Před osudovými volbami, které nic nezmění
Nevzpomínám si na žádné volby, před kterými by se netvrdilo, že budou ty nejdůležitější. Že se v nich rozhodne o budoucnosti na dlouho dopředu. Že představují poslední šanci, jak zabránit katastrofě. Že je nejvyšší čas na změnu, neboť je za pět minut dvanáct. Nevzpomínám si ale ani na žádné nejdůležitější volby, po kterých by se něco zásadního změnilo.
Volby bývají provázeny nerealistickým, naivním očekáváním, a to nejen v zemích, které mají titěrný vliv na globální politiku, kterou jsou vlečeny. Aby nám to nepřišlo líto, mizivý efekt na setrvačnost politických procesů mají i volby amerického prezidenta, prý nejmocnějšího muže planety. Volby jsou ze všeho nejvíce politický cirkus, představení, při kterém jsou diváci coby komparzisté vtaženi do děje. Hlasováním stvrzují loajalitu k režimu.
I nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou vnímány jako nejdůležitější. Přicházejí v době, kdy je Evropa v bídné kondici – a Evropský parlament na tom nese lví podíl. V toxické atmosféře tohoto politického orgánu se rodí nápady, jako je absurdní boj s uhlíkovou stopou, islamizace kontinentu formou masové imigrace, konfrontace s Ruskem formou sankcí, které ve svých důsledcích ruinují evropský průmysl. Evropský parlament je ovšem i advokátem globalistů, čili nepřítelem národních států, je arbitrem agresivních menšin a má progresivní slabost pro deviace všeho druhu. K tomu trpí deficitem demokracie, má nulovou schopnost sebereflexe a totalitní nutkání cenzurovat oponentní názory.
Evropský parlament je centrum lobbistů, kterým občané členských zemí unie vždy jednou za pět let zvolí europoslance. Tito zastupitelé, Česká republika jich volí 21, jsou pak v Bruselu či ve Štrasburku za hosty, zatímco úředníci a lobbisté jsou v Evropském parlamentu doma. Představa, že obměna poslanců, a případná změna v rozložení sil mezi politickými frakcemi, může změnit fungování Evropské unie, nepočítá s bruselskou byrokracií, tedy s loutkovodiči, kteří mistrně manipulují s poslaneckým materiálem, který dostanou k dispozici.
Vzhledem k tristní zkušenosti s Evropským parlamentem a Evropskou komisí se legitimně diskutuje, zda je EU reformovatelná, respektive zda se může vrátit k původnímu zadání, kdy byla mírovým projektem a platformou pro ekonomickou kooperaci autonomních národních států. Stále častěji je slyšet názor, že Evropská unie je projekt, který se zvrhl, a nejjednodušší by bylo ji zrušit. To ovšem není úkol, který lze svěřit europoslancům. Podmínkou rozpuštění tohoto globalistického byrokratického monstra je, že národní státy do Evropského parlamentu žádné své zástupce nepošlou.
Než se tak ale stane, budou voliči vystaveni politickým kampaním, ve kterých je marketéři budou obelhávat, že lze v Evropském parlamentu hájit národní zájmy. To je samozřejmě nesmysl, neboť v Evropském parlamentu nesoupeří národní frakce, nýbrž frakce ideologické. To před časem hezky ilustrovaly uklízečky, když z pultíků poslanců odstraňovaly a vyhazovaly do koše vlaječky, kterými se někteří poslanci drze hlásili ke své vlasti.
To, že Evropská unie nemá dobrou prognózu a ani budoucnost, samozřejmě neznamená, že budoucnost nemá Evropa. Ta zde byla před unií a bude i po ní. Pokusem omylem se zjistilo, že větší šanci přežít má Evropa jako předunijní hašteřící se pytel blech, než jako progresivní žalář národů, trpících pod bičem globálního otrokáře. Tato zkušenost nás ještě přijde draho, protože globalizace je synonymem války, do které péčí politických maňásků směřujeme.
