Stáhneme se opět více do ulity jménem rodina, když se blýská na horší časy? Je to u nás už taková tradice: Za okupace se v Česku během 2. světové války rodilo více dětí, za normalizace jsme se utíkali na zahrádky a chaty, během krize v roce 2008 klesl počet rozvodů. O těchto příkladech jsme si v předchozím díle našeho rozhovoru s Danou Hamplovou povídali v souvislosti s posilováním rodinných vazeb, které chránily před nepřátelským veřejným prostorem, nebo suplovaly nefungující služby. Teď se nám tlačí do dveří několik krizí najednou. Na druhou stranu, pokud by mělo platit, že rodina je základem státu, tak musíme druhým dechem dodat, že tento základ byl dlouhodobým tlakem rozmělňován, a v posledních letech i s vervou zcela zpochybňován.