Politikos
Zpět
Být součástí něčeho, co nekončí, nýbrž trvá
Na tento končící rok 2023 se bude vzpomínat jako na rok, kdy student Filozofické fakulty University Karlovy, premiant z dobré rodiny, promyšleně a chladnokrevně zabíjel lidi, veden nenávistí ke světu, jaký je. Ve stínu tohoto masakru nám mohou předchozí události, nabízející se k bilancování, připadat jako neaktuální. Pokud tedy nepřipustíme možnost, že špatný konec nějak souvisí s tím, že něco bylo špatně už před tím.
Jestliže jsme tady v Evropě dlouhá desetiletí věřili, že konstituování Evropské unie zažehnalo riziko válek, pak jsme z této iluze vyléčeni. Svět kolem nás se řídí právem silnějšího. V geopolitice velmocí není místo pro spolupráci, založenou na vzájemné důvěře. Pravidla diktuje nejsilnější. Dosud jsou hegemonem, který silou udržuje svou dominanci, USA. Vliv Američanů sice slábne, ale stále se jim daří iniciovat převraty a války, kterými destabilizují svět. Otázka je, zda tím brzdí, anebo urychlují příchod multipolárního světového řádu, kdy místo práva silnějšího funguje vyjednávání, vynucené vzájemným odstrašením.
Dobrá zpráva je, že se Čína nechce stát hegemonem. Špatná zprava je, že Amerika chce hegemonem zůstat. Z toho plyne, že multipolární svět nemůže vzniknout po dobrém. Je zde ovšem naděje, že díky převaze Číny a její schopnosti navazovat prakticky s kýmkoli pragmatická partnerství, může multipolární svět vzniknout po zlém. Pro Evropu, coby vazala Američanů, kteří ztrácejí respekt navenek a stabilitu zevnitř, z toho bohužel kouká parkování na slepé koleji, protože do budoucnosti se pojede jinudy.
Patřit do Evropy, posedlé klimatickým alarmismem, green dealem, genderismem liberálních progresivců a sešroubované unijními regulacemi všeho druhu, není žádné terno. Když k tomu, jako bonus, přičteme vládu arogantních diletantů, řízenou směšným premiérem, který co chvíli vypadá, že nemá všech pět pohromadě, je to skutečné neštěstí. Přelila se k nám ze Západu kultura násilí, militantní média vnášejí do společnosti jed nenávisti, a to vše provází pád životní úrovně, snižování reálných mezd či znehodnocování úspor. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že bychom se v příštím roce měli odrážet ode dna. Krize je teprve před námi.
Krvavá tečka za špatným rokem vyvolala spoustu otázek. Ptáme se, proč zrovna akademické prostředí vygenerovalo vraždící monstrum. Anebo zda ho nevygeneroval současný politický režim. Anebo zda k nám v rámci globalizace nedorazila inspirace ze zámoří. Možná bychom se ale měli v prvé řadě ptát, zda svět, do kterého se narodil náš vraždící bakalář, nabízí perspektivu, naději, důvod, proč stojí za to poprat se s problémy a hledat cestu z krize.
Umíme dobře pojmenovat úskalí, překážky a selhání systému, kterému musíme denně čelit. Důležitější je ale umět říct, čím lze to špatné, vadné či nefungující nahradit, abychom mohli říct: „Toto je svět, který stojí za život, svět, do kterého je skvělé se narodit a ze kterého je škoda odejít.“ Člověk potřebuje vizi, která dává životu smysl. Musí mít šanci vystoupit z vlastní ulity a někam, k někomu či k něčemu patřit. Člověk potřebuje být součástí něčeho, co ho přesahuje, něčeho co nekončí, nýbrž trvá. Jinak je všechno jenom špatně.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Já bych to nerozmazával. Kritizovat Hofmana je asi jako kritizovat vládu. Za podstatné považuji to „Důležitější je umět říct, čím lze to špatné, vadné či nefungující nahradit“. Protože dokud se nedohodneme, jak z toho, bude to jen horši a horší.
A všem přeji vše nejlepši do nového roku 🙂
Opět lze jen obdivovat schopnost, jak dokážete zahájit daným tématem v prvním odstavci a v druhém navázat obviňováním z daného evropskou unii a západní demokracie. V tomto článku pranýřování Vašeho universálního viníka, který může za vše zlé na tomto a možná i na onom světě, je poněkud silnější než v článku Nekřesťanské hodnoty. Ze slohového hlediska lze vyzdvihnout to, že jste se dokázal v předposledním odstavci vrátit k původnímu tématu i když za cenu opětovného až bezbřehého obviňování stávajícího systému.