V nadcházejících, jako vždy osudových, eurovolbách, které nic nezmění, není naštěstí třeba volit, co je menší zlo. U kandidátů, kteří se chystají kolaborovat s globalisty na budování integrované, zregulované, zcenzurované, čili snadno ovladatelné unie je lhostejné, zda tak míní činit zprava, ze středu či zleva. Volbou slušné budoucnosti je hlas pro euroskeptiky, kteří nepromarní žádnou příležitost, jak hodit vidle do projektu liberální totality, a kteří budou průběžně žalovat, jaká další zvěrstva se na nás v Bruselu připravují. Mít v Bruselu své špiony je dobrý plán.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Tak jsem sem chtěl dát k volbám něco z historie, ale odkaz mi to nechce vzít. Takže vygooglit
pupak-na-volebni-schuzi
Ani by se toho moc nemuselo měnit, a bylo by to o dnešku 🙂 🙂
Snad malá ochutnavka:
KRCHOV: Vážení voliči našeho volebního obvodu. Jak jistě víte z Rudého práva, trybuny, rozhlasu a televize, dneska je jiná doba. Lidu se povolila uzda. Což ovšem já, Čenda Krchov, nepovažuju za docela správný. Soudruzi, vždyť dneska nám do všeho mluví každej. Řeknu vám, já jsem viděl dokonce i němýho, kterej ukazoval rukama úplně jinak než před krátkým časem. Týhletý povolnostě využívaj různí živlové a elementi k naleptávání jednoty. Soudruzi! Dyť se nám buržuj směje! Já to vidím takhle. Je třeba votevřít voči, poučit se z tý minulosti, získat prostor pro platformu a hlavně neztratit trpělivost a víru v zázrak, soudruzi! Řekněme si upřímně, musí se konat volby. Proč to tutlat? Dyť my vás k nim potřebujeme. Vy rozhodnete svým hlasováním, zda zvítězí strana, či strana ….
Problém nejsou volby. Už tu kdosi jmenoval volby, které opravdu zásadním způsobem ovlivnily budoucnost.
Problém je v neschopnosti většiny lidí si uvědomit, že každý politik je produktem marketingu stejně, jako jakýkoli jiný produkt určený k prodeji.
O dělbě politické moci rozhoduje REKLAMA, stejná jako na prací prášky, hygienické potřeby či mobily. Podle toho, jak přistupujeme k reklamě na v podstatě všechno spotřební zboží, tak přistupujeme i k reklamě na politiky. I ti jsou ve své podstatě spotřebním zbožím (jen často zcela neupotřebitelným).
Kdo reklamě podléhá při nákup pracích prášků či tampónů, stejně tak snadno podlehne reklamě na politika. Koupí si tedy to, co po něm jiní žádají ve jménu hesla „buď svůj (chovej se stádně)“.
Základní podmínkou změny politiky je tedy v první řadě změna našeho vnímání reklamy. To je alfa a omega politické dospělosti. Teprve v okamžiku, kdy dokážeme být na reklamě zcela nezávislí (což asi úplně nejde), máme šanci.
Stejně jako si někteří dlouho hledají zboží odpovídající jejich vlastním požadavkům (a že někdy je třeba důkladně hledat, protože často čím vyšší náklady výrobce dává na reklamu, tím méně peněz mu zbývá na vývoj vlastního produktu), tak si musí najít i odpovídající politickou reprezentaci. Nevýhodou demokracie ale je skutečnost, že totéž by musela udělat většina, což se samozřejmě nepřekvapivě neděje. Máme tu jen vymezený čas naší existence a kdo by jej chtěl ztrácet kvůli něčemu tak zbytnému, jako je politika (přičemž politikům dobrovolně odevzdává „pouze“ přes polovinu svých příjmů).
Reklama je zkratka a lidé milují zkratky, protože jim šetří čas a námahu. Proto volí stále volí produkty, které sice opakovaně zklamaly, ale jsou neustále „zadarmo“ na očích a netřeba je aktivně a dlouze vyhledávat.
A zadarmo je vždy to nejdražší (život, zdraví, svooboda, Google…)
Na to jsem take myslela. Ze nas brzdi, ze lide nevoli ale nakupuji zastupitele. Ten nejlepsi prodejce (marketing) + manifestace sily bere vse.
