Zpět

Tvrzení, že „násilí nic neřeší“, platí pouze tehdy, když lze ovládat lidi po dobrém. Blíže realitě je postřeh, který mi kdysi svěřil vysoce postavený dopravní policista, že totiž „nejlepší prevencí je represe“. V případě všeobecného pozdvižení ohledně zrušených rumunských prezidentských voleb je patrné, že násilí je nově akceptováno jako legitimní politický prostředek. Jakmile na Rumuny nefunguje proamerický a probruselský cukr, nezbývá než vzít na ně proamerický, probruselský bič.

Liberálně demokratická doktrína předpokládá, že co je dobré pro elitu u moci, je dobré pro lid. Naopak to neplatí. Co je dobré pro demokracii, nemusí být dobré pro liberální demokraty. Octnou-li se tedy liberální demokraté v menšině, nezbývá jim, než jít demokracii po krku. Brání liberální demokracii před občany, kteří si s touto ideologií spojují pokles životní úrovně, omezení občanských svobod, prosazování různých deviací, či riziko, že budou zavlečeni do války. Progresivní elita se opírá o privilegovanou minoritu, která poklesem životní úrovně netrpí, cenzura neloajálních názorů jí imponuje, a válka jí přijde jako adekvátní způsob, jak řešit spory.

Když se liberální demokrat podívá do zrcadla, vidí se v něm jako progresivní slušňák, kterému patří budoucnost. Není ale jisté, že budoucnost bude progresivní, až vymřou zpátečničtí levičáci a pravičáci, co dnes nevhodně volí, a nezbývá, než jejich pomýlenou volbu napravit korespondenčními hlasy, anebo jejich volbu rovnou zneplatnit. S generacemi vychovanými k neúctě k tradicím a obecně k sobectví, kariérismu a zahálce, se progresivní budoucnost sotva stane rájem na zemi.

Už nyní se prý generace, která přišla na svět s příchodem nového tisíciletí, velice podivuje tomu, že se od ní po absolvování studií očekává práce. „To nám nikdo neřekl“, tvrdí frustrovaní mladí lidé, kteří se viděli v kreativních home officech, a počítali s bezstarostným zábavným životem. Jenomže spokojenost občanů se společností, ve které žijí, souvisí s jejich schopností tuto společnost budovat a udržovat v chodu. Představa, že si lze užívat jinak, než za své, dává smysl potud, pokud ještě lze brát z podstaty, anebo pokud ještě je u koho se zadlužit. Obé ale přestává platit.

Čím déle se současní progresivci různými volebními triky udrží u moci, tím drsnější budoucnost potká ty, kteří je dnes z mladické nerozvážnosti, či dospělé hlouposti volí. Kde nic není, ani čert nebere. Budoucnost nepatří na sebe soustředěným individualistům, ale soudržným komunitám. Dnes se v politice prosazují lidé, kteří odmítají omezující roli státu, a co ještě funguje, hledí rozvrátit. V chaosu, který nastane, když se pomatené vize progresivců naplní, zákonitě dojde k rehabilitaci státu, o který ovšem bude třeba bojovat.

Tak, jako dnes progresivci udržují svou globální nadvládu manipulací a násilím, budou i násilně od moci odstaveni. Postará se o to generace, které je vštěpováno, že násilí ve jménu vlastního zájmu je přípustné a účel světí prostředky. Jít demokracii po krku je zkrátka krátkozraké. Je to sebevražedná strategie těch, kteří nemají co ztratit, neboť už nemají co nabídnout.

Rumunské know-how jak zachránit demokracii jejím pošlapáním, je řešením zoufalců, kteří nemají ambici přesvědčit občany o legitimitě svého postupu. Je jim jedno, co si o zrušení voleb voliči myslí. Jejich prioritou je výstavba americké vojenské základny a eliminace politiků, kteří zpochybňují rumunský atlantismus. Vládu sestavuje nesourodý, probruselský slepenec a na skandální vkus rumunských voličů se pozapomene. Zametat voliče pod koberec je ale stále těžší, a jednoho dne to budou občané, kteří zametou s vrchností. V Rumunsku to bývá drsné.

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman