Zpět

Vážení posluchači Rádia Universum, v prvním signálu roku 2025 bych se rád zamyslel nad pevným charakterem v rámci pokroku jednoho sta let.

Vím, je to téma samo od sebe těžké, byť bychom lidský charakter oddělili od pokrokového hnutí. Ale ono to nejde, ono to tak nějak souvisí. Jak říká klasik: „Pokrok nezastavíš,“ a já si dovolím dodat, že pevný charakter bývá zválcován, zatím co ten ohebný, kreativní se zlehka s pokrokem vypořádá, nejlépe tak, že se pokroku přizpůsobí.

Pan Bummel žil ve třicátých letech v Německu a rád obchodoval s panem Bernsteinem. Pan Bummel byl úspěšný obchodník. Prodával metry látek do obchodních domů po celém Německu, Rakousku, Čechách, a pan Bernstein vždycky věděl, kde je sehnat, za kolik a jak je dopravit panu Bummelovi přímo pod nos, protože byl taky, řečeno dnešní terminologií, úspěšný obchodní kreativec. Aby pan Bernstein zkrátil dodací lhůty s látkami z dovozu z dalekých krajů, vybudoval sklady, aby jeho obchodní partner pan Bummel měl látky pokaždé ihned při ruce, stejně jako další jeho obchodní partneři. Pan Bummel byl podle tehdejších kritérií NSDAP čistokrevný árijec, modrooký, vysoký a sebevědomý. Pan Bernstein byl Žid, snad jen o půl hlavy menší od pana Bummela, ale temperamentní. K mnoha dodávkám panu Bummelovi dopomohl i nějakou tou dobrou obchodnickou myšlenkou. Pan Bummel si nemohl tuhle spolupráci vynachválit. Pak ale v roce 1933 pokrok poskočil o krok, a k moci se dostali nacisté. A náhle se pan Bummel musel zeptat svého charakteru, jak na tom je. A charakter panu Bummelovi dal najevo, že když pokrok nezastavíš, a je třeba s panem Bernsteinem právě v rámci probíhajícího nacistického pokroku rozvázat spolupráci. Aby pan Bummel svůj charakter posunul na vyšší úroveň, vstoupil do NSDAP, což mu řízenou shodou okolností vyneslo státní zakázky. Jednoho dne roku 1943 se jeho nejstarší syn, Armin Bummel, příslušník SS stal velitelem koncentračního tábora. Díky státním zakázkám pan Bummel starší dodával látky na vězeňské ošacení, v němž byl na apelplatzu zastřelen jistý vězeň rukou Armina Bummela. Ten nešťastník se jmenoval Abel Bernstein a dobře se znal s otcem svého kata. Bylo to období, které v rámci tohoto nacionálního pokroku utratilo mnoho milionů lidských životů.

Ale pokrok šel dál a charaktery se kroutily a vybarvovaly. Tak jako v Čechách, kde jistý pan Metlička v padesátých letech posouval doleva pokrok po tom, co se stal v roce 1945 příslušníkem StB. Ještě před tím však, v té době, kdy mladý Bummel pokrokově vraždil v Německu vězně v koncentračním táboře, pan Metlička spolupracoval v Čechách s gestapem, když byl zatčen za překupnictví zboží. A z toho zatčení vznikla charakterní spolupráce. Po propuštění se infiltroval do leckterého společenství, které nebylo přátelsky naladěno okupační moci. Pravidelně si chodil poklábosit do Petschkova paláce o sousedech a jejich aktivitách. Když okupace končila Pražským povstáním, tedy časem, který pan Metlička přežil zalezlý ve sklepě, hned jak pásy osvoboditelských tanků duněly ulicemi, vylezl z toho vlhkého sklepa, vyšňořen československou trikolorou, a charakterně prstem ukazoval na skutečné, ale i domnělé konfidenty, jejichž jména znal … Hádejte odkud asi?

Když se v roce 1948 pokrok stočil doleva, charakter pana Metličky se pružně stáčel s ním. Nastalo nové pokrokové udávání, zatýkání a nově i znárodňování, při kterém těm tiše nejpokrokovějším čas od času zůstávalo něco za nehty. Tak jako panu Metličkovi, který pochopil, že nový směr pokrokového teroru musí být stejně efektivní jako ten starý, neboť má-li sloužit pokrokové ideji, je třeba ho podepřít celým charakterem. A v tom byl pan Metlička charakter. Kdyby ho na základě udání z krádeže části konfiskovaného majetku jistého nepokrokového živnostníka nezatkli, a kdyby mu v rámci výkonu trestu při práci nespadla na hlavu ocelová traverza, mohl jistě prokázat ještě více charakteru v budoucím pokroku, když končil ten starý a vyčerpaný pokrok, který stál kus světa opět mnoho lidských životů.

Pojďme se ale přenést do současnosti, kdy progresivistický pokrok zahltil naši západní společnost v plné míře a síle. Přenesme se do německé, ale i celoevropské, ne-li celosvětové progresivistické společnosti, kde Bummelovi potomci na své rodné půdě vítají nadšeně statisíce imigrantů z odlišných kultur, ruší v rámci klimatického pokroku atomové, uhelné a plynové elektrárny, v rámci greendealové ideologie plně hájí práva smyšlených pohlaví, kdy zkrátka opět pokrok nabírá takovou intenzitu, že se propagandisticky pevně dotýká následujících generací, a prostý občan raději charakterně ohýbá páteř, aby ho ten pokrok nezválcoval.

Bummelové, Metličkové i Bernsteiné, stejně jako další evropští a západní potomci podlehnou, a tentokrát jednotně spáchají evropskou charakterní sebevraždu v zájmu turbulentního pokroku, bez kterého bychom se klidně obešli. Jenže …?

Jak jsem řekl na začátku: pokrok nezastavíš. Nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že z nedaleké budoucnosti se k nám opět přiřítí vlna nevyčíslitelných lidských ztrát, aby nás v tom pokrokovém varu dějin definitivně potopila.

S touto intuitivní predikcí se s vámi poprvé v novém roce loučí Michal Gulyáš!

Všechny příspěvky s Michal Gulyáš