Bohužel nadále trvá zcela neobjektivní bipolarita v hodnocení. Stále trvá až tolkijenovské dělení světa na zlé skřety a dobré elfy. Toto zjednodušení světa sice může zkratkovitě pomoci, ale jednoduše neodpovídá realitě. Svět naštěstí není tak jednoduchý jako v románech J.R.R. Tolkiena.
Zajímavou ale nepřekvapivou je úvaha o právu silnějšího. Otázkou však je, kdy se svět v historii neřídil právem silnějšího. Obávám se ale, že v historii lidstva se nenajde období, kdy by toto pravidlo neplatilo. Samu historii lze do jisté míry popsat jako snahu společenských struktur (od rodů po státy) o prosazení svého pohledu na realitu. Tímto není rozhodně dnešní doba jiná než jakákoli jiná. Jediné, o čem se dá hovořit jako o specifickém v kontextu tohoto století je fakt postupné obměny ve vedení tohoto závodu, kdy Ruskou federaci postupně ve vedoucím tandemu střídá Čína. Ovšem z dlouhodobého hlediska se jedná o přirozený jev. V tomto směru však předjímat, jak moc Čína touží se na špičce osamostatnit či ne a jak by se v případě osamostatnění reálně chovala ke svému okolí nelze. Závěry tedy, že se Čína chce či nechce stát hegemonem jsou čistý subjektivní konstrukt.
Za zmínku stojí rovněž čtvrtý odstavec v kontextu s posledním. Zde se jen letmo zastavím u západní kultury a jejich militárních médií. Asi je vhodné si definovat tento pojem. Pro jednoduchost využiji Wikipedie, která čerpá z K. Žaloudek, Encyklopedie politiky:
• „Militarismus (z lat. militaris, vojenský) je takové pojetí a praxe politiky, v němž stojí na předním místě vojenská síla a armáda. Ve vnitřní politice se projevuje vysokými výdaji na armádu a zbrojení, zdůrazňováním významu armády, vyzvedáním její prestiže, masovými přehlídkami, účastí vysokých důstojníků v politice a zejména válečnickou rétorikou vedoucích představitelů státu. V zahraniční politice znamená tendenci k násilnému řešení sporů, případně i expanzivní a dobyvačnou politiku.“
Domnívám se, že toto pro vyvrácení teze, že míra militarismu a militantnosti médií lze dělit dle světových stran. Militarismus je společný pro všechny mocnosti a do jisté míry by se bez něj nikdy mocnostmi nestaly. Ke zvážení pak ponechávám úlohu militarismu v systémech a státech, které o své výsadní postavení na jevišti dějin pomalu přichází. K zamyšlení pro nezaujatého čtenáře je jistě i Vaše zvolání, jak bude multipolární svět vznikat po zlém…
V posledním odstavci hovoříte o nutnosti vize, která dává životu smysl. To je podle mě jistě správná myšlenka. V tomto ohledu se plně ztotožňuji. Bohužel, stejně jako v článku Nekřesťanské hodnoty zůstává u prázdného zvolání. Obávám se, že se jedná o dnes zcela běžnou formu a praxi, která má pouze dát do kontrastu výše rozvedenou nihilistickou skepsi.
Celý článek působí dojmem kázání. Konečný teistický požadavek po transcendentní zkušenosti je poslední větou vygradován do absolutna, což osobně považuji za chybu. Obávám se, že tyto absolutní soudy jsou příliš zjednodušující a svědčí snaze zakončit co možná bombasticky, ale bez hlubšího noetického zkoumání. Ono dogmatické „je to takto a basta!“ bez důkladné kritiky zavání totalitou. V kontextu předešlého pak totalitou teokratickou. Tímto obdobím však lidstvo prošlo již v minulosti a dobou osvícení se od této totality odtrhlo. Teologická dogmata nahradila dogmata národní, mezinárodní, politická, filosofická a vědecká. Člověk tak má mnoho, čeho může být součástí. Zde však cítím touhu k návratu zpět. Hlavním nástrojem tohoto couvání je pak glorifikování minulosti či systémů. Toto se pak zjevně děje bez nutné kritiky.
Jak říká Čapek v hovorech s T. G. Masarykem v kapitole Myšlení a život – O mýtu:
• „Znova říkám kritickost není skepse. Pochybování není počátkem myšlení, jak se soudí. Od přírody je člověk důvěřivý, řekl bych věřivý. Věří smyslům, obrazivosti a paměti, věří rozumu, citům, snahám a vůli, věří nejen sobě, ale i jiným; věří slepě, dětinně naivně. Víte, jak nekriticky dovedou lidé věřit ještě dnes.“
Vyvážený kriticizmus je tak asi tím, co vašim článkům Nekřesťanské hodnoty a tomuto zásadně chybí. Chápu, že novinářská práce neumožňuje patřičně hluboké rozbory a vhledy, ale ona plytkost v stále a stéle opakovaném obviňování těch samých ze všeho zavání až psaním zakázkovým, prvoplánovým a povrchním.
Myslím, že se pan Hoffman se článkem snažil poukázat na to, že prostředí nás ovlivňuje, někoho více, někoho méně, i pokud se tomu snažíme bránit. Pokud žijeme v nenávistném prostředí, kdy nás naši nejvyšší státní představitelé vyzývají místo podpory vánočního příměří, abychom mezi naše vánoční dárky zařadili i dárek pro Putina, nějaký vliv to na nás má.
https://twitter.com/olgarichterova/status/1735956264310460645
Pokud jde o náboženství, v zabránění podobných útoků bylo daleko účinnější. Sekulární společnost nás udržuje v poslušnosti strachem z doživotního vězení. Pokud vám na životě nezáleží a jste odhodláni zemřít, jste volní a můžete si dělat co chcete. To pro křesťana neplatí.
Zaměňujete militarismus médií a velmocí.
Na závěr po vší té kritice bych čekal nějaký pozitivní příklad lepších článků na téma. Je to zatím hádání, vzhledem k tomu že ten pán co střílel nám zanechal nezveřejněný dopis na rozloučenou.
Než bych psal takovou litánii, tak si radši zahraju „člověče nezlob se“ …
Nevím, jak pan Hoffman dospěl k přesvědčení, že Čína v budoucnu nechce vládnout světu. To se přece předem neoznamuje. Zatím na to nemá, tak chce být jen jedním z vládců. Čína má územní spory skoro se všemi sousedy, Tibet už skoro strávila, Ujgurové jsou pod kontrolou, tak se poohlíží se po novém soustu.
„zda k nám v rámci globalizace nedorazila inspirace ze zámoří“? Ne, je to jen náhoda, určitě o tom nikdy neslyšel, vymyslel si to sám a podobnost s tím, jak v USA řeší školáci své potíže je čistě náhodná.
Cinani nemaji potrebu parazitivat na jinych narodech, oni produkuji vic nez spotrebuji, narozdil od Americanu s miliardovym obchodnim schodkem. Tibet byl soucasti uz cisarske Ciny a ma spis strategickou hodnotu nez ekonomickou. To stejne Sin-tiang.
Oni Američané na Afganistánu, Iráku, Sýrii, Somálii nebo Libyi také nevydělali. Číňané mají potřebu parazitovat na jiných národech jako kdokoliv jiný, je to výnosné, to se vždy každému hodí. Nikdy není dost. V současnosti jde Číně nejvíc o ovládnutí Jihočínského moře.
U nás máme vzhledem ke vzdálenosti velice omezené zkušenosti s Čínou, ale mohu vzpomenout agresivní chování čínských studentů proti hrstce protestujících při příjezdu pana Ťin-Pchinga, nebo potíže Škodovky, či zrušení zakázky klavírů, nebo zrušení zájezdu filharmonie z politických důvodů, nebo dopis, kdy krátce po jeho přečtení pan Kubera zemřel. Čína vyžaduje poslušnost, a neposlušné trestá, stejně jako kterákoliv jiná velmoc. Čínské metody ovládání lidí jsou proti ostatním spíš drsnější.
Pokud si pamatuji, Mandarínština byla jazykem vzdělanců, prostí vesničané jí nikdy nemluvili. Čína je mnohonárodnostní stát, protože jako všechny jiné velké státy postupně dobývala okolní území. Některé části se se svým nedobrovolným začleněním stále nesmířili, jiné ano.
