Zpět

Politika jako organizovaný zločin

Text 17.2.20256 min Přehrát

Za svou špatnou pověst vděčí politika politikům. Někdo soudí, že je to proto, že do politiky lezou špatní lidé, často psychopati, narcisové, individua hamižná či křivá. Jiná teorie konstatuje, že politické prostředí je toxické, a původně slušného člověka rychle semele ke svému obrazu. Lze sice separovat politiku od politiků, brát ji akademicky pod ochranu, ale valný smysl to v praxi nemá. S čím se potýkáme, jsou vždy nakonec politici, nikoli politika.

Obecně se má za to, že úpadku politiky je třeba čelit volbou lepších politiků. Oblíbený bonmot elitářů, že „každý národ má vládu, jakou si zaslouží“ je vlastně kritikou sprostého lidu, který špatně zvolil a sám si je proto na vině. Myšlenka, že to je lid, který aktem volby svých politických zastupitelů rozhoduje o svém osudu, je demokratický ideál, na kterém je třeba trvat. Také se ale jedná o alibi politiků, kteří s mandátem od voličů nakládají jako s bianco šekem opravňujícím k jakékoli svévoli.

Teoretické řešení tohoto rébusu existuje: Volit program, který politici garantují, nikoli politiky, aby po volbách sepsali nějaký program. Předpokladem takovéto smlouvy politiků s voliči je ovšem většinový volební systém, kdy vítěz bere vše a poraženému je vyhrazena role kibice. Při poměrném zastoupení stran v parlamentu ovšem vládnou koalice, a jejich programem je mocenský kompromis, tedy cosi, co si volič ani náhodou nevybral. Výsledkem je, technicky vzato, vláda, kterou si národ nezasloužil.

Co provozují vlády, které předem neuzavřely smlouvu s voliči, je programová svévole. Tato svévole pak má velmi často blíže k organizovanému zločinu, nežli ke správě věcí veřejných. Politici se ve svém rozhodování necítí být vázáni společenským konsenzem, vůlí lidu. V zásadě se schovávají buďto za takzvanou hodnotovou politiku, anebo naopak za reálpolitiku. V tom prvním případě společnosti jako prioritu vnucují abstraktní ideály, s tím, že boj za demokracii a lidská práva má přednost před prací pro vlastní občany. Hlásí-li se politici k reálpolitice, jdou naopak hodnoty bokem a cynicky se před prací pro občany upřednostňuje něčí mrzký zisk.

Pro organizovaný zločin platí, že se nejedná o individuální selhání, kdy někdo poruší zákon, a je-li dopaden, pak za své provinění po zásluze pyká. Organizovaný zločin je dílem spiklenců, kolektivu, který zločin nahlíží jako dovednost, za kterou se nestydí. U politiků, coby organizovaných zločinců, jsou navíc tito spiklenci nad zákonem. Zločiny (činy poškozující jednotlivce i společnost jako celek) do zákonů vtělují, čili zlo legalizují. Navíc se těší poslanecké imunitě, štědré odměně a různým benefitům, jež představují podíl na lupu.

Nepřehlédnutelnou formou organizovaného zločinu je pak nadnárodní aktivita nevolené byrokracie, sídlící v Bruselu. Evropská komise je jakousi zastřešující organizací lokálních politických mafií, která vydává certifikáty na šikanu a zvěrstva všeho druhu. Evropské komisi kryje záda Evropský parlament, ve kterém lobbistům, hájícím vesměs zájmy globální oligarchie, kryjí záda europoslanci.

Je třeba natvrdo říct, že není v silách občanů demokraticky řešit deficit demokracie, respektive politickými prostředky resuscitovat politiku. Je nesmysl vyhlížet skvělé politiky, co dělají skvělou politiku. Takové zvíře neexistuje. Smysl má politikům navzdory vytvářet zdravé společenství, ve kterém člověk může prožít hezký život a možná v něm navíc cosi pozitivního vytvořit a předat dalším generacím.

