže máme dobrý vztah, a proto jsem ho chtěl navštívit a také si vyměnit názory i na současné dění jak v Evropě, tak i ve světě. Stále si myslím, že pan prezident Klaus je doopravdy člověk s rozhledem, který má co říci. Taktéž jsem jel navštívit i pana prezidenta Zemana, se kterým my jako sociální demokracie jsme spolupracovali, jako strany, když on byl ještě předseda ČSSD a tak dále. A spolupracovali a máme v podstatě i stejné, bych řekl, sociálně demokratické vnímání vedení politiky. No, a přitom jsem byl uctít velkého rodáka, syna slovenského národa Jána Kolára, který je pochovaný na Olšanských hřbitovech, a právě 24. ledna jsme si připomněli 173. výročí jeho úmrtí – a opět je to rodák z mého kraje, z krásné obce Mošovce v Turci, kde jsme pořádali různé akce. Takže to jsem si taktéž pokládal za příjemnou povinnost, abych absolvoval.

No, a když jsem dostal nabídku i na nějaké rozhovory pro některá média, tak jsem to stejně tak využil, a jsem velice rád. A pan ministr Lipavský, když se dozvěděl o tom, protože naše protokoly musely o tom komunikovat, že tady budu, tak požádal o setkání aspoň na čaj, kávičku, abychom si dali. To jsme velice rád přijal a byl jsem na to připravený. A dnes ráno jsme se setkali a hovořili jsme o chystané návštěvě, kterou absolvuji 18. února v České republice na jeho pozvání. Měli jsme telefonát v podstatě na začátku roku, kde mě pozval. Když on byl u nás na návštěvě, tak nyní pozval on mě. 18. února budeme rozbírat další věci, které máme připraveny. Například podpis vzájemného memoranda o spolupráci mezi našimi rezorty. Chceme trošku úžeji spolupracovat v některých oblastech anebo například chceme udělat společné setkání v takovém ikonickém prostředí pro nás Čechy a Slováky, a to je v Topoĺčankách, které byly letním sídlem československých prezidentů. Ať už pana prezidenta Masaryka anebo Beneše, kde chceme udělat k příležitosti výročí pana prezidenta Masaryka, ale i Milana Rastislava Štefánika nějaké společné setkání. Čili vidíte, že máme konkrétní věci, na kterých spolupracujeme, a já si myslím, že není zapotřebí to nějakým způsobem nafukovat.

Veřejnoprávní média by neměla dehumanizovat premiéra sousední země, to už je příliš

Martina: Na Moravě bychom řekli, že to je „Krásné, jako na palůčku v rubisku“. Ale já to vaše slunce přeci jenom trochu ještě zahalím mraky, protože pan premiér Robert Fico na schůzce s diplomaty jmenovitě oslovil českého velvyslance Jindráka a řekl: „Pane velvyslanče, nerozumím zasahování české politické scény a mediální scény do vnitropolitických záležitostí Slovenské republiky.“ Tak bych jenom potřebovala vědět, v čem česká vláda zasahuje, a proč se vám to tolik nelíbí, když jste teď řekl, že máte vlastně na tolik věcí společný pohled, názor.

Juraj Blanár: Za prvé je třeba říci, že se něco stalo, a my jsme se nějakým způsobem na to dívali, co se stalo a nechtěli jsme to nějak výrazně komentovat, protože jsme si mysleli, že je lepší někdy mlčet než mluvit, a čekali jsme. Já bych chtěl v první řadě doopravdy poděkovat panu velvyslanci Jindrákovi v Bratislavě za doopravdy skvělou práci, kterou dělá pro dobré vztahy mezi Slovenskem a Českem. Také díky komunikaci s ním a také naše aktivity jsme daly do programu prohlášení vlády vsuvku a odkaz na to, že vztahy mezi Slovenskem a Českem jsou tak unikátní, že chceme na nich pracovat a se o ně starat. Protože jeho práce si doopravdy vážím. To byl nyní odkaz do vnitropolitické situace.

A já bych nechtěl nyní hodnotit ty druhé, ale víte, když tady paní předsedkyně Pekarová mluvila o tom, když jsme my šli měnit legitimně na základě demokratických voleb v Národní radě zákon o Slovenské televizi, a ona to komentovala, že je to ohrožení svobody slova a že to bude „hlásná trouba premiéra Fica,“ ta nová televize, tak myslíte si, že to není zasahování do vnitřních záležitostí Slovenské republiky? No, já si myslím, že ano. Když v mediálním prostředí, ve veřejnoprávní televizi, v tomto případě ČT24 sedí čtyři hosté, kteří dehumanizují premiéra svrchované Slovenské republiky, sousední země, která chce mít dobré vztahy, že mluví o tom, že je to „prase, které žere bukvice, a jediný, kdo ho má rád, je jeho matka,“ tak si myslím, že to už je moc. Minimálně když je to ve veřejnoprávní televizi. V soukromé bychom to asi neviděli, protože to už by byla vizitka těch ostatních. To si myslíme, že také není v pořádku.

