Divadelní šaškárna „Velkého Listopadu“

• V roce 1819 se narodila George Eliot, anglická spisovatelka: „Nikdy není pozdě začít být tím, kým jste mohli být.“

• V roce 1963 byl v Dallasu v Texasu zavražděn americký prezident John F. Kennedy. 

Alojz Lorenc: Možno sme už pochopili, že náš národný záujem nebude presadzovať nikto iný, ak to nebudeme robiť my sami. Že náš rešpekt v zahraničí závisí jednak od kompetentného spravovania našich domácich vecí a jednak od prínosu Slovenska pre racionálne rozhodovanie v rámci Európskej únie a NATO. 

Jsou citáty, na které bychom neměli zapomínat – Schillerová pro Reflex (2021): Neočkovaným chceme znepříjemnit život, je důležité být k nim tvrdší, šla bych ještě dál… 

Petr Pithart: …prosím, neříkejme o změně v roce 1989 revoluce. Já tehdejší změně schválně říkám převrat, ne revoluce. Jakápak revoluce, prosím vás? Vždyť oni nám to položili sami… 

Novinky: Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský dorazil v pátek ráno do Kyjeva, kde se mimo jiné pod záštitou organizace The HALO Trust kousek od hlavního města prošel po minovém poli. Později se také setká se svým ukrajinským protějškem Andrijem Sybihou. No dobře, já nemám nic proti tomu, aby se to přerostlé děcko prošlo po minovém poli. Ale nejsem si jistý, jestli šéf protokolu zvolil správně to pořadí návštěv. Je to jak v tom starém černém vtipu, kdy jedna džihádistka vypráví druhé: „Ty děti se vám tak nějak rychle rozletí…“ 

Lenka Procházková: Čím víc se události „Velkého Listopadu“ v čase vzdalují, tím víc mi připadá, že šlo o divadelní představení podle scénáře, na kterém se podílel štáb autorů a režisérů. Jejich vzájemná komunikace měla trhliny, protože celý „kus“ byl spíchnutý narychlo. Třeba neohlášený průvod z Albertova na Vyšehrad a pak směrem do centra asi neměl tak spontánní původ, jak se to mnohým účastníkům tehdy jevilo. První následné demonstrace na Václaváku jsem se účastnila. Pořád jsem se otáčela k Muzeu a čekala, kdy proti nám nastoupí policisté v helmách, se psy a obušky, tak jako v Palachově týdnu. Když se neobjevili, začala jsem mít pocit neskutečna. 

Tak nějak mi připadalo, že děláme stafáž něčemu, o čem se už rozhodlo. Zarazilo mě i to, že přátelé disidenti nedovolili Vaculíkovi promluvit z balkónu Melantrichu. Hodně se ho to dotklo. Ale pak přišla Letná a on se chystal, že tam ho k mikrofonu pustí. Bylo dost chladné počasí, a tak jsem připravila pro syna teplý kožešinový pytel a chtěla se tam s kočárkem vydat taky. Pak zazvonil telefon. „Nikam nechoď! Projev mi zase nedovolili.“ Řekli mu: „S váma se nepočítá.“ Zpočátku to vnímal jako urážku, pak pochopil, že je to strategie. Proč nesměl promluvit autor Dva tisíce slov? Protože se už nepočítalo se socialismem (ani po českém způsobu). Náš tehdejší kamarád Václav Havel použil Ludvíka jen při ustavování Občanského fóra v Činoherním klubu. Ani tam nemluvil, pouze byl fyzicky přítomen. 

Kterého českého polistopadového politika si vážíte? Vážila jsem si Jaroslava Bašty, jehož charakter teprve doceníme. Miloš Zeman je Baštovi intelektuálně blízko, ale chybí mu Jaroslavova pokora a obětavost. Velmi jsem si vážila Eduarda Zemana, někdejšího ministra školství, který skutečně bytostně chápal, že i malý národ může být veliký svou vzdělaností a kulturou. Po odchodu z politiky šel pracovat do antikvariátu. Nádherný příběh! Vedle Eduarda Zemana jsem hluboce vděčná dalším dvěma ministrům vlády Miloše Zemana, kteří při nočním mimořádném jednání hlasovali proti přeletu bombardérů na Bělehrad. Ortel tím sice nezvrátili, ale pro budoucnost zachovali přátelský vztah Srbů k Čechům. Letos v létě jsem pár dní byla v Bělehradě, takže vím, o čem mluvím. Václav Klaus se v poslední čtvrtině svého života snaží opravovat svou předchozí stopu v české politice, i to je pozitivní, protože to může ovlivnit část jeho skalních obdivovatelů. Emocionálně souzním s Miroslavem Ransdorfem, i když intelektuálně jsem mu nesahala ani po kolena. Nesmírně si vážím Zdeňka Mahlera, který sice nebyl politik, ale pro český národ a jeho kultivaci vykonal titánskou práci. Z mladší generace mě zaujal Petr Drulák, který je stále ve vývoji a průběžně se snaží o nové poznatky a vize podělit s těmi, kterým schází čas i píle k takovému rozhledu. Petr Drulák dobře zná české dějiny a tudíž ví, že bez kvalitního školství a autentického umění nemáme šanci vybřednout z těch močálů, ve kterých vězíme pod hesly demokracie, tolerance, lidská práva a svoboda slova (pro jedinou povolenou pravdu).

