Politikos
Zpět
Antivirus řečený advent
Advent přišel v pravý čas. Pouze nadějí lze čelit beznaději. Ví se to od nepaměti, přesto jsme pokaždé zaskočeni tím, jak loňská naděje vzala za své, jak se vyčerpala potýkáním se s lidskou hrubostí, a o slovo se hlásí naděje nová, byť podobná té minulé jako vejce vejci. Ano, advent je věčný, neboť naděje se výročně vrací jako ozvěna, a s ní i víra, že nic nekončí, že to nejdůležitější, to dobré, teprve přijde.
Advent má samozřejmě ústřední biblické téma, kterým je vyhlížení zázraku v Betlémě. Souběžně ovšem potřebujeme naději operativní, reagující na aktuální klony beznaděje. Loni jsme se adventem snažili odstřihnout od pandemické úzkosti, vybřednout z covidu, útočícího na plíce. Letos by si adventní naděje měla pro změnu poradit s epidemií nenávisti, nákazou, jež postiženým zatemňuje mozky a blokuje srdce.
Nenávist vyklíčila v mnoha podobách. Proti válce a proti těm, co válku nechtějí. Proti asociální vládě i proti těm, co proti ní demonstrují a volají po její demisi. Máme tu zelenou nenávist vůči všemu fosilnímu, speciálně je-li to z Ruska, i nenávist vůči ekoteroristům a zeleným spekulantům. Nenávist ale umí i hloubit příkopy mezi generacemi, znesvářit sociální skupiny, názorové bubliny, paralyzovat politický diskurs.
Ačkoli jsou projevy nenávisti primitivní, ten, kdo nenávidí, si toho není vědom. Nenávist si nenávistníka omotá kolem prstu, ochočí si ho, dostane se mu pod kůži, zcela ho ovládne. Člověk, který nenávidí, nepochybuje o svém právu nenávidět. Je na svou nenávist pyšný, nenávistí se chlubí, snaží se o svou nenávist podělit, hledá spřízněné nenávistné duše. Ze společně sdílené nenávisti zlo čerpá alibi, předstírá legitimitu.
Když nenávist zamoří společnost, propadá tato skepsi a beznaději. Vždy se totiž ukáže, že nenávist není součástí řešení, nýbrž že je součástí problému. Nenávist je nepřekonatelnou překážkou v komunikaci, znemožňuje smír. Nenávist udržuje konflikty při životě, protože z konfliktů se obnovuje, sílí. Nenávist není a z principu nemůže být konstruktivní. Je cestou do pekel.
Dny se krátí na minimum a prodlužuje se noc. Jak ale houstne tma, toužíme po světle. Uvědomujeme si, že nám chybí. Tehdy v sobě uslyšíme hlas, který říká, že tma je pouze absencí světla. Nechceme-li být tmou pohlceni, stačí v sobě rozsvítit. Advent je ten vypínač tmy, kterým se rozsvěcuje světlo na konci tunelu. Aby duše na své pouti věděla, kudy vykročit. Aby přestala bloudit, našla směr.
O adventu víme, že se nejedná o aplikaci, která řeší lidské problémy. Advent řeší člověka. Je to antivirus. Naděje z nás odstraňuje zlo, které nás vykrádá, zpomaluje, a v krajním případě zabíjí. Advent nás vrací do původního nastavení. Restartuje v nás to dobré, co životu dává smysl. Vrací nás na start.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Asi máte pravdu. Sám to tak také cítím a lze citovat i klasika: „Nenávist je hněv slabých“ (Alfons Daudet, Dopisy z mého mlýna, povídka Dilligence de Beaucaire)
PS: toto má být odpověď panu Jervartovi. Jsem si dost jistý, že tak byla i zadána, i když se objevila jako samostatný příspěvek. Diskuse dobře nefunguje. Obvykle příspěvek ani neprojde a hlásí, že ověření Captcha selhalo – byť zjevně ověření Captcha na diskusi vyžadováno není.
Pan Hoffmann prostě umí věci vyjádřit krásně. A na Rádiu Univerzum k tomu dostal správnou hlasatelnu. Jenom…. Jenom by těch adventů mělo být tak asi dva a padesát do roka, aby to podle zmíněné logiky fungovalo.
Moudrá slova. Nenávist není něco, na co bychom v určité životní situaci měli právo. Nenávist je chorý stav mysli. Máme snad právo na schyzofrenii? Nenávist je náš nepřítel, jako každá jiná nemoc duše. Bere nám schopnost rozumné uvažovat, bere nám energii a zdraví, a hlavně, zatemňuje naše srdce. Lidé by si měli uvědomovat, že v okamžiku, kdy nenávidí, jsou nemocní a toxičtí, že jedinou cestou ke kýženému míru je nalézt mír v sobě samém.
Pana Hoffmana si velice vážím. Pořád mne mrzí, že jsem se nikdy nedostal na jeho koncert. Jsou to jeho články, které ukazují jak by naše média mohla vypadat. Je to skvělý článek, čte se jako pohlazení.
Přesto bych ho rád doplnil. Svět není černobílý a i nenávist, podobně jako strach má v našem životě své pozitivní místo. Ne každý se může opřít o víru, v Bibli se píše, že je to dar a ne každý ho má.
Nenávist je zbraň slabých a bezmocných, kterým umožňuje vytrvat ve svém boji proti bezpráví. Bez ní by bylo daleko snadnější udělat z nás otroky. Jen nesmíme dovolit, aby nás ovládla. Je ovšem dobré ji na čas odložit, jak to často dělaly i bojující armády když uzavíraly na Vánoce příměří.
Ano pane Hofman naděje je vždy bez ní je člověk ztracený, ale dobře že jste to připomněl. Poslouchali jsme vás pravidelně v pořadu „Jak to vidí“ a váš objektivní názor nám pomáhal v konfrontaci s naším.