Lidstvo se s organizovaným zločinem potýká odjakživa. Zcela ho vymýtit nelze, ale důležité je se s ním nesmířit, neadaptovat se na svět podle politiků. Politiky je třeba izolovat jako virus. Vyhýbat se jim, jako kterékoli jiné nákaze. Je třeba pěstovat si na politiky přirozenou imunitu. Neposkytovat jim prostor na nekalé rejdy. Nejlepším politickým programem je nepustit si politiky do života. Prostě se nepodílet na organizovaném zločinu. Nebýt spolupachatelem. Zápas s politickou zločinností je v principu stejný jako zápas s lupiči a násilníky. Je třeba je odhalit, usvědčit a odsoudit. Mějme na paměti, že jako příležitost dělá zloděje, dělá příležitost i politika. Jeden nikdy není dost opatrný!

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman

Diskuze:

  1. Velmi blízká definice k realitě toho, čemu se říká politika a politici 😉. Politika je jen starou hrou, kterou je třeba odmítnout a nastavit jiný typ fungování, který bude blíže lidskosti a záměrům celku v souladnosti a komplexnosti realizovanou ve vyšším vědomí těchto časů.

  2. Většinový volební systém nezaručuje o moc větší odpovědnost politiků než poměrný. Volič nemá žádnou záruku, že politik po vítězství nehodí předvolební sliby za hlavu, případně je tvůrčím způsobem neupraví.
    To, že každý národ má vládu, jakou si zaslouží vyplývá z toho, že v demokracii mají občané zodpovědnost za svou vládu. Jsou jedni z nás. Jsou naším obrazem. Stejně tak média která k jejich zvolení napomáhají mohou fungovat jen díky podpoře lidí. V nejhorším se lidé mohou bouřit.
    Dost politiků se ostatně chová po volbách v souladu s očekáváním voličů. Příkladem může být paní Nerudová.
    Co nefunguje je žít si svůj život a politiku ignorovat. Pak ke svému překvapení můžete přijít o majetek, nebo i skončit ve vězení. I když se totiž vzdáte rozhodování o politicích, stále je musíte poslouchat:)

  3. Malé upřesnění těch koalic.

    Koalice jsou přesně to, co se politikům skvěle hodí. Do voleb jdou s programem, o kterém předem vědí, že ho nebudou plnit. Na konci volebního období se pak vymlouvají, že museli v koalici dělat kompromisy a tak svůj program nemohli plnit. A jede se dál ….

  4. Tohle opravdu není šťastné, slušné lidi politika neláká, a když už. tak mezi vlky nemají moc šanci nemajï. Naopak politika láká mafiány, sociopaty, mamonáře, zloděje. A občané nejvýš jen volí z těchto mafiánů, nebo ani to ne. Přesto stálo voliči naivně doufají v zázrak, ale to je stejně naivnï, jako si myset, že si na jídelním lístku ve veganské restauraci vyberu a dostanu dobrý hovězí steak. Nedostanu, on tam prostě z principu není. Pokud chci steak, musím si ho sám udělat. Ale to je pracné, že.. Takže pokud se nevzmůžeme na víc, než prostou volbu jednou za pár let, tak stále dokola budeme dostávat jen blivajzy.

  5. Pan „disident“ hovorí veľa pravdy, a robí z nej celkom ZLÉ UZÁVERY.

    Politika je taká, akí sú voliči. Voliči chcú tvrdo zdaňovať, politici zdaňujú.
    Voliči chcú byť napichnutí vakcínou, dostanú jedovatú mRNA.
    Voliči chcú zničiť Rusko – voliči dostanú super drahý USA plyn a EU elektriku.
    Voliči chcú byť dojebaní – politici ich radi dojebú. Dosaďte si podľa chuti.

    Voliči prstom nepohnú – aby politikov vykopli a žili si slobodný život.
    Voliči POHNÚ prstom v deň volieb, a zvolia si iných gaunerov politikov.

    Toto je odpoveď na nápravu : Náprava nebude, NECHCETE ju. Iba kecáte.

    1. – moc prosím, povedzte a argumentujte, že nemám pravdu. Chcem sa zbaviť opovrhovania ľuďmi.

