Zpět

Achtung. Nasledujici řadku nejsu vhodne pro děcka do 21 let, ani pro jedince s korektnim viděnim česke literatury.

Nedavno se mi dostala do ruky knižka jedneho z klasiku česke literatury. Nebyla to vlastně ani knižka. Byl to enem taky denik. Ale když sem o tym tak přemyšlal, taky denik, to je zaklad uspěchu každeho spisovatela, teda vlastně aji blogera. Bo povolani blogera je povolani hrdinne a čestne. A dyskuteři su svědomim naroda.

Nebudeme chodit okolo horke krupice, poďme přimo na citaty z Deniku, bo tak okamžitě aji bloger-amater pochopi, co je v životě spisovatela podstatne a duležite:

Vyňatky z Deniku z roku 1835 (autorovi bylo 25 let, zbyval mu rok života):

16.9.1835 V odpoledních hodinách chodil jsem po kopcích. Krásná je odtamtuď vyhlídka na Prahu a obkličující ji hory, obzvláště při východu nebo západu slunce.

17.9.1835 Uvečer jsme byli doma. Otec a matka šli na kafe. Slečna si lehla na kanape a já na ni.

19.9.1835 Uvečer jsme to probovali pozadu.

20.9.1835 Odpoledne jsem chtěl na zemi. Ona nechtěla, ale bála se, že budu mrzutý. Pak se přece jen svlíkla a lehli jsme u kamen.

21.9.1835 Doma jsem ji svlíknul ze šatů a díval se na ni po předu, po straně i po zadu.

22.9.1835 Chtěl jsem, aby mi dala. Ona, že to nemůže býti. Už by to byla skoro udělala, potom povídala, abych přišel zítra, že mi všechno udělá.

23.9.1835 Ráno onanie. Po západu slunce jsem byl dole u ní.

26.9.1835 Dováděli jsme na dvoře.

27.9.1835 Uvečer jsem ji pical dvakrát po sobě.

28.9.1835 Šel jsem s Lori domů. Tam jsem ji pical u okna na stolicích. Křičela, abych přestal: „Es tut weh, Jesuskotte! Weil du tiefer je kommen bist als sonst.“

30.9.1835 Odkryl jsem ji pozadu a koukal na ni. Ta má mordyjánskou prdel. Pical jsem ji pozadu. Pak jsme spolu chodili ulicí, vyhrožoval jsem jí pelikánem.

1.10.1835 Když přišla podruhé, pical jsem ji u okna na stolicích.

3.10.1835 Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece.

4.10.1835 Lori mi seděla na klíně, já jsem ho tam měl.

5.10.1835 Ona zandala okna, položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkná, bílá stehna. Potom jsem ji pical třikrát po sobě.

6.10.1835 Líbal jsem jí u kamen a díval jsem se na ní (až dovnitř). Pak jsem ji fikal u kamen. Pak jsem ji opět pical a vyšlo to. Uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tak jsem ho měl v ní. Pak jsem měl hlavu pod sukněmi a pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou.

20.10.1835 Zkusil jsem několikráte ji fikat, až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši, jsem ji fikal. Pak jsem šel do divadla. Dávali Donna Diana oder Stolz und Liebe.

22.10.1835 Pomáhal jsem jí rantlovat. Mezitím jsem ji několikráte fikal. Několikráte jsem to zadržel, až jsem ráno ztropil onaniji.

3.11.1835 Spal jsem až do dvanácti hodin. Odpoledne jsem pical popředu i vkleče pozadu u kamen. Já ji neopustím, jestli mě miluje. Já bych si i kurvu vzal, kdybych věděl, že mne má ráda. Večer divadlo, dávali der Schnee.

5.11.1835 Dvakrát jsem ji pical vleže u kamen, po večeři vkleče a pak vstoje. Rantloval jsem s ní až do třičtvrtě na deset.

Tuž tolik z deniku spisovatela. Taže fčil bysem zhrnul všecko podstatne, co potřebujete jako uspěšny autor robit:

1. Začnut psani denika. Možete ho klidně psat tajnym pismem. Stejně se za par let najde jakysik arbesovsky hajzl, kery vašu šifru rozlušti.

2. Věnovat pozornost pořizeni fajnych, vyhřevnych kamen. Je to duležita sučast domacnosti.

3. Picat, picat, picat.

PS: No a fčil je to na vas. Zamyslete se nad tym, co je vlastně v životě duležite. A ja mezitim idu do Hornbachu kupit jakesik fajne kamna.

Karl Ignac Macha (1810-1836)

Jeden z našich nejznámějších básníků se narodil v Praze. Po studiích práv a filozofie pracoval jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích.

Jako velký obdivovatel Velké francouzské revoluce a přítel polských revolucionářů měl často problémy s policií. Životopisci bývá Mácha často líčen jako samotářský a melancholický zamlklý mladík. To ovšem neodpovídá skutečnosti.

Zemřel předčasně na choleru 6. listopadu 1836 těsně před plánovanou svatbou s Eleonorou Šomkovou, se kterou měl dítě. Nemocí se nakazil při chlastani vody, když pomáhal hasit oheň v Litoměřicích.

Jeho tvorba zahrnuje lyricko – epické povídky, básně, dramata i prózu. Za Máchova života nebyla téměř známá.

Krátce před svou smrtí stačil Mácha vlastním nákladem vydat básnickou sbírku Máj. Názorů literárních kritiků se už nedožil, a to je nejspíš dobře. První posudky na Máj byly ostře odmítavé. Báseň byla odsouzena jako nemorální dílo, které ohrožuje zdravý vývoj mládeže i celé společnosti. Přesto si však pochmurná poetika Máje našla své čtenáře a pro následující generaci se Máj stal stěžejním dílem. Máj se v té době stal skutečným módním hitem, který zasahoval do mnoha oblastí života mladých romantiků: po vzoru hlavního hrdiny básně Hynka nosili muži dlouhé široké pláště, šály a klobouky, „v kurzu“ bylo být hubený a bledý zahloubaný muž putující osaměle krajinou…

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička