Zpět

Zdá se, že Amerika má nového národního hrdinu. Média na jeho obrazu tvrdě pracují. Všechna hudební vydavatelství (soustředěná v Kalifornii) vyhlásila den smutku celý bez hudby. Teď už jen zbývá, aby na podstavce po stržených sochách a pomnících Konfederace, většinou přes sto let starých, byl osazen nový idol.

Bude to některý z astronautů zahynuvších při rozšiřování vědomostí lidstva na prahu vesmíru? Nebo to bude někdo ze skupiny vědců, kteří právě teď, 24 hodin denně, pracují v laboratořích na vývoji vakcíny proti koronárnímu viru COVID-19?

Nikoliv, novým idealizovaným symbolem amerického sociálního pokroku je oběť zřejmě neúmyslné vraždy – vyšetřování ještě probíhá a na proces si pár měsíců počkáme – spáchané nekompetentním, arogantním a zřejmě tupým policistou, který – kdyby policejní ředitelství pracovalo, jak by mělo – už dávno neměl být v uniformě. Jaké zásluhy by se měly tesat? Že se v roce 2007 vloupal do domu a s namířenou pistolí na majitelku ho vyloupil? Nebo že se pokoušel platit podezřelou bankovkou a choval se k pokladní v obchodě jako nekontrolovatelný opilec? Pitva později zjistila, že byl pod silným vlivem drog fentatyl a amfetamin.

Ne, George Floyd si nezasloužil za tyto transgrese zemřít pod kolenem nekompetentního policajta, který si zaslouží trest, jaký na něj uvalí soudce na návrh poroty. Ve jménu George Floyda dnes v amerických městech hoří ulice a spravedlivě rozhořčený dav vykrádá obchody. V New Yorku před obchodním domem dokonce někdo natočil, jak zloděj cpe ukradené zboží do vozu Bentley, který musel stát jako několik vypálených obchůdků v chudinské čtvrti Minneapolis dohromady. Dav se utrhl ze řetězu a policie svázaná lidskoprávními pouty se bojí účinně zakročit. Došlo to tak daleko, že proti rabujícímu davu hlasitě protestuje i bratr zavražděného. Není to nic platné.

Mám starost o Ameriku, kterou mám rád. Mám starost o zemi lidí, jako jsou astronauti, vynálezci, lidé, kteří se nebojí riskovat při posouvání lidských znalostí, prospěchu a bohatství, kteří se nebojí usilovat o ono pověstné jeffersonovské štěstí.

Všechny příspěvky s Dušan Neumann