Zpět

Zatímco značná část lidí sahá při kdejaké „rýmičce“ po běžně či méně běžně dostupných „bobulích“ na bázi antibiotik a přijde jim to zcela normální, děsí se titíž lidé coby spotřebitelé rizik reziduí (pozůstatků) antibiotik v masu a dalších produktech z hospodářských zvířat. Možná rizika rezistence (odolnosti) na antibiotika jsou přitom mnohem větší při nadměrné spotřebě léků na bázi antibiotik konzumovaných prostřednictvím humánních (lidských) antibiotik. Navíc je ale třeba vědět, že pozůstatky těchto látek v potravinách prakticky nenajdeme. Je tomu tak proto, že platná legislativa v případě, že jsou kvůli léčbě nějakého onemocnění podávána hospodářských zvířatům antibiotika, stanovuje takzvanou ochrannou lhůtu, což je doba, během které se z těl zvířat tyto látky vyloučí, takže během porážky v nich již nejsou. Tím pádem nemohou být ani v produktech z těchto zvířat, a je tak velmi zavádějící, když zejména u některých masných výrobků nebo v prodejnách masa a uzenin čtou zákazníci sdělení „bez antibiotik a růstových hormonů“. To je totiž sdělení, které konstatuje povinnost danou zákonem, a ani náhodou neznamená, že jde o produkt či prodejnu, která svým zákazníkům nabízí nějaký nadstandard.

Maximální limity pozůstatků antibiotik jsou navíc i tak na hranici rozlišení citlivými laboratorními přístroji, takže i když jsou tyto limity někdy překročeny, jde stále o podstatně nižší množství, než jaká si ládujeme do organismu prostřednictvím léků. Důležitá je také četnost překročení limitů pozůstatků antibiotik v potravinách – například v ČR se ročně provede několik tisíc kontrol, o nichž pravidelně informuje Státní veterinární správa ČR (SVS), překročení povolených limitů ale kontroly odhalí jen v desetinách případů kontrolovaných vzorků. Kromě toho se podle aktuálních informací SVS snížila spotřeba antibiotik v chovech hospodářských zvířat v ČR za posledních pět let o 46 procent.

Všechny příspěvky s Helena Brown