František Matějka: Pozůstalí po obětech loňské střelby na filozofické fakultě žádají poslance, aby schválili zákaz tlumičů ke krátkým zbraním. Ve středu bylo všem poslancům a poslankyním rozesláno sedm dopisů, pod kterými je podepsáno dvacet rodinných příslušníků obětí vraha z filozofické fakulty. Rodiny apelují na poslance, aby při právě projednávané změně zákona o zbraních a střelivu podpořili návrh, který zcela zakazuje tlumiče pro krátké zbraně pro běžné užití a ve zbylých případech pravidla zpřísňuje. Hele a dost, prosím. Chtít na základě excesivního chování jednoho člověka omezit tlumiče hluku pro zbraně plošně úplně všem ostatním netrestaným a bezúhonným a v podstatě emočně dopisem vydírat poslance a tlačit na ně v očích neznalé veřejnosti zcela falešnou premisou, že tlumič hluku měl jakýkoliv vliv na probíhající děj, je úplně mimo realitu. Je to mimo realitu úplně stejně, jako kdyby poslancům začaly chodit dopisy s žádostí o zrušení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jen proto, že z jednoho jejího studenta se zrodil největší masový vrah našich novodobých dějin.

Se střelbou z krátkých i dlouhých palných zbraní bez tlumiče hluku i s ním mám bohaté zkušenosti. Zapomeňte na filmové scény z Hollywoodu. Žádné záškodnické ticho se nekoná. Absurditu tohoto tématu ve sněmovně navíc umocňuje účelové lhaní ministra vnitra Víta Rakušana, který nedávno tvrdil, že se opírá o stanoviska policistů: „Jde o policisty, kteří vyšetřují trestné činy a setkávají se s pachateli, kteří tlumič na zbraně prostě použili,“ prohlásil ministr. Argumentuje tím, že na pracovní skupinu ministerstva vnitra pro zbraňovou legislativu se policisté nejvíce obracejí právě s požadavkem na výrazné omezení prodeje tlumičů. Akorát že vůbec. 

Ze zápisů několika jednání pracovní skupiny vyplývá, že na adresu přítomných nejvyšších policejních představitelů Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky padl tento dotaz: „Kolik násilných trestných činů bylo spácháno s 1) dlouhou palnou zbraní 2) tlumičem a kolik za a) legální a b) nelegální.“ Oba se v odpovědi shodli, že za celou jejich kariéru ví o promilích, tedy max. jednotkách případů, přičemž hlavní „zásluhu“ na tom mají myslivci. Statistiky o použití tlumiče při páchání trestné činnosti nevede policie vůbec. Vůbec. Další dotaz, o kolik by bylo méně mrtvých a zraněných na FF UK, kdyby vrah neměl tlumič hluku a zda to má Policie České republiky nějak spočítané, zůstal v pracovní komisi ministerstva vnitra úplně bez odpovědi.  Nechte už oběti toho hrozného činu odpočívat a nedělejte z nich politické téma předvolební kampaně. Ty oběti zabil člověk, navíc jeden ze studentů stejné fakulty. Palná zbraň a tlumič za to nemohou, natož ostatní civilní držitelé zbrojních průkazů. Ti jsou v tom všem úplně nevinně. Děkuji.

iDNES: Ukrajina zaútočila na ruskou továrnu na majonézu. Strategický důvod to mělo. Ukrajinské obranné síly zaútočily na závod na výrobu majonézy EFKO ve městě Alexejevka v ruské Belgorodské oblasti. Objekt totiž ve skutečnosti sloužil k získávání látek potřebných ve výrobě zbraní. S největší pravděpodobností na něj Ukrajina použila sebevražedné bezpilotní letouny kamikadze s dlouhým doletem. 

Jana Bobošíková na Radiu Universum: Lidé by se měli zajímat o to, co se učí například jejich děti ve škole, měli by se zajímat o to, jak vypadají učební plány, měli by se zajímat o to, které neziskové organizace chodí do škol vykládat nejrůznější věci, měli by se zajímat, jak dalece se oni sami nechali některými věcmi, které se jim nemusí líbit, indoktrinovat – ovšem je zde část společnosti, které se to líbí – a jestli chtějí stejným způsobem indoktrinovat svoje děti. Vždyť se podívejte, takové pokusy jsou. Například jsem viděla nějaký dopis maminky, která si vymínila, že se její dcera nebude zúčastňovat výuky LGBT problematiky. A myslím, že to je jenom o odvaze a nelhostejnosti mnoha rodičů. Tedy ne nadávat doma, ale skutečně se jít za dítě zasadit a říct si: „Tak pozor, rodina vychovává, škola učí. Není to tak, že škola vychovává. Škola učí, aby naučila vědomosti, a ne aby do dítěte tlačila nějaké hodnotové narativy.