Zpět

Nestačím zírat, nač nesmím zírat

Text 24.8.2024

MeToo se nám letos v létě posunulo do další fáze. Sexuálním obtěžováním má být i pouhý pohled, jak nám ukazuje kampaň „Zírání je obtěžování“, co se právě objevila v pražských ulicích a vozech MHD. I kdyby na tuhle blbost padla jediná koruna z mých daní, bylo by to příliš, a já pevně doufám, že stát v tomhle letním blbnutí nemá své prsty. Stát tu není od toho, aby vychovával. Stát se má starat o bezpečí, o kvalitní soudnictví a zdravotnictví, a aby lidé odcházeli v důstojných podmínkách.

Ale zpět k tomu obtěžování. Dávno už nejde o trestné činy – ty jsou totiž objektivně popsané v trestním zákoníku a pachatele může soud odsoudit jen tehdy, pokud se dopustil jednání v zákoně přesně uvedeném. Kampaň MeToo, jehož je dnešní kauza se vzdělávacími plakáty ve veřejné dopravě jenom pokračováním, staví moderní trestní právo úplně na hlavu: nejde totiž o to, co pachatel skutečně udělal. Jde o to, jak svět vidí ukňouraná žena.

Problémem dnešního (sexuálního) obtěžování je jeho subjektivita. Stačí, když vám něco vadí, a už je to slovníkem dneška obtěžování, už jste oběť, můžete pachatele ocejchovat a pak ho lynčovat, můžete se vybrečet v médiích, odhalovat veřejně svá traumata a vyžadovat pozornost, lítost, pomoc – a ideálně i tučné finanční odškodnění. Dávno už nejde o to, co se kolem nás objektivně děje a kdo konkrétně za to může. Jde víc o to, jak ten zlý svět působí na přecitlivělé jedince.

Člověk by se mohl ironicky usmát: naši sousedé mají problém s hromadným znásilněním, a u nás se diskutuje o zírání do výstřihu. Myslím na rozpad starého Říma, a jiných dávno neexistujících civilizací, a říkám si, proč neziskovky dotované z našich daní nepranýřují skutečné problémy, které obtěžují tisíce lidí mnohem citelněji. Třeba cyklisty na chodnících (což je mimochodem protiprávní čin, který by měla trestat policie) nebo hlasité telefonování.

Za mého dětství byl v každé tramvaji nápis: Uvolněte místa starším cestujícím. Praha je plná seniorů, kteří v tramvajích a v metru stojí dětem nad hlavami skloněnými k chytrým telefonům. Nevidí – neslyší stařečky, co nad nimi celou cestu vlají na tyči. Tihle mladí si nepřečtou žádný plakát a nedopadne k nim žádná kampaň. Ony ani ty zírací plakáty nikoho nepřeonačí – slouží jen k vyvolání zájmu a k rozčilování. Je letní okurková sezóna, olympiáda za námi a války jsou na míle daleko. Tak se nad touhle okurkou pojďme pousmát, zkritizovat ji a pak ji nechme být. Vyražme do města, do ulic, do tramvají, a tam pojďme žít. Zírat, vejrat, seznamovat se, inspirovat, komunikovat, usmívat se, reagovat. Bavit se, milovat, počínat děti. S lidmi, se všemi možnými typy lidí. Bez lidí to nejde. Pojďme se starat o své blízké, nikoliv koukat jinam. S nadšením koukejme na to, co se nám líbí, co nás zaujme, co nás baví. Nenechme se otravovat pitomými kampaněmi. Ty nejsou určeny pro nás. To je jen jejich píár. Pojďme prostě žít.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů.

Všechny příspěvky s Daniela Kovářová

Diskuze:

  1. “ S nadšením koukejme na to, co se nám líbí, co nás zaujme, co nás baví.“ atd.

    Pekne 😉 Jen at feministky puknou.

  2. Skvěle napsáno!
    Ukňourané blbce prostě vadí vilný pohled uhrovitého mladíka, ale oplzlý pohled navoněného metrosexuála v kabrioletu by uvítala. Ale vždyť je to tak přirozené… Samičky chtějí kvalitní samce, jen se holt změnil obsah oné kvality. Já teda dělám přesně to, co radí paní Daniela – s nadšením koukám na to, co se mi líbí. Ať už je to malebná krajina nebo líbězná dívka, anebo „jen“ výstavní přednosti žen, obzvláště pokud mi ten pohled vnutí pushupkami a hlubokým dekoltem. Co kdyby nabušení chlapáci chodili po městě a v MHD v těsných slipech a pak se čertili na „dotěrně“ zírající dámy – ať už koukají obdivně nebo znechuceně… Přeji hezký den :o)

    1. Naprostý souhlas. Kdyby na slečnu zíral krásný mladý muž, jistě by to za obtěžování nepovažovala… Ale když je to nepěkný nesebevědomý muž, je to na trestní oznámení.