Já si na rozdíl od pana Hoffmana vzpomínám na volby, kdy proběhly zásadní změny. V Německu třeba volba pana Hitlera, která nás dost ovlivnila, u nás 1918, kdy jsme se odtrhli od Rakousko-Uherska, 1948, kdy jsme zvolili komunisty, roku 1968, kdy komunisté do čela strany zvolili pana Dubčeka a následná volba pana Husáka, nebo 1989 a 1990, nebo 2004 kdy jsme odsouhlasili vstup do EU.
Pokud jde o USA, volby rozhodují doslova o životech, hlavně cizinců.
Tím, co pan Hoffman píše o Evropském parlamentu, si sám protiřečí.
Francie i Německo své národní zájmy v europarlamentu úspěšně hájí.
Pan Hoffman je zklamaný, celý život se snažil o změnu a na stará kolena vidí, že se vrací vše, co mu v mládí vadilo. Jen z hrdiny se stal padouch:)
Jen technická: komouši vyhráli jediný volby, a to v roce 1946.
Rok 1948 byl třetí fází znárodňování, které se táhlo od roku 1945 (tzv. Benešovy dekrety – konfiskace majetku kolaborantů s nacistickým Německem, dolů, bank a průmyslových podniků nad 500 zaměstnanců) po únor 1948 (malé a střední firmy a jednotliví živnostníci + zemědělci).
Poslední fáze znárodnění proběhla 1. června 1953 prostř. tzv. měnové reformy.
Nejsmutnější na tom bylo, že hromada prostředků na komunistickou volební kampaň v roce 1946 pocházela ze zemí později demokratického západního bloku a zajišťovaly ji soukromé reklamní agentury (které byly o 2 roky později samy taktéž znárodněny).
Souvislost s dnešní dobou určitě není náhodná.
Máte pravdu, v roce 1948 komunisté nekandidovali samostatně, ale v koalici národní fronty, která neměla protikandidáta, jen protestní bílé lístky a navíc ty volby roce 1946, které také nebyly úplně svobodné potvrdili širokou podporu komunistů a legitimizovali jejich moc.
Ještě bych to doplnil, že většina těch demokratických zásadních rozhodnutí se ukázala špatná.
Pan Hoffman sa tu verejne priznal ku svojej nedôvere k podstate demokracie – k VOĽBÁM.
Je moc smutné, že pan Hoffamn vo svojom úctyhodnom veku nepochopil PODSTATU problému :
Na hovno nie sú voľby. Na hovno sú voliči.
=============
Za reálneho socializmu vyriešili soudruzi tento problém genialne: Na lístky zapísali iba tých „správnych“ súdruhov, a volič ovčan nemal čo pokaziť.
V tejto smiešnej demokracii sa na lístky zapíše tisíce gaunerov, a debilní ovčania dajú podporu tomu, KTO IM NASĽUBUJE viac nesplniteľných sľubov.
Můžu se zeptat, jaké nabízíte řešení pro ty ovčany, co něco chtějí změnit? O volbách (že by se po nich něco opravdu změnilo k lepšímu) si nedělám iluze už kvantum let, tak jak to jako obyčejný člověk, který netahá za nitky, mohu změnit? A teď vážně nemyslím násilnou formou… Je totiž jednoduché neustále nadávat, ale já bych strašně ráda od někoho slyšela, jak to řešit, co s tím dělat, jak to můžu ovlivnit. Do politiky se dostanou jen ti, co tam už mají své komplice, nikdo čistý se tam nedostane, a když (náhodou) ano, tak se také brzy ušpiní… Pro mě je to čistě k uzoufání, což je zřejmě to, o co těm vládnoucím opravdu jde, znechutit a přesvědčit lidi, že se na to de facto mají vykašlat, že nic nezmění, a to se jim velice daří, lidi už přestávají sledovat zprávy, politiku obecně, čímž se těm nahoře opět dává větší prostor pro rozkrádání a zavádění dalších (klidně bych řekla trestních) praktik do zákonů… Teď už se nikdo nedívá a oni se nemusí bát.