Je zajímavé, že skoro každý si některou z cizích zemí idealizuje. Je to jedna z věcí kterou nechápu. Číně jde o Čínu, USA o USA a Rusku o Rusko a Izraeli o Židy. Je jim to ku prospěchu, tak se z nich stali mocnosti, je to tedy příklad očividně hodný následování a pohnutka začít se starat o své zájmy. Přesto se chováme obráceně a naše výsledky tomu odpovídají.
Afghanistan mel byt predmostim pro ekonomickou kolonizaci Iranu, Ruska a prave Ciny.
Americke vladnouci tride nejde o USA. Americka vladnouci trida jsou financni kapitaliste snazici se expandovat do celeho sveta a to i na ukor samotnych USA.
Co se tyce zakazek, proc by Cinane ze vsech zemi na svete meli obchodovat zrovna s ekonomicky bezvyznamnym statem, ktery je nejvic okopava?
V oblasti elektronickych automobilu je Cina globalni lidr, spis by se Skoda mela snazit o spolupraci s cinskymi vyrobci komponent nez naopak.
Ja ve sve profesi jednal jak s Cinany tak s jinymi cizinci. S Cinany mam tu nejlepsi zkusenost, nejednou zaplatili i vic nez jsem fakturoval.
„nejednou zaplatili i vic nez jsem fakturoval.“
Sami nabidli vyssi cenu, nic nelegalniho.
https://www.manifold1.com/episodes/chinas-ev-market-dominance-and-the-challenges-facing-tesla-48
Rozhovor profesora Stevena Hsu (American) na tema elektronickych vozidel. Cina je 10 az 15 let v bateriovych technologiich pred zbytkem sveta. Nas prumysl muzeme obetovat za cizi geopoliticke zajmy nebo se muzeme stat leadry v EU diky spolupraci.
Já jsem v drtivé většině dostal padělky místo objednaného značkového zboží. I tak, že si drží schránky v Evropě a USA, aby nebylo znát, že jde o čínského prodejce. Co se týče placení, na mou námitku, že mi neposlali objednané zboží, ale padělek, odepsali, že jim nic platit nemusím, nechtějí to ani vrátit, jen si nemám na ně nikde stěžovat:) Asi byli nadšení, že od vás opravdu dostali, co si objednali, u nich to asi není zvykem. Bude možná lepší jim prodávat, než od nich kupovat.
Proč by s námi měli obchodovat? No protože máme co nabídnout. Naše filharmonie je lepší, než jejich, stejně tak klavíry. Čína vyrábí obrovské množství podřadného šmejdu a ví o tom. I u západních značek které tam nechávají vyrábět své zboží byl vesměs znát propad kvality. Proto jejich turisté tolik v Evropě nakupují. Proč kupují od vás a ještě přidávají tuzéra?
Mandarinstina byla jazykem vzdelancu v dobach cisarstvi, kdy byla vetsina populace negramotna, dnes je to oficialni jazyk a musi ji ovladnout vsichni absolventi zakladni skoly.
„Čína je mnohonárodnostní stát, protože jako všechny jiné velké státy postupně dobývala okolní území.“
Ta expanze zacala nekolik stoleti pred nasim letopoctem. Vsechny dialekty Cinstiny vycazi ze stejneho zakladu, ale postupne se od sebe oddalily. Cinske pismo narozdil od naseho nezaznamenava zvukovou podobu a navic expanze probihala cca 1000 let pred expanzi Slovanu. Proto je rozdil mezi dialekty vetsi nez rozdily mezi slovanskymi jazyky.
Vetsina statu na svete je multinarodnostni. Oni ani etnicti Cinani nejsou jeden narod v nasem smyslu, vetsina i etnickych Cinanu mluvi jinym materskym jazykem nez Mandarinstinou, kterou se uci ve skole. Tibetani a Ujgurove nejsou zadna vyjimka.
I predseda Mao pochazel z jizni Ciny, Mandarinstina nebyla jeho rodny jazyk. Mezi zakladateli CLR byli i Ujgurove.
„promyšleně a chladnokrevně zabíjel lidi, veden nenávistí ke světu, jaký je“
On nekde zverejnil motiv?
Já si taky jako vy myslím, že byl veden láskou, žádnou nenávistí. Hezkého Silvestra!
Treba ten strelec (nemyslim si, ze to byl Kozak) jen plnil rozkazy. Pokud tedy na te strese skutecne nekdo stal a ten jediny nekvalitni zaber neni podvrh.