      Napíšte : Voliči sú NEVINNÍ, pretože

      – sú slepí, preto nevidia
      – sú debilní – preto NEVEDIA
      – sú leniví – preto nekonajú
      – sú to zombí – preto sa riadia iba svojim vodičom

      1. Je to ještě trochu jinak. Není to otázka viny. Je to otázka například:
        – evoluční nevyzrálosti
        – vnější sytematické uvařenosti, jak ta žába v hrnci na plotně, sloužící k energetickému zotročení, zpracování lidství jako kusu potravy
        – vlastní tvorby: co mám je moje a jsem toho spolutvůrce (v základě z velmi dobrých důvodů, i když si dobrý důvod tvorby utrpení nemusím uvědomovat)
        – volbu jsem už provedl, nyní ji žiji a pokud chci něco jinak, rozhoduji se nyní jinak
        – zapomenutí na to, kdo Já Jsem
        – zapomenutí na universální lásku
        – předávání odpovědnosti, ať už vědomě či nevědomě, třebas na ty nahoře

        jak daleko mám pokračovat s výčtem?

        A kde je tam vina? V tomto smyslu tam není vina, jen spoluúčast a spolutvorba. Pokud, a že, za to vinu i cítím, to je v pořádku, ale to je moje záležitost. Nikdo mě nemůže vinit. Tedy může, ale nesoudím, abych nebyl souzen, že.

        To, co se děje, že voliči volí takové, odpovídá na jisté rovině vnitřnímu obrazu voličů.
        Zroveň je „problém“ v tom, že voliči jsou oblbováni lidmi bez svědomí, kteří říkají přesně to, co voliči chtějí slyšet, protože vědí, jak se nejlépe prodají, ačkoli následně podle toho nekonají (což jim absence žaludku, citu a svědomí umožňuje)
        Zárověň je to nepochopení, že hra, například politická, je jen divadelní představení pro voliče, a nemá s podstatou a pravdou nic společného.
        Navíc už se dokonce veřejně ukazuje, že kdyby volby mohly něco změnit, už by je zakázali. Což už se také děje.

        Pokud hraju nějakou „naivní“ podvodnou dětskou hru s tříletým děckem, ve smyslu, že ho například oblbuju fyzikálním nesmyslem, pak to mohu dělat jen díky tomu, že děcko je na nějaké (komplexní) vnitřní úrovni zralosti, a využívám svou převahu evolučně vyspělejšího.
        A to se stalo lidstvu.
        Nesežrali bychom to i s navijákem, kdybychom k tomu neměli dispozice. A důvod. A kdybychom se nenechali.
        A že jsme dosud nebyli tak zralí a moudří, a že jsme se nechali uvařit od rafinovanějších jako celá planeta –
        – kde je v tom jaká vina? Jsem pouze zodpověný za to, co jsem vytvořil, spoluvytvořil. Vina v tom není. Je to zrání. Je to evoluce. K té Lásce se dřív nebo později dostaneme, nelze se minout. Jen mě to utrpení musí přestat bavit. A to se stane, až je jím nasytím. Jako ty tři veterání naposledy s holým zadkem v lese. Ale dříve to nešlo, neuzráli. Na životě se ohrožovali… dokud jim to nestačilo, tak teprve začali tančit. Hladoví, špinaví, vysílení, po násobním ohrožení na životě kalitním, kdy už to kolečko neměli kapacity zopakovat. Tedy v tomto smyslu opravdu většina zatím nemá o změnu zájem. Naštěstí to není o procentuální většině. Naštěstí už je lidí, kteří se dokáží na jakoukoli situaci podívat laskavým pohledem, dostatek.

        1. Ja pojem VINA nevnímam právnicky. VINA je pre mňa hlavne NESPLNENIE zodpovednosti za svoj vlastný život, voči sebe. Ľudia sú vinní za poškodenie seba samého.

          1. To není vina právncká, o čem se tu mluvilo, to je vina v bytosti na rovině duševní a duchovní. To je stále a pouze jen ta zmíněná vlastní tvorba. Pokud nechci být zodpovědný, logicky pošlu zodpovědnost na něco, někoho. Boha, politiky, rodiče, doktory. A za to, co dělám, nebo nedělám, sobě, už se mohu obvninit jen osobně sebe. A jak bych to mohl dělat, když ani nevím, že si škodím? Příkladně v tomto místě není ani jak by vina mohla vzniknout. Krom toho pokud není rozhodnutí být zodpovědný, respektive byl-li systematicky veden a vychováván k odevzdání své zodpovědnosti, moci, energie, někomu „na vyšším místě“, a z toho (z jedné části právě pramení, proč tento článek by napsán). Tedy je to z valné části nyní v lidstvu opravdu o převzetí zodpovědnosti, vzetí si své síly zpět, a te proces není jednoduchý, a je dosti bolavý, už jen to uvědomění. Ale tam planeta směřuje. Už se to děje. Avšak nejdřív to musí bolet, jinak by k tomu všimnutí, že tudy cesta nevede – že si lidé takto ubližují, že to neslouží, nepřínáší očekávané a žádané výsledky – nevšimli.
            Takže jak já to vidím, vina na osobní rovině vůči sobě, tak jak jste to popsal, je dost nerozumné počínání; poškozuji takovým přístupem sebe. Každopádně, pokud je to v této poloze, pak je dobře si odpustit, přijmout se v té destrukci, a najít lásku k sobě tak, jak to je.

  6. Cílem politiky je vytvořit vládu. Vláda je tu od toho, aby ovládala. Kdyby chtěla sloužit, diskutovat, navrhovat, pomáhat, dělala by to na základě dobrovolnosti. Nikoli jako nevyžádanou „službu“. Podobně měl založen byznys už jistý Al Capone, který za drobný obnos nabízel ochranu.
    Tedy ano, politika je organizovaný zločin (samozřejmě záleží na tom, co označíte za zločin). Je milé, že se tato informace šíří veřejně.

    1. politika je zločin organizovaný voličmi, demokratmi. Zločin z vôle ovčanov.

      Je nádherný fakt, že väčšina demokratov má za Boha demokraciu,
      má za Krista VOĽBY,
      väčšina demokratov verí, že voľby sú podstatou demokracie,
      väčšina demokratov neverí vo funkčnosť volieb,

      „Prelet nad kukačím hniezdom“ je slabý odvar dnešnej demokracie.
      Škoda, že väčšina mRNA bola iba placebo.

      1. Nemyslím, že to organizují voliči. Většina voličů v tom jede pasivně, vůbec je nenapadne, že by to mohlo jít i jinak. Na ovládání davu stačí malé procento manipulátorů. To jsou ti organizátoři. Že se zbytek ovládat nechá, to je věc jiná. Jasně že bez tiché spolupráce ovládaných by to nefungovalo. Ale je to tak dobře vymyšleno, že dá hodně práce něco změnit.

        1. formuluješ to ako ich OMLUVU.
          Pre mňa je to všetko iba DôKAZ ich viny.
          Garambol z neschopnosti vodiča je VINOU vodiča.

          1. Nechci hledat vinu nebo někoho omlouvat. Beru to jako skutečnost. Většina lidí prostě nepřemýšlí o  hodnotách jako svoboda, demokracii (skrze výchovu a propagandu) mají za dobro samo a pokud se jim něco nelíbí, není to vinou demokracie, ale tím, že tu nemáme skutečnou demokracii.
            Dalo by se říct: Ano, je to jejich vinou a dobře jim tak. Ale jak mi to pomůže? Určitě existuje významná skupina lidí, kteří dávají přednost svobodě před demokracií. Možná by se mohli spojit a pokusit se o osvobození, osamostatnění, vystoupení ze státu (teoreticky). Ale k tomu nejspíš nedojde tím, že budeme o většině říkat, že jsou debilové.

  7. Za svou špatnou pověst vděčí politika občanům, protože nevládnou. Nevládnou dokonce ani tam, kde by vládnout velmi snadno a levně mohli ihned. Nechávají za sebe – sobě vládnout zastupitele. Ano, my občané jsme špatné pověsti politiky prvotní příčinou. Až tak je to prosté.

  8. No to je objev Ameriky 🙂 O tom se musel napsat článek 🙂 Politika byla, je a bude organizovaným a společností akceptovaným zločinem = proto tam leze taková lůza, že. Jak by řekl detektiv Hallenbeck „Voda je mokrá, nebe je modrý, ženský maj tajemství = koho to se**“

    1. “ proto tam leze taková lůza,“
      – chyba. NELEZE.
      Lúza je tam demokraticky zvolená národom, ovcami.

Napsat komentář k „KtosiInýZrušit odpověď