Můžu demonstrovat, můžu sepisovat petice, ale k čemu? Dneska je demonstrace sprosté slovo, když tam půjdete, politici se vám vysmějí (jako to udělal Babiš a po něm Fiala) a ještě vás totálně znemožní. Petice? Těch jsou tisíce, má to vůbec nějakou váhu?
Nevím, poraďte, já za to budu vděčná, nechci, aby v tomhle marasmu žily moje děti, o mně už mi nejde, já jsem si užila nádherné dětství a dospívání, kdy se člověk nemusel bát něco někde říct, ale to už dnešní prckové a dospívající neznají, ti znají jen propagandu, a vlastně si to ani neuvědomují…
Reseni je, ale nikdo z nas se k nemu nema. Obcane by museli zanechat sva povolani a venovat se (chte nechte) politice – zalozit nove strany z rad nezkorumpovanych lidi.
Ve state Louisiana vydali zakon, ze stat nesmi postupovat podle prikazu WHO, UN a dalsi. Ze ma sve vlastni zakony a zastupitele. Ve state Arkansas se dali slyset, ze u nich trans muzi nejsou povazovani za zeny. Zakazali, aby souperili s zenami. A sli zalovat kongres.
A :
“ Obcane by museli zanechat sva povolani a venovat se (chte nechte) politice “
– NEMUSELI.
Museli iby iba ROZMÝŠĽAT , a potom voliť ozaj ČESTNÝCH a múdrych politikov. Nie iba SĽUBOVAČOV šťastných zajtrajškov, a sľubovačov. soc. dávok.
A kdo tomu „čestnému a moudrému“ člověku dá 150 000 000 Kč na volební kampaň? Nebo předpokládáte, že těch 150 mega mají „čestní a moudří“ lidé pod polštářem?
Proč by proboha někdo platil 150 mega za kampaň někomu, kdo je „čestný a poctivý“? Co by z toho měl? Dobrý pocit?
Není logičtější dát těch 150 mega někomu, kdo je naopak lhář a podvodník? Někomu, kdo jakmile se chopí moci začne dělat přesně a bez řečí to, co po něm investor chce a nebude hledět na své dřívější slova, články a činy? Prostě padouchovi, jako je např. Kalousek či Fiala?
Mně přijde logičtější ta druhá možnost, tak mi řekněte, z čeho usuzujete, že by to kdy mohlo být jinak? Protože to bylo jinak v devadesátkách? Ty už se ale opakovat dalších 2000 let nebudou…
Nikdy tomu nebylo jinak. Nemyslím, že devadesátky byly vyjímkou.
Posluchačka :
– JEDEN človek nezmení NIČ. Ani tisíc nič nezmení. ALE :
väčšina – a možno aj veľká menšina – môže zmeniť skoro všetko. Iba malá podmienka : Musia chcieť rozumnú spravodlivú vec, musia komunikovať, a musia POHNÚŤ RIŤOU .
Práve posladná podmienka je nevyhnutná.
Nedá sa tu popisovať detaily – ale je fakt, že ak samotní ľudia nič neurobia – tak gauneri (hlavne politickí) nás zničia.
„znechutit a přesvědčit lidi, že se na to de facto mají vykašlat, že nic nezmění, a to se jim velice daří“
– toto je cieľom politikov, ALE je hrozné, že takto uvažujú a propagujú to aj tisíce drobných ľudí. Nechápam dôvod, asi je to pohodlné, ale je to šialené !!!
No vidíte, jak jste přišel na chuť demokracii! 🙂
Bohužel, ve směru důsledku – „znechutit a přesvědčit lidi, že se na to de facto mají vykašlat“ – působí i ten Váš kolovrátek s „debilními ovčany“ a odsudky demokracie („demokracie je opak svobody“ atp.).
Že je demokracie proti svobodě, v tom má pan KtosiIný pravdu: demokracie je vláda většiny omezená Ústavou, která Vám znemožňuje chovat se zcela svobodně (např. chcete-li chodit nahý a většina s tím nesouhlasí, dopustíte se přestoupení zákona a budete násilím přinucen podřídit se většině).