  3. Naprosto souhlasím s příspěvkem D. Kovářové. Popsala stav věcí naprosto perfektně.

    1. Pavel Kuba :
      Autorka nedokaze rozlisit mezi hysterii (propagandou DEI) a pravy zen a deti na dustojnost a soukromi. Nic neni absolutni (nekdy kradmy pohled muze dokonce polichotit; ne vsak v pripade deti nebo ‚zaboreneho‘ zirani).

  4. Zirani je obtezovani. Nedavno jsem (poprve v zivote) potkala na verejnosti pedofila, ktery ziral na mladeho chlapce, jako by to byl … nechci rozvadet. Chlapec si toho nevsiml, koukal do mobilu. Kdyz jsem vystoupila z autobusu, presedl na misto kde jsem sedela, hned vedle toho kluka. Kluk dal ziral do mobilu, zatimco pedofila zahrivaly vlny pocitu stesti.
    Jinak africani maji dost obtezujici pohled kdyz ziraji (a Arabove). Nenechaji vam soukromi ci prostor pro sebe (treba uz jen jako ochranka v supermarketu).

    1. “Nejde totiž o to, co pachatel skutečně udělal. Jde o to, jak svět vidí ukňouraná žena“

      1. Je smutné, jak je společnost čím dál hloupější a nesamostatnější. Dřív by žena v takové situaci vstala, na chlápka, který na ni zírá, by zařvala: ‚Co čumíš, úchyle?!‘ a byl by klid, případně by se jí zastal jakýkoliv okolostojící muž, dneska slečna podá trestní oznámení, napíše to na instagram, fb a ještě se někde vyplače do novin..

        1. A:

          A Vy si prozměnu odpusťte trapné komentáře vůči ostatním, svět není o přihlouplých měšťácích, kteří budou komukoliv zakazovat se někam podívat ;-).

          1. O. :
            Nevim, co to ma mit spolecneho s mestactvim. Vase vec. Nevim o tom, ze by nekdo nekomu zakazoval se nekam divat, pokud to nezakazuje zakon.

            Zkopiruji vam sem prispevek, ktery jsem psala na jinem webu:

            Ja jsem problematiku zirani nikdy neresila a resit nebudu. Nekdy je zirani pocta! Nekdy zas utok!

            Toto invazivni chovani je ale (take) spousta zenam v mnoha (vetsine) pripadech neprijemne, pokud v beznem dni narusuje jeji osobni zonu (napr. na pracovisti, v obchode). Pro muze neprijemna pravda je, ze zalezi, kdo se diva. A jak. A zena si vybere jen par muzu z milionu, tak to mate tezke.
            Je rozdil mezi divanim (obdivem – decentnim (i nekdy neuhlidanym) ci ‘zaslanym’) a ziranim (ne ve smyslu, ze vam spadla celist), ale ze si stale nemuzete pomoct a civite (to obtezuje) – pokud si vas dotycna nevybrala pro flirt (aneb bez ohledu na to, co si o tom mysli (citi) dotycna) – od toho maji muzi Pobrezni hlidku 😀

    2. Pedofil a mladý chlapec? Odkdy mají pedofilové zájem o mladé chlapce? Pro ně je už osmiletý kluk starý… ‚Trochu‘ se dneska posunul smysl tohoto slova úplně mimo definici.

      Západní společnost si stanovila pravidla, že kdo je pod 15 let, je dítě, a všichni jsme si tak nějak na to zvykli, že to je správné. Ale dívky mají menstruaci v 11 či 12 letech, co to tedy biologicky znamená? Že mohou mít dítě, tudíž už jsou z nich ženy, nikoli už děti (a řekla bych, že příroda je moudřejší než jakýkoliv člověk…). To, že mentálně jsou stále dětmi, je díky tomu, že tato společnost je čím dál závislejší, má méně existenčních problémů a prodlužuje se věk (tudíž se oddalují jakékoliv povinnosti), kdysi se dívky a chlapci v tomto věku na tomto kontinentu už starali o rodinu, tvrdě pracovali, v afrických zemích a i v jiných částech světa už z nich jsou kápa, pokud mají práci (třeba v dolech), tudíž už z pohledu jejich komunity rozhodně děti nejsou. Krásný byl jeden film o inuitskem chlapci, který byl v devíti letech vyslán osamocen do divoké přírody, jestli přežije a stane se z něj muž. Takové rituály byly běžné, v naší znuděné a líné společnosti je těžké je budovat, a tak jsou děvčata ještě ve 20 letech naivní trubky a kluci v témže věku přisátí na maminky….

  5. Na mě jednou v tramvaji zírala myš. Seděla ve vystlané plexisklové otevřené krabičce, čuměla na mě a pak se začala mýt (takové ty myší pohyby packami kolem čumáčku) s výrazem „to není ze mě“… No, to jsem se cítil dotčeně! Dneska bych ji mohl zažalovat.

    1. To by stálo za dokument. Já bych tu myš každopádně zažaloval, tohle si myší společnost přece nemůže dovolovat!

Napsat komentář