Co by se dělo, kdyby v naší veřejnoprávní televizi se mluvilo o premiérovi Fialovi takto? My toto nechceme. Ale pokládali jsme za povinnost skrze pana Jindráka, který je doopravdy skvělý a dělá všechno, co je v duchu našich dobrých vztahů, že odejdeme z této krátké cesty a zastavme to a pojďme se bavit o pragmatických věcech. Bereme i to, že se bavíme s panem ministrem Lipavským o konkrétních věcech, a je to důkazem i toho, že toto má smysl. Ale já zase chápu, paní Kociánová, že i v České republice budou za nedlouho volby. Bude to někdy na konci září, začátkem října, a že toto všechno může mít i nějaké předvolební dopady anebo něco podobného. Ale zachovejme si možná pravidlo, že nezasahujme do svých záležitostí.

Já jsem slyšel například komentář pana premiéra Fialy, že pan premiér Fico ať se podívá na sebe, když ho podporoval pan Babiš při volbách, které jsme měli na Slovensku. Vždyť je rozdíl, když někdo vyjadřuje podporu některé straně a sympatizuje, ale nepoví nic víc k tomu, že to anebo ono se zlepší nebo něco udělá. Jako když někdo vám odpoví, anebo pošle, že když strana Smer-Sociálná demokracia na Slovensku vyhraje, tak se zhorší slovensko-české vztahy. Tak to už je podle mého názoru něco už přehnané.

Martina: Je to příliš komentativní.

Juraj Blanár: Víte, to je až moc. Takže o to tu jde, a nic víc jsme tím nechtěli říci a chceme, aby se na tyto věci co nejdříve zapomnělo a pojďme pragmaticky spolupracovat.

Visegrádská čtyřka má stále své opodstatnění a je jen otázkou času, kdy bude více potřeba

Martina: Pane ministře, co si myslíte, že by pomohlo v tuto chvíli uklidnit nejenom situaci na Slovensku, ale vůbec situaci třeba i ve V4, pokud ještě vlastně vůbec stojí toto uskupení za řeč, protože o něm slyšíme stále méně a méně.

Juraj Blanár: V4 jste dobře vzpomněla. Řeknu to právě tady v Praze, protože to má velký význam. V4 vznikla právě v Praze a jako V3 za účasti prezidenta Havla. Až potom po rozdělení Československa V4. Dosáhla mnoho úspěchů. Nelegální migrace. Například ostatní hlasování o takzvaném „azylovém paktu“, který byl také odmítnutý v rámci V4, o níž se říká, že nefunguje. Další setkání prezidentů V4 nedávno v Polsku je důkazem, že ta V4 stále funguje na určitých úrovních. My jsme měli setkání ministrů zahraničních věcí za českého předsednictví, nyní má Polsko předsednictví a bude další setkání. Ona nemusí pravidelně fungovat, ale možná přijde situace, kdy opět se budeme muset spojit na úrovni V4. Čili z tohoto pohledu já si myslím, že V4 je absolutně důležitá a že ona má své opodstatnění, a je jen otázka času, kdy bude více použitá a když se naskytne nějaké téma.

Martina: Klid na Slovensku? Co by zklidnilo situaci, co by smířilo lidi?

Juraj Blanár: Ano, a teď se dostáváme možná do takové morálně etické roviny, která většinou tady u vás v tomto pořadu se rozebírá, protože vás kolikrát i sleduji.

Martina: Děkuji.

Juraj Blanár: Pana Maxe Kašparů také. To jsou doopravdy skvělé myšlenky, a já na to navážu. V první řadě projevit úctu k tomu, koho máte proti sobě. I respekt. Když neprojevíte úctu a respekt vůči tomu druhému, tak potom nemůžete očekávat, že on udělá to samé. Vraťme se zpět, protože dnes se právě ten respekt… jako kdyby se ztratil anebo ta úcta. Každý si sám sobě řekněme, co my můžeme udělat na zlepšení té situace. Při projevení úcty a respektu oproti tomu, že nemáme na všechno stejný názor.

Vždyť já řeknu takový ukázkový příklad pro každého, který je podle mě srozumitelný. I v manželství to není nikdy úplně ideální. Jsou dobré chvíle, ale i těžké chvíle, ale to neznamená, že vyběhneme na ulici a budeme křičet na toho druhého, že je takový anebo takový. Toto, když se nám podaří dosáhnout, a tím to napětí, které je způsobeno i těmi válkami, protože lidé jsou v nejistotě a vším možným se může právě tímto zmírnit. A proto do toho ještě vložím i to, čím dřív se vrátit k míru. Budeme si připomínat 80. výročí nejstrašnější války v historii lidstva, druhé světové války, a možná je to dobrý důvod na to, abychom se zamysleli, že mír má doopravdy obrovskou hodnotu v našem životě a stojí za to, abychom v každé chvíli za něj bojovali.

Martina: Pane ministře Juraji Blanáre, já vám moc děkuji za ten rozhovor a děkuji za to, že kromě politika a diplomata jsem slyšela mluvit také člověka. Díky moc.

Juraj Blanár: Mnohokrát děkuji za pozvání a držím vám palce ve vaší práci, protože si myslím, že přinášíte něco, co druzí nedělají. A to je velmi vzácné.

Martina: Vážím si toho. Děkuji.

Juraj Blanár: I já děkuji.

Všechny příspěvky s Juraj Blanár