Svobody jednotlivce se zastává právě ona Ústava, která znemožňuje většině, i když se usnese, že pan Vlk má být jen tak zbaven svobody, majetku či života, svoji nadvládu realizovat. (Že v ČR už nemáme Ústavní soud, který by Ústavu bránil, je spíš technikálie; jeho nahrazení aktivistickým ústavem pro socializaci a kolektivizaci je odchylka od systému, nikoli jeho vlastnost.)
Nemá. Na toto téma jsem se už rozepisoval, nechce se mi to opakovat.
Chovat se zcela svobodně Vám nezamezuje demokracie, tomu zamezuje existence ostatních lidí (Vaše svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného). Absolutní svobodu byste měl, kdybyste byl sám na Zemi. Věřím, že to by chtěl málokdo 🙂
Demokracie, v ideálním případě, maximalizuje svobodu všech jedinců ve společnosti.
No, především to ale není žádný Evropský parlament. Je to parlament Evropské Unie, nic víc. Těch Evropských států, co v něm nemají zastoupení, je spousta. Včetně Ruska.
A co se týká toho, že volby nic nezmění, nebyl bych takový optimista. Podle hlavního Murphyho zákona (který se vztahuje na všechno, tedy i na volby) platí: pokud se něco může podělat, podělá se to 🙂
… slušně řečeno ….
Opravujem ten zákon :
„Pokiaľ voliči niečo môžu posrať, poserú to“
Je to jen dúaledek platnosti zákona, stejné jako tisice jiných …
https://czechtheworld.com/nejlepsi-murphyho-zakony-schvalnosti/
důsledek …
„Nevzpomínám si ale ani na žádné nejdůležitější volby, po kterých by se něco zásadního změnilo.“
– uff…. uff…,.
Pohľad na disidenta, ktorý polovicu života venoval boju s hnusným sovietskym ne-demokratickým komunizmom, a ku sklonu svojho života ODMIETNE ZÁKLADNÝ NÁSTROJ DEMOKRACIE — to je fakt deprimujúci pohľad.
To ide demokrat Hoffman bojovať proti euro-americkej demokracii ???
Disident je jen nálepka …
…. heheééé.
za socíku bol disident lovná zver….
Pana Hoffmana prostě řadím k lidem, kteří dokážou popsat, co se děje, poněkud lépe, než to dokážou jiní lidé …
a dnes není? Záleží snad na tom, jestli se někomu řiká desolát, pravicový extrémista, ruský šváb nebo disident?
Popsal „poněkud lépe“ , že sme v prdeli.
Zabudol dodať – že vlastnou vinou.
Svůj podíl na vině si musí každý najít sám. Tomu se říká sebereflexe.
Těch, co vinu nesvedou na někoho jiného, je bohužel velice málo ….
Velmi dobře shrnuto. Děkuji!
“ dobře“ ????
Však toto je ukážka cesty do pekla !
A posledná šanca na záchranu – DEMOKRATICKÉ voľby je v prdeli.
No, sice pěkně shrnuto, ale k čemu to je? Ano, člověk se s tím ztotožní, ale přinese to nějaký užitek, pomoc? Pan Hoffman se vypíše z frustrace a my ostatní, kdo to čteme, do ní znovu usedneme…
Znáte povídku Šímka a Grossmana „Jízda tramvají“? Tak my teď v takové tramvaji žijeme. A matka tam říká synkovi, kterému se chce čůrat: „Musíš vydržet až na konečnou“. Lepší radu bohužel neznám
🙂 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=koiYQnTbWIQ
pusťte si to, a další povidky Š&G, na depresi to funguje spolehlivě. Tenkrát si dělali srandu z podobného režimu jako máme teď.
To je prace novinaru. A nase to cist (a komentovat).
Pan Hoffman za vas nemuze vyresit (zastavit) to, co se dnes deje.
Pokud to muze ovlivnit kazdy z nas (muze), nelze zacit nikde jinde nez u sebe.
Znáte CZ/SK „reddit“ https://